úterý 29. května 2012

Hlubocká trojka, aneb článek „Tajemství tabulek“ (RESPEKT #22)


Další hlubockou trojku, tentokrát však bez účasti známého pornoherce, přináší aktuální "číslo" týdeníku RESPEKT #22 a článek Marka Švehly.

½ pytel (vlevo), Blackthorn (vpravo)
Pokud Evropská komise skutečně nepošle do Česka desítky miliard korun, jak minulý týden připustil premiér Petr Nečas, prsty v tom bude mít i Jiří Trnka. Vysoký, sportovně vyhlížející právník a vášnivý FOTBALISTA z Hluboké nad Vltavou strávil před dvěma lety čtvrt roku ve vazbě kvůli tomu, že měl uvést do života systém, který umožnil s manipulovat s evropskými dotacemi. Letos v březnu absolvoval Trnka první soud, z něhož může vyjít s až dvanáctiletým trestem. Případ ale rozhodně není přehlednou korupční zápletkou ve stylu Davida Ratha.  Spíš ukazuje, jak složité jsou pokusy o rozpletení případů zneužívání eurodotací.

Parta z Hluboké
Celý příběh začíná – jako hodně jiných důležitých věcí v jižních Čechách – právě v Hluboké. Tam se totiž roce 2006 rodí sestava lidí, kteří mají zásadním způsobem ovlivňovat rozdělování evropských dotací na jihozápadě Čech. Bývalý CIVILKÁŘ na hlubocké  radnici a tamní rezident Jan Šmidmayer převzal od otce firmu G-Project a orientuje ji na sepisování žádostí o evropské dotace. Jeho bratranec, rovněž z Hluboké, Jiří Trnka se stává ředitelem Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, jenž v rámci Jihočeského a Plzeňského kraje rozhoduje, který projekt získá peníze a který ne. Třetím mužem byl Martin Půlpytel, bývalý zaměstnanec G-Projectu a nově Trnkův nejdůležitější podřízený v Regionální radě. Všichni tři byli v té době ani ne třicátníci, kamarádi z FOTBALU z Hluboké, kde už tehdy šéfoval známý kmotr ODS Pavel Dlouhý, který měl podle všeobecného mínění nad vznikem nového týmu dohled. V roce 2008 po krajských volbách vstupuje na scénu ještě nejdůležitější Dlouhého spojenec v krajské politice Martin Kuba coby krajský radní přes evropské dotace a de facto Trnkův nadřízený. Tím jsou základy problému položeny.  

Nově nabytý prostor je opravdu velkorysý. Dotace z fondů EU na rozvoj krajů jsou unikátní příležitostí, jak opravit silnice, chodníky, modernizovat školy, hřiště, podpořit turistiku a spoustu dalších věcí, které mohly vzhled jihočeských měst a vesnic přiblížit sousednímu Rakousku. Jižní Čechy ale mají málo obyvatel, spojují se tedy s Plzeňským krajem a vytvářejí jednu dotační agenturu, která pro roky 2007– 2013 dostává k dispozici patnáct a půl miliardy korun.
Rozdělování těchto peněz probíhá poměrně jednoduše. Dotační úřad vyhlásí tzv. výzvu. V jejím rámci mohou kraje, obce i jednotlivci předložit projekty se žádostí o dotaci. Projektů je pokaždé víc než vyhrazených peněz, musí se tedy sestavit jejich pořadí. Každý projekt hodnotí dva hodnotitelé, kteří nezávisle na sobě udělí projektu body podle předem daných kritérií: ceny zakázky, využitelnost, ekologičnost atd. Oba specialisté zadají své hodnocení do zvláštního počítačového systému zvaného MONIT, který pak vyplivne průměrnou hodnotu a ta rozhoduje o umístění. Hodnotitel posuzující například třicet projektů se může k některému vrátit. Oba hodnotitelé se mohou dokonce po prvním nástřelu radit a měnit své verdikty, systém ale každou změnu zaznamená, včetně vysvětlení, proč k ní došlo.
Teprve když jsou tímto způsobem všechny projekty obodované, vyjede MONIT konečné pořadí. To pak putuje na zasedání politického grémia kraje, které může výsledky hodnocení buď schválit, nebo odmítnout. Měnit pořadí však nesmí.
Tak zní pravidla hry. I v jejich rámci lze nadržovat některým projektům (hodnotitel ví, kdo projekt předložil, čeho se týká), není to ale úplně snadné. Nikdo včetně hodnotitelů totiž do konce celého hodnocení stovek projektů neví, jaké je průběžné pořadí, přičemž mezi úspěchem a neúspěchem mohou rozhodovat desetiny bodu.
To, nakolik Jiří Trnka a Martin Půlpytel chtěli něco manipulovat, není ani z jejich obžaloby zcela jasné. Evidentní ovšem je, že vytvořili systém, který tuhle manipulaci pohodlně umožňoval. Trnka podle obžaloby nařídil svým podřízeným hodnotitelům  (často šlo o mladé lidi hned po škole, někteří v minulosti pracovali pro zmíněný G-Project), aby svá hodnocení nezanášeli hned do systému MONIT, ale mimo něj do excelových tabulek. Ty mu pak posílali a Trnka měl pohodlný přehled o průběžném pořadí. Kdykoli tak mohl již provedené hodnocení změnit, aniž to šlo ze systému MONIT poznat. Do něj totiž výsledky zapsali až nakonec, kdy byla excelová tabulka dokončená.
V takto nastaveném systému se pod dohledem Trnky a Půlpytla rozdělovaly miliardy korun v rámci několika hodnotících kol. Brzy, už po roce nebo dvou,  přitom Jihočeši a Plzeňané zjistili, že v úspěšnosti prosazených projektů nápadně vyniká právě firma G-Project z Hluboké. Za sepsání žádostí o dotace (tedy nikoli samotných projektů například na stavbu školy) inkasovala Šmidmayerova společnost nejvíc peněz – podle informací žadatelů o dotace až deset procent z výše dotace, zatímco jiné firmy braly třeba jen dvě procenta. V kraji ale byla proslulá svým úspěchem. „I my jako město jsem jim zadávali psaní žádostí, protože jsme věděli, že tak máme největší šanci uspět,“ řekla před časem Respektu zástupkyně budějovického primátora Ivana Popelová.
Smetanu kromě G-Projectu slízla i Hluboká a patrně také Pavel Dlouhý. Vysoce prosperující obec se stala šampionem v pobírání dotací, primárně určených na dorovnávání rozdílů mezi chudými a bohatými regiony či obcemi. Kromě „povinných“ oprav školky, domova důchodců nebo silnic dotovaly evropské peníze na Hluboké třeba propagaci zdejšího golfového hřiště nebo vytvoření webu pro sportovní areál (na to šlo 1,7 milionu). Pětatřicet milionů putovalo do opravy luxusního hřebčína Vondrov a dvacet milionů do modernizace hotelu Podhrad. Spolumajitelem golfového areálu, Vondrova i Podhradu je podle spekulací právě Dlouhý.

A co motiv?
Jiří Trnka vytváření tabulek nanečisto nepopírá, říká ale, že na tom nebylo nic špatného. „Kontrola podřízených je přece základ manažerské práce,“ říká bývalý ředitel. „Navíc když se vám ozývají vaši nadřízení a ptají se, jestli ten či onen proces funguje správně,  musíte ho před nimi obhájit, tak o něm jako ředitel musíte mít průběžný přehled. A to se samozřejmě týkalo i hodnocení.“
Jenže logika systému spočívá právě v tom, že ani politici, ani Trnka by o průběhu hodnocení detailní informace mít neměli.
Předběžné zapisování do paralelních tabulek místo do systému MONIT je neakceptovatelné i podle Věry Jourové, jež byla náměstkyní na ministerstvu pro místní rozvoj a dnes se zčásti živí sepisováním žádostí o dotace. „Ředitel Úřadu Regionální rady musí být naprosto nestranný a neměl by znát výsledky předem, než se zapíší do systému. Opačná situace umožňuje podvody,“ vysvětluje Jourová.
Pod vedením Trnky a Půlpytla zkrátka vznikl systém, v němž mohli Dlouhý a jeho poskoci díky svému vlivu na Trnku velmi pohodlně protlačit jakoukoli zakázku, na níž měli zájem. Problém je ale ve slovíčku „mohli“. Při vyšetřování se zjistilo, že v hodnocení šesti set projektů jen během páté výzvy v roce 2009 se provedlo v bodování víc než dvě stě nepovolených změn. Ví se, že řadu projektů hodnotil jen jeden člověk místo dvou a že Trnka a Půlpytel do hodnocení zasahovali. Policie ale přímo nezjistila, že by došlo ke konkrétnímu manipulování hlubockých projektů nebo většího množství projektů podaných G-Projectem. Znalci jihočeského rozdělování eurozakázek to vysvětlují tím, že systém – pokud byl použit k podvodům – fungoval velmi chytře. Ke zvýhodnění Hluboké nemuselo dojít tím, že jí hodnotitelé připisovali body. Mohlo se to stát i opačně – nefér snížením bodů konkurenčních projektů, a to se v systému zjišťuje velmi těžko.
S čím tedy obžaloba operuje? Viní Trnku a Půlpytla z nedodržení metodiky, což teoreticky umožnilo miliardové podvody. Konkrétně ale eviduje pouze dvacet manipulací s projekty, kde se nesprávně použilo nijak závratných 27 milionů korun. Problém je i s motivací. Neví se, že by Jiří Trnka vzal úplatek nebo že by na něj jeho nadřízený, tehdy náměstek primátora Martin Kuba vyvíjel nějaký nátlak. Trnka dnes dělá advokáta, jezdí v octavii a bydlí v nevzhledné patrové vile z osmdesátých let. Pokud manipuloval zakázkami, není vůbec jasné, co z toho měl.
Možná ale celý příběh přece jen zapadá do jihočeských reálií, v posledních deseti letech svázaných hustou klientelistickou sítí, kde spoustu věcí rozhodují známosti, ideálně známost s Pavlem Dlouhým. Podle tohoto scénáře Trnka prostě zaujal příjemné a důležité místo, kde šel na ruku svým kamarádům z Hluboké a Dlouhému pomohl dál rozšířit jeho pověstný vliv, založený víceméně jen na ochotě lidí poslouchat a podřídit se. Ovšem jestli tohle vysvětlení bude soudu stačit, není zdaleka jisté. Každopádně trestní stíhání a obžaloba Trnky a Půlpytla má už teď  jeden podstatný efekt: do excelu už se v Budějovicích a Plzni hodnocení žádostí o eurodotace nezapisuje.

Žádné komentáře: