Po nepřehlédnutelném televizním dokumentu Visací zámek 1982-2007 (1993), filmových Knoflíkářích (1997), Roku ďábla (2002) a Příbězích obyčejného šílenství (2005), jo a taky Mňáze (1996), přichází v těchto dnech Petr Zelenka na „bio“ plátna s dramatem Karamazovi (Cinemart), které dle F.M. Dostojevského převedl před osmi lety na dejvická prkna Lukáš Hlavica. A právě protagonisté divadla pod Vítězným náměstím tvoří většinu „vlastních“ postav na zájezdu do polského Krakowa, kde v ocelárně Nové hutě (železárny Hrádek u Rokycan) probíhá mezinárodní (fiktivní) festival alternativní kultury Blízko k životu (nebo k sobě samým a bohu?).
Už od samého počátku snímku je divák vtažen do skvělé party divadelníků, čímž se stává nenápadným, snad až duchařským svědkem jednodenní ostré zkoušky v industriálním prostředí, poznamenaném tragickou nehodou. Vzájemné překrývání „původní“ hry se Zelenkovým scénářem a zcela skutečnými (VELKÝMI jmény) okolnostmi (Igor Chmela – Ostrava), vytváří několikavrstevnatý příběh otcovraždy až s detektivním hledáním mnoha vzájemně propojených detailů, v naší kinematografii ne často se zjevujících. To posouvá snímek na hodně vysokou příčku, ze které jí naopak užírá „slabomyslná“ točka za 200 tisíc v Praze, na festival docela „mrtvé“ prostředí, DVD Samotářů (polský úspěch PZ) a kamera Alexandera Šurkala, která až na pár výtečných záběrů „pouze“ dokumentuje perfektně sehraný (reálný) divadelní soubor.
Kromě dobře známých postaviček (IT, MM, DN, RH, LK, MM, PŠ) stojí určitě za zmínku skvělý výkon Lucie Žáčkové (Líza), Jana Kolaříka (Sněgirov), Romana Luknára (režisér) a za polskou stranu herci Andrzej Mastalerz (údržbář) a v roli Kasia PhD Adrianna Miara (University Of Arts – Linz).
Petr Zelenka se ve své novince Karamazovi (24.4.2008) obklopil skutečně velkými současnými domácími jmény, díky kterým běží jak o „život“ letos už p(r)ošlapanou slaměnou cestičkou za Venkovským učitelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat