Po úspěšném celovečerním debutu Žralok v hlavě (2005), přichází v těchto dnech takřka „uvolně-ně (-te se, prosím)“ Maria Procházková s pozvánkou pro celou rodinu, jejíž základy sice zapsal již někdy v 17. století Charles Perrault, ale do našich krajů doputovala až jako hororová pohádka o Červené karkulce s německými sbírkami Jakoba a Wilhelma Grimmů.
Nenásilný, pevný a velice přesvědčivý příběh šestileté Terezky (Dorotka Dědková), promíchávající dětskou fantazii, nevinost, víru a upřímnost s přetvářkou, lhostejností a sobectvím „neuvěřitelně“ reálného světa dospělých, zasáhne však dle mého v tomto čase (záměrně předvánoční premiéra? – NEVĚŘÍM!), resp. v této době „jen“ děcka přemýšlivá a na nic si nehrající citově dospělou populaci.
V roli „pravé“ maminky (sopranistky) se představila Jitka „Stock“ Čvančarová, milujícího nevlastního tatínka (leteckého technika) si nemohl vystřihnout snad nikdo jiný než profi prima pilot Pavel Řezníček a role biologického, lehce labilního otce (violončelisty) se zhostil Martin Hofmann (Patrik).
Až na nepatrné unáhlené střihy (lokace - Koněpruské jeskyně, ..) se devadesátiminutovému snímku Kdopak by se vlka bál (O červené Terezce) s animačním „odlehčením“ režisérky Procházkové (Piktogramy 2000, Bubáci 2002) nedá vlasně nic vytknout. Rodinných trháků s Tomášem Holým sice nedosáhla, snad (určitě) pro svou vyspělost (filmu), ale docela zdárně se jí podařila zacelit „kamenitá“ jizva, kterou v tomto žánru "nechtěně" zavinila Velvet Revolution.
P.S.
Nebojte se vlka nic!
KDOPAK BY SE VLKA BAL kino trailer from Bionaut Films on Vimeo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat