Max Richter, Jóhann Jóhannsson, Sigur Rós, The Album Leaf (aka Jimmy LaValle). Jen několik málo známějších jmen, které se mi vybavují během poslechu geniálního opusu The Loss And Recovery cleavelandského hudebního skladatele Davida Beanse, jehož propojování elektroniky s klasickou hudbou a mluveným slovem Taylor Marie vytváří nezapomenutelný ambientní zážitek. Nevěříte-li, šáhněte po půlhodinové šestici nádherných kompozic na stránky tohoto čtyřiadvacetiletého umělce, kam výsledek své dvouleté práce k potěšení „nás“ všech umístil volně ke stažení. 100% 100% 100% 100% 100% 100% …a pak znova …a zase … …a zase ….
Konečné pochybnosti o rozpadu nedoceněných art-punkerů Black Wire (48 Crash) ztvrdila koncem roku 2007 kapela Lord Auch. Příští týden vydá již druhý 7“ Mareado / Lettre de Cachet (Young And Lost Club), čímž svyšuje svůj náskok před druhou polovinou, tedy zpěvákem a textařem Danielem Wilsoneem a baskytaristou Tomem Greatoxem, které v dnes už londýnských Televised Crimewave doplňují Rob Bootle (kyt.) a Bat Neck, nahrazující za bicími slibovaného Craiga Bowerse. Naživo se veřejnosti poprvé představili vloni 22. února po boku The Bacchae a The Search Party v rodném Leedsu (The Brudenell Social Club), s demonahrávkami (1. Kids, 2. Fire And Flowers) jim pomáhá Rory Brattwell z KASMs a svůj psychedelic-garage-punk (post-Horrors) stavějí mj. na kapelách The Birthday Party, Pavement a Liars. Během léta předskakovali v Middlesbroughu The Cribs, podnikli pětidenní mikro UK tour, otvírali hlavní scénu Offset Festivalu a na japonské kompilaci Queens Of Sound (KAFFREC „předběhli“ skladbou Kids kamarády Lord Auch (Mareado).
Na konci roku zavítali do pařížského klubu La Flèche d'Or, Late of The Pier uvedli v legendární Stovce (100 Club) a pro mnohá děcka se stalo jejich vystoupení na King’s Gross (http://jurgenddr.blog.cz/0707/underage-festival – The Scala) tím nejkrásnějším vánočním dárkem, jaký si vůbec mohli přát. Tento týden odvysílala manchesterská TV Channel M (City Life Social) jejich připravovaný březnový singl Listen and Repeat (Pure Groove), jehož „autentičnost“ si vydobyla lepšího postavení, než jakého jsme byli zvyklí u vynikajících Black Wire, předlohy světoznámého hitu I Predict A Riot od Kaiser Chiefs (2004).
V rámci vydání svého pátého studiového alba Hymn To The Immortal Wind, odstartují 11. března tokyjští post-rokeři MONO (japonsko)evropské turné, díky kterému a samozdřejmě i pořádajících Silver Rocket, zavítají 7. dubna také před návštěvníky prážského Paláce Akropolis. Sedmiskladbovou novinku dal během léta dohromady ve svém chicagském Electrical Audio studiu Steve Albini (Shellac), nemalým dílem přispěl třicetičlenný symfonický „orchestr“ a na pultech by se mohlo ukázat prostřednictvím Human Highway Records (4.3. Japonsko), Temporary Residence Limited (24.3. USA) a Conspiracy Records (24.3. EU). Po třech letech starém předchůdci You Are There a jejich strahovském debutu, půjde v předprodejích určitě do tuhého (400 kč). Takže neváhejte!
1. Ashes In The Snow 2. Burial At Sea 3. Silent Flight, Sleeping Dawn 4. Pure As Snow (Trails of the Winter Storm) 5. Follow The Map 6. The Battle to Heaven 7. Everlasting Light
V sobotu 10. ledna ovládne prostory českobudějovického klubu Mr. Brown temně ambientní atmosféra industriálně post-rockových Melancholics z Düseldorfu, kteří v rámci letošního Caraless Tour 2009 přijíždějí do jihočeské metropole prostřednictvím Noise Assault Agency Budweiss. Kapelu, jejíž osmiletou kariéru mapují pouze eponymní album z roku 2003 a o tři roky mladší A Single Act Of Carelessness (Deafborn Records / Multi National Desater), doprovodí pražská elecro-noisová partička Kaspar von Urbach (Frikce 2005, Selfbondage 2008) a snad i americká sexy-zrůdička Hecate alias Rachael Kozak (Míro, nezaměňovat s hekající kozatkou!). (nejen?) Koncert Melancholics by měl po vizuální stránce obohatit Alexander König (VJ Invitriol) z Vídně a doufejme, že za 100 kč se dočkáme i nějakých těch novinek z labelem Drone Records na jaro chystaného EP. O den dříve se obdobné vystoupení odehraje v pražském Chapeau Rouge, kde však Kaspar von Urbach nahradí neméně zajímavý projekt Selectone (Ressonus Records). !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Původně se mi do nich moc nechtělo, zná je snad už úplně každý, ale jako malé vyrovnání s jejich pro mě neméně zajímavou minulostí a celkem slušně se vyvýjející marketingovou (next big thing) budoucností, jim několik málo řádek věnuji. Začínali jako školou poninní The Flow, pod názvem Fear Of Flying spoluvytvářeli se svými fanoušky obaly sedmipalců Routemaster / Round Three (červený) a Three’s A Crowd / Forget-Me Nots (zelený), které u Young And Lost Club (2006) produkovali Stehen Street (The Smiths, Blur), Justin Jockey (Yourcodenameis:milo, Late Of The Pier) a Iain Gore (Brakes, Larrikin Love). Zatím poslední proměnou prošli Harry McVeigh (zp., kyt.), textař a baskytarista Charles Cave a majitel londýnského klubu a labelu Chess Club Jack Lawrence-Brown (bicí) na sklonku roku 2007, kdy založili bezvýznamově pojmenované White Lies. Tradičně-taneční indie „Franz“ pop nahradili dojímavými a temnějšími prožitky The Cure a Joy Division, přimíchali syntíky Ultravox a Duran Duran a koncem dubna představili světu svou novou „80’s Visage“ prostřednictvím 7“ Unfinished Business / You Still Love Him (Chess Club Recordings - 500 ks), na nějž chytili manažera The Cribs a Kaiser Chiefs Jamese Sandoma.
Díky skvělému úlovku podepsali smlouvu s Jimem Chancellorem z Fiction Records, v reedici se objevilo Unfinished Business EP (Universal Music) rozšířené o titulní a From The Stars z vysílání Radia 1 (BBC – Zane Lowe Session), následovala řada festivalů (Oxygen, T In The Park, Reading / Leeds) i mimo UK (Airwaves, Fuji Rock, Lollapalooza) a první singl pro Fiction Records, zkompletovaný na skvělém říjnové Death EP (Geffen Records). Na živých vystoupeních kapelu doprovází bývalý příležitostný klávesista dnes již nefungujících indie-rockerů Mumm-ra Tommy Bowen, který si určitě nenechá ujít "významné" The Shockwaves NME Awards Big Gig (26.2.'09 - O2 Arena - 30£), kde společne s Franz Ferdinand a Crystal Castles zahrají před The Cure. Desetiskladbové debutové album To Lose My Life Or To Lose My Love, natáčené v bruselském ICP studiu pod dohledem producentské dvojice Ed Buller (Pulp, Suede) – Max Dingel (The Killers, Glasvegas, mixoval Three’s A Crowd), vyjde 19.ledna a předcházet mu bude po silvestrovském „iTunes“ From The Stars opět na třech nosičích singl To Lose My Life. Určitou sběratelskou zajímavostí pětačtyřicetiminutového CD se stane jeho 6x7“ Boxset, obsahující sice navíc bonusové demonahrávky, ale také i cenu (25£) a mějte na mysli, že za padíka pořídíte o týden později „Franz“ Deluxe Box Set (Domino Recording)!
7” #1 – Death / To Lose My Life 7” #2 – A Place To Hide / Fifty On Our Foreheads 7” #3 – Unfinished Business / E.S.T. 7” #4 - From The Stars / Farewell To The Fairgound 7” #5 – Nothing To Give / The Price Of Love 7” #6 – Nothing To Give (demo version) / The Price Of Love (demo version)
Za své osudové vystoupení mohou považovat příležitostný spoluhráč anti-folkařeJeremy Warmsleye Tom Rogerson (klávesy, zpěv) a Matt Calvert (kytara, elektronika) večer, kdy je na jedné soukromé akci zahlédl improvizovat producent prvních dvou alb dnes již takřka „legendárních“ pracháčů The Strokes Gordon Raphael (Transporterraum). Následovalo pohádkové gratis pozvání k natočení debutového EP do berlínského studia, neschopného laptopového bubeníka nahradil Adam Betts a dle anglické publikace oblíbené novely Tres Tristes Tigris (1967) kubánského emigranta Guillerma Cabrery Infanteho, stojícího mj i za scénáři k filmům Ztracené město (The Lost City – Andy Garcia) a Místo zmizení (Vanishing Point - Charles Robert Carner) – zde pod pseudonymem Guilermo Cain, vznikl jejich „londýnský“ název Three Trapped Tigers. Čtyřiadvacetiminutové instrumentální noise-rockové EP, částečně infikované střídajícími se náladami ambientu s drum 'n' bassem, stojí svými pěti, pouze očíslovanými skladbami na silnějších melodidických linkách, než je tomu např. u hudebně spřízněných Battles, Squarepusher, či Diario. Parádní a všem doporučující prvotinku pes kočku žroucích Blood And Biscuits doplnila svým dílem Sara Gilies. Stačí (se) jen olíznout.
Po povinně propitém a fantastickou televizní nabídkou proloženém silvestrovském večeru, jejíž kvalita pokulhávala i za normalizačními propadáky, vstoupila naše zemička včerejším dnem, a to nejen díky skvěle zmapované pitce Paula Wellera U malé velryby, do širšího celosvětového povědomí. Díky však tentokrát překvapivě neputují za nejlepší zpěvačkou minulosti, současnosti a budoucnosti Helenou Vondráčkovou, ani za souborem Alpha Gospel praises a jejich upravenou verzí státní hymny, ale za převzetím štafetového předsedování v Radě EU, jejichž sedmadvacet stars (Gymnich) se v březnu pokochá i výhledem z pokoje princezny Krasomily na sousedovic golfové hřiště. Krom této „nejprestižnější“ záležitosti, zdražování a propouštění, nás ale čekají i věci příjemnější a zábavnější, jako třeba, sice pomalu, ale jistě se plnící řada kulturních událostí, ve které ne snad na dlouho postrádám (ne)jedno velice silné jméno, jehož téměř rok staré eponymní digipackové album Bersarin Quartett bylo jedním z těch asi třiceti nejlepších za uplynulé měsíce.
Přichází z německého Münsteru, jmenuje se Thomas Bücker a už jako třiadvacetiletý designér (EINS_A) začal tvořit elektronickou hudbu pod pseudonymem Jean-Michel (Eleganz, onpa)))))), kterou si po sedmi letech jako Beats Beyond zpestřil v Bersarinplatz Mixu skladby Army of Me, zařazené v roce 2005 na benefiční (UNICEF – Tsunami) album islandské zpěvačky Björk (Army of Me: Remixes and Covers).
Na sklonku roku následujícího se poprvé objevuje Bersarin Quartett na volně přístupné kompilaci net labelu Aerotone (Poing) Electronica Unplugged 1 se skladbou St. Petersburg, Es Kann Nicht Ewig Winter Sein otevírá dubnový Electronica Unplugged 2 a po boku švédského projektu Jasper TX (Dag Rosenqvist) začal podporovat dortmundskou značku Lidar Productions. Hodinový rozjímající ambientní příběh o deseti dějstvích, okouzlen filmovou, klasickou, jazzovou i hip hopovou hudbou, místy připomínající Jóhanna Jóhannssona, či Telefon Tel Aviv nelze nikterak zvlášť opěvovat, protože dokonalé není nutné podporovat. Já se chci jen s Vámi podělit o mé nejfantastičtější a nejkrásnější vykročení do nové 365, za nímž vlastně už nestojí Jarre, ale první sovětský stadtkommandant Berlína 1945 a velitel 5. úderné armády generálplukovník Никола́й Эра́стович Берза́рин, který krátce po 2. sv. válce zemřel v St. Petersburgu (Sankt Petersburg, Sv. Petersburg, Petrograd, Leningrad).
