Včerejší parné nedělní odpoledne větřilo cosi podivného ve vzduchu. Už když jsem nastupoval do vnitrostátní autobusové linky mi bylo jasné, že se prostě něco stane. Mé předtuchy se téměř vyplnily během cesty, kdy řidič "našeho" spoje zabloudil a vyloupl se po hodině úplně někde jinde, než všichni doufali. V tom horku - paráda. Ale stále ještě něco chybělo....
Anglické město Sheffield (South Yorkshire) už zdaleka není rodištěm jen Warp Records, či Autechre, ale dnes hlavně díky retro scéně jej hlavně proslavili Arctic Monkeys, The Long Blondes a Milburn. Stále (a moc dobře) tak trošku stranou stojí dnes už čtveřice 65daysofstatic, kteří včera konečně po šesti letech své existence zavítali do naší vlasti, konkrétně pražská Akropole se stala zastavením, kvůli kterému jsem vážil tuto tajemnou cestu.
Předkapelou se pro tento večer stali River For Sale z Dolního Podluží v severních Čechách, které jsem právě před rokem viděl na strahovské Sedmičce s Volcano! RFS tvoří kytarista, zpěvák a skladatel Koza, baskytarista Hukot (dříve Thema 11) a v pozadí postávající obsluha elektrických mašinek Yan. Hrají téměř tři roky, vydali pětiskladbové Live From Living Room EP, z něhož zazněly dvě věci a zbytek tvořil nový materiál. Docela zajímavý garážový hukot plný zpětných vazeb, propletený občasným českým textem. Jejich tvorba stojí rozhodně za pozornost!
Po necelých třiceti minutách museli uvolnit místo pro 65daysofstatic (Monotreme Records), kteří vtrhli na pódium ve 20.45 a mastili tam svůj instrumentální post-rock plných 80 minut. Úvodní A Failsafe najdete na novinkovém třetím albu The Destruction Of Small Ideas, ze kterého zazněla většina odehraných skladeb (Primer, When We Were Younger & Better, White Peak/Dark Peak, These Things You Can't Unlearn). Retreat! Retreat! a This Car Is A Landmine připomněla tři roky starý debut The Fall Of Math a předloňské One Time For All Time zastoupily 65 Doesn't Understand You a parádička Radio Protector, ketrá společně s Asphalt & Trouble vyšla v únoru na 7" jako singl.
Těsně před desátou se kapela rozloučila , aby se vzápětí vrátila před docela slušně zaplněný sál Akropole a přidala zkrácenou (rádiovou) verzi Don't Go Down To Sorrow a tím dodržela "hodinu 22". Škoda, chlapíci byli při chuti a určitě by hráli dál. Jinak takhle rozstřílenej "palác" jim mohlo Sturgesovo Sedm statečných jen závidět. A to byli jen čtyři - doufám, ze přijde pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat