Planet Festival 2009 - Tábor, letiště u Čápova dvora

Do konce března si můžete, pokud tedy uvažujete o táborském Planet Festivalu (5.-6.6.2009), pořídit vstupenky za 690 kč, které po tomto termínu vzrostou o celé dvě stovky a v den konání skonají na částce 1100 kč. Kromě před nedávnem již avizovaných Orbital, směřujících mj. také na „vyhlášený “ Sónar ve Španělsku, zavítají na letiště u Čápova dvora White Lies !!!!!!!!!!!!!!!!!!, Peter Bjorn & John, Humanzi, Baddies, Transglobal Underground, Sunshine, Tata Bojs, Skyline, UDG, Vypsaná fixa, Ohm Square, Southpaw, Sunflower Caravan, 100°C, Please The Trees, Vladivojna La Chia & Banana, Fake Tapes a aaaaaaaaaaaaaaaaa KLAXONS !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Na svém druhém albu se sice nevzdají producenta Jamese Forda, známého z předchozí nahrávky Myths Of The Near Future, ale hudebně asi značně obrátí, čemuž jaksi napovídají skladby Moonhead a Valley Of The Calm Trees.


Klaxons - Moonhead from Baked Not Fried on Vimeo.

Dead Heart Bloom (KEI Records)

Po rozpadu jemně rockově laděných Phaser (Washington DC) a následné spolupráci s Tone, si v roce 2005 založil zpěvák a multiinstrumentalista Boris Skalsky vlastní, víceméně folkově-experimentální (Beck?) projekt Dead Heart Bloom. Zcela „opuštěn“ (*) natočil alba Dead Heart Bloom (2006) a Chelsea Diaries (2007), po kterých znovuobnovil spolupráci s kytaristou Paulem Woodem pro chystanou EP trilogii, realizovanou vloni na jejich vlastním labelu KEI Records. Kytarové Fall In, bluesově-rockové Oh Mercy a silvestrovské In Chains, navazující na původní experimenty, pořídíte včetně obou alb za několik málo stále posilujících dolarů, či jak už to tak dneska chodí, zcela zdarma a to i s texty.
V současné době základní dvojici brooklynských Dead Heart Bloom doprovázejí navíc baskytarista Nathan Goheen s bubeníkem Johnem Hadfieldem a jako malou návnadu přijměte režisérskou práci Michaela DeChanta ke skladbě Wish It Well (Chelsea Diaries).
Díky za krásnou trpělivost.

Wish It Well


* Gregg Hudson, Simon Ley, Paul Wood, The Sunrise Quartet

U2 - No Line on the Horizont (Interscope Records)

Zrají-li některá alba s každým jeho dalším poslechem jako vína, pak v případě letošního ročníku U2 půjde pravděpodobně o (další?) výjimku. Z jedenácti „novinek“ podepsaných producentskou trojicí Brian Eno, Daniel Lanois a Steve Lillywhite, které mě sice hned napoprvé dohnaly až k navlečení propašovaného trika z evropského turné The Joshua Tree s výkřikem o konečně pořádné desce tohoto irského čísburgru, mi nyní zůstala už jen výborná a na taneční parket vyzývající Magnificent a ještě tak Being Born, Cedars of Lebanon a titulní No Line on the Horizont. Typicky se opakující Edgovka s o Nobelovku usilujícím vokálem pana V(F)oxe nevnášejí do jinak slušně se jevící nahrávky (3/5) žádné výrazné změny a stejně jako v předchozích případech kapelu spíše nechávají plácat ve stojatých vodách.
Určitou atraktivitu můžete získat snad jen Box formátem obsahujícím kromě digipacku také DVD s filmem Antona Corbijna Linear a až tak trošíčku propagací zavánějícím „sporem“ o na albu použitou fotografii, jejímž autorem je japonský umělec Hiroshi Sugimoto. Originál naleznete na pětačtyřicetiminutovém jednoskladbovém CD Specification. Fifteen, které si na vlastní značce 12k vydal newyorský designér a fotograf Richard Chartier s Taylorem Deupreem, spoluzakladateli sublabelu Line. Tři roky starý a zároveň uklidňující „pohled“ do bezpečí pořídíte za jednu libru např. zde. Tohle smysl už dává …

SALEM – Water EP (Merok Records)

Během překvapivě slušného úvodního dílu o drogově závislé dvojici kriminalistů, pátrajících po pachateli série rituálních vražd (Ďáblova lest – ČT1), se mi vybavilo romantické setkání dvojice Heather Marlatt (NYC) a John Holland (Michigan) v jedné středoškolské knihovně, jejichž černé myšlenky odráželo společně zapadající slunce do hladiny okolních jezer. Nepříliš odlišně „náhodné“ setkání v Chicagu s Jackem Donoghuem, odstartovalo první hudební pokusy nového projektu Heather Marlatt (ex-Golden Carriage) Salem, inspirovaného místem "soudní" likvidace čarodějnic na konci 17. století (Massachusetts).
V uplynulém roce jim vyšly dva dnes již nesehnatelné (?)(!) CD-R (Salem, FuCKT) po pěti $ na texaské značce DISARO, kanadská postavička spojovaná se Summer Lovers Unlimited Patrik North si je vypůjčil na vlastní label Acephale (7“ EP Yes, I Smoke Crack) a zároveň doporučil Merok Records (Klaxons, Crystal Castles, Telepathe, The Teenagers). Odtud vzešla v prosinci i jejich doposud nejsilnější nahrávka Water EP s orgasmovou Whenusleep, uzavírající tento čtyřskladbový 7“ v barvě červené.
Přestože Salem nikterak (zde nejspíš záměrně) nestojí o publicitu, živá vystoupení a kvalitní nahrávky, jejich styl připomínající Cocteau Twins hrající na 80’s syntíky My Bloody Valentine v zajetí okultismu se šíří jako Klausova chřipka. Doufám, že v tomto případě Vašek opět nezklame a Salem nezačnou třeba vraždit. To by se pak taky zase mohly začít pomalinku upalovat "čarodějnice".

Railcars, Islands, Trouble Vs Glue – Praha, Klub 007 (14.2.2009 live)

Díky více jak hodinovému vystoupení montrealských Island, odstartovali sobotní večer na Sedmičce Trouble Vs Glue hlouběji před osmou, čímž mému pozdně-obvyklému příchodu předvedla tato lo-fi-electro dvojice z Říma pouze odchod z pódia. Nepříjemný (?) úvod mi však záhy bohatě nahradil svým „kytarovým“ setem Aria C Jalali alias Railcars, kterého v Praze doprovázela dvojice Navid Nakhaee (elektronika) a Fez Adel (VJ). Sympaticky zanedbaný performer ze San Franciska, transformující vokální vyjádření přes megafon, představil v půlhodinově našláplém setu novinky z chystaného EP Cathedral With No Eyes a téměř kompletní loňské 7“ EP Cities vs. Submarines (Gold Robot Records), na němž najdeme též Bohemia Is Without A Sea, inspirovanou předchozí návštěvou naší metropole. Přestože asi většina návštěvníků na Strahov vyrazila kvůli headlinerům z Kanady, sklidili Railcars vřelého přijetí, za nímž nevidím jen zdarma nabízený a rukou ACJ pomalovaný CD-R, obsahující všechny skladby ze zmiňovaného sedmipalce plus demoverze z očekávané novinky.
Následující image-indie-pop Islands byli pro mě už jen skvělým dojezdem valentýnských Railcars, i když třeba takové Pieces Of You, J'aime Vous Voire Quitter a především poslední před trojicí přídavků Swans (Life After Death) jsou chytlavky vychytaně vychytaný.

-The Life Of Saint Edmund (Ponds)
-There Is Ice, It Is Blue
-Castles
-Bohemia Is Without A Sea
-The Cathedral With No Eyes
-Kids In The Street
-Smokestack City Arises
-Saint Are Waiting For Me
-Concrete Buildings

No a takhle zněli Railcars o týden později v Paříži

Solid Gold – Bodies Of Water (Solid Gold Music)

Po téměř osmileté plavbě míjející vraky Air, Kraftwerk, The Knife (debutové album Fever Ray už 18.3.2009 - Rabid Records), Zoot Woman a mnoha dalších, se minnesotské kocábce Solid Gold konečně podařilo zdárně zakotvit u pevných břehů, a to s vynikajícím opusem Bodies Of Water. Počáteční až temně rockové představy zmizeli už s odchodem původního bubeníka v roce 2002, nastoupila analogová elektronika, samply a trošku naivní nahrávka Out of Your Mind EP (Pills and Lights, Wait 'em out, Enemy, Heroin and cinnamon, Snake charmer 6.Out of your mind), vydaná v Británii na značce Moseley Sounds Recordings (2004). Melancholicko-popově myslící záplata rozšířila kapelu opět na trio, první „velký“ úspěch zaznamenali na islandském festivalu Airwaves, resp. na jeho londýnské části a začátkem loňského roku představili „zázračné“ Solid Gold EP (Bible Thumper, Who You Gonna Run To?, Get Away, Who You Gonna Run To? - MGATP remix, Bible Thumper - WOTLIE remix, Who You Gonna Run To? - MGATP remix), následované v létě skutečně excelentním Bodies Of Waters. Produkce se ujal kytarista a zpěvák dnes již neexistujících indie-rockerů 12 Rods (V2) Ryan Olcott, kterého na čtyřicetiminutové nahrávce doplňuje řada dalších spoluhráčů, z nichž Shon Troth (kyt.) společně s Adamem Petersonem (bicí) vypomáhají základní "multiinstrumentální" trojici Zachary Coulter (zp.), Matthew Locher a Adam Hurlburt na koncertních pódiích.
Pomalinku přiškrcované úchylné tempo Bodies Of Waters a „zavádějící“ singl Get Over It / Who You Gonna Run To? (MGATP remix) naleznete od ledna také v distribuci Rough Trade, čímž desetiskladbový digipack automaticky zařazuji do LP 2009, kde v mém osobním žebříčku přeskočil doposud favorizované novinky AC, AATJ a FF.

1.New Kanada
2.Armoured Cars
3.Get Over It
4.Bible Thumper
5.Calm Down
6.Neon Rose
7.Those Who Go
8.Synchronize
9.Just Like Everyone Else
10.Who You Gonna Run To?

Pete Doherty - Grace/Wastelands (Parlophone)

Nuda, nebo jenom zdání z dema? Šestnáctého března dvanáct (v Japonsku plus Don't Look Back) novinek, bonusově dokonce i s DVD doprovodem, o týden dříve pilotní a celkem povedený singl Last of the English Roses s béčkovými Don't Look Back (7“) a Through The Looking Glass (CD). Ač se jedná o Dohertyho oficiálně první sólové album, na jeho (Olympic Studios v Londýně) nahrávání se kromě Grahama Coxona (Blur), Dot Allison, Carl Barâta (The Libertines, Dirty Pretty Things), Wolfmana (Peter William Wolfe, společný singl For Lovers – Rough Trade 2004) a producenta S. B. Streeta (Babyshambles – Shotter‘s Nation, The Smiths, Kaiser Chiefs) podílel i zbytek Babyshambles. O obal alba se opět postarala Francouzka Alizé Meurisse.
Jo jo, Jonesovo (The Clash) The Libertines (Rough Trade) už Péťa (není P jako P) asi (určitě) nikdy nepřekoná.

1. Arcadie (dříve Arcady)
2. Last of the English Roses
3. 1939 Returning
4. A Little Death Around The Eyes (spoluautor Carl Barat)
5. Salome
6. Through The Looking Glass
7. Sweet By And By
8. Palace Of Bone
9. Sheepskin Tearaway (zp., spoluautorka Dot Allison)
10. Broken Love Song (zp., spoluautor Peter Wolfe)
11. New Love Grows On Trees
12. Lady, Don't Fall Backwards

Last of the English Roses


Arcadie


1939 Returning


Salome


Through The Looking Glass


Palace Of Bone


Sheepskin Tearaway


New Love Grows On Trees