DIE!DIE!DIE!

Pokud jste někdo dneska po půl šesté procházel kolem jednoho z manchesterských krámků s hudbou, tak vězte, že uvnitř hrála novozélandská trojice Die!Die!Die! a bez větších ofuků kdekomu podepsala svojí britskou verzi (Pet Piranha Records) květnového debutuvého (bezejmenného) alba. Od původních deseti skladeb na dva roky starém originálu se liší o další čtyři přidané věci z Locust Weeks EP (I Wanna, Drop Off, Untitled, 155). Album má sice necelých 25 minut, ale když si k nim přidáte i EP, tak se dostanete na úžasných 32 minut! A to na 14 kousků už docela ujde, co?

Michael Prain, Henry Oliver a Andrew Wilson se hudebně potkali v roce 2003, koncertně projeli NZ, Austrálii, pro americké a UK turné si je vybrali Franz Ferdinand a Wire a po návratu na NZ je čekala nabídka.... producent Steve Albini (Nirvana, Low, Mogwai,...), jinak také člen Shellac, kterým minulý týden vyšla výborná deska Excellent Italian Greyhound na Touch And Go Records, je pozval do svého studia v Chicagu a během čtyř dnů společně natočili debutové album Die!Die!Die!

Těsně po návratu domů se v obchodech objevilo první CDEP (Ashtray! Ashtray!, Made Up In Red, Auckland Is Burning, Shyness Will Get You Nowhere, Rat, Brat), kterému se dostalo i vinylové (12") podoby 21.7.2005. Samotné "Albiniho" album bylo ještě v červnu masterováno v Abbey Road studiích a 5. září 2005 vyšlo stejně jako předchozí EP na Capital Recordings (NZ).

Vřelé přijetí nahrávky dokázalo pozvání na americké turné od Wolfmother, dále SXSW Festival, The Annex a následoval druhý výlet do Británie, kde byl v září 2006 poprvé pro místní trh nabídnut díky maličkému Zap System Records 7" Ashtray! Ashtray! / Shyness Will Get You Nowhere. V listopadu se ještě na Novém Zélandu objevuje v úvodu zmiňované čtyřskladbové EP Locust Weeks (Tardus Music).

Tak a co závěrem na skromnou půlhodinku divoké jízdy vzor Fugazi, Sonic Youth, Mclusky, Pixies, či Therapy?? Modlit se za jejich koncert někde u nás. Drahý určitě (aspoň zatím) nebudou. Tak si kurňa někdo pořádně pospěšte, jinak zase, jako je tu téměř pravidlem, utřeme a možná přivítáme Die!Die!Die! až budou hudebně mrtví.