DIE ÄRZTE 2007

Když mi Trio, DAF, Hubert Kah, Ideal a další hrdinové NDW (Neue Deutche Welle) začali pomalinku usínat, přivezla mi tetička jednoho mojeho kamaráda z NSR koncem roku 1984 vytoužené
první LP berlínské trojice Die Ärzte, pojmenované docela trefně Debil. Ano, tak se v té době označoval každý, kdo nevypadal předpisově a vymykal se tomu strašnému šedivému prostředí, ve kterém jsme tu všichni žili. To dnes ... Dva roky před tímto šťastným dnem se Die Ärzte dali dohromady a jako první singl vybrali skladbu Paul s béčkem Erna P.

Od té doby vyloupli 11 alb, 38 singlů, 2 EP, 6 best ofek a po světě se jim válí 20 miliónů prodaných desek. Sestava se pozměňovala jen na postu basisty, jinak kytarista Farin Urlaub a Bela B. (bicí) hrají (kromě období 1989-93, kdy kapela nefungovala) v Die Ärzte stále. První čtyři roky basoval Sahnie, pak dva The Incredible Hagen a po "přestávce" začal Rodrigo Gonzáles. Ten však v současné době bere do rukou i kytaru, jako Farin basu. No prostě pacienti...
Zatím posledním hudebním počinem se stala v říjnu 2006 kolekce dvaceti skladeb Bäst Of a koncem dubna se na knižní pulty dostala 189ti stránková Bäst Of -Songbook

Ale proč vlastně vzpomínám na tyhle veterány? Jednak procházíme retro obdobím a potom jako blesk z toho dnešního pošmourného nebe mě dostala zpráva, že Die Ärzte vystoupí na letošním FM4 Frequency Festivalu. Takže teď už neváhám ani chvilku a vyrážím za německým punk-rock'n'rollem. Debil byl, je a bude a Ottakringer chybět nebude!!

THE APE DRAPE ESCAPE

V Sheffieldu je parádní muziky, asi jako u nás ojebávajících šmejdů, tedy dost. V jednom tamním vydavatelství The Laundrette Recordings se v únoru 2006 pod číslem 001 objevil 7" kapely The Ape Drape Escape, jejíž počmáraná šestice mastí elektro-rock s echem Lydona a Biafry. Na áčku skladbu s trošku delším názvem They Filled A Bag With Laughts, Threy It In The River And Now They're Sad dopňovala Twoo Hundred Angry Bikers a uvnitř se na mě smála jejich samolepka a vložené texty. Paráda. Včera po lehčím odkladu Martin Clark, Hele, Rachel, Ian, Dan a James dostali do prodejen druhý, ale vůbec ne horší, singl Traditional Music / I Took The Teeth From The Tiger. Opět mazec, jako by utíkali před tou nakrklou tlamou. Paráda č.2. Jinak uvnitř najdete krásné dvě pohlednice s textama.

The Ape Drape Escape doposud vydali demo I'm A Sexy Boy, pětitrackové EP The Fracture Clinic a z konce dubna 2004 živák na BBC. Sami nepovažují vše před The Laundrette Recording za podstatné, ale na současnou tvorbu jsou právem hrdi, zvláště na koncertech. Jinak ve vydavatelsví je doplňuje ještě trojice Johnny Foreigner s debutovým 7" Sometimes, In The Bullring / Camp Kelly Calm (10/2006) a jejich 7" split se Sunset Cinema Club (Yes! You Talk Too Fast / Down On The Farm), vycházející také v těchto dnech.

Když vás nevezme doma jejich hudba, o čemž pochybuji, zkuste koncert. Zaručený úspěch! Ale kde, co?

FREE DIM FEST 2007

O uplynulém víkendu proběhl na dvorku táborského Café Baru Sedm dvoudenní Free Dim Festival, pořádaný místním sdružením Free Dimension, jenž má na svědomí i nahrávky kapel Deverova Chyba, C, Waawe, Sabot a Pavilon M2. Páteční podvečer jsem vynechal, zato sobota to rozhodně vynahradila. Každá z kapel si vystřihla zhruba čtyřicetiminutový set a bylo se na co koukat a hlavně poslouchat.
První se pod malým přístřeškem ukázala v pět odpoledne pražská HC/noise trojice Fletch!, která po čtyři roky starém demu (spíše živák) a debutu Jemně (Studio 3bees) z roku 2005, podepsala smlouvu u Silver Rocket! Když začátek, tak pořádný nářez! Do puntíku splněno plus přídavek.

Další celá hodina uvítala další návštěvu z Prahy, tentokrát hochy, co tvrdí že hrají emo-punk a říkají si Goro, dle kdysi ubrečeného japonského seriálu, kde hlavní roli vytvořil čtyřnohý miláček. V roce 2004 vydali demo a o rok starší desku Who Cup Of Molten Lava Are We? prodávali za dvacku včetně placky. Je to první CD, které si tam koupil Masťa a jaké to muselo být strašné překvapení, že se nejednalo o placku Rumu, si asi dovedete představit, co? Goro předvedli lepší výkon, než před dvěma lety jako předkapela The Prostitutes ve Strakonicích a dokonce si prý dobře vedli i minulý týden na Sedmičce s 31Knots. Je tak dál... A jedeme dál.

První zahraniční host přijel z Lipska a dovezl hodně dobrý post-rock s ukrytou elektronikou v kompjůtru, ovládanou bubeníkem a nové album. Kapela se jmenuje Diario a po deskách Same a Tempo představila loňské Thing In The Mirror Appear Closer Than They Are (VelocitySounds Records). Naprosto úžasných 45 minut ve mě nechalo nejsilnější zářez, jaký jsem ten večer v Táboře zažil. Trojka (ta i ta) je skvělá!!

Ze západu přijela i další partička a to ašský kvartet Esgmeq se svým punk'n'rollem a přibalenou asi tak celkovou osmičkou v krvi. České texty vyvolaly u přítomných asi největšího úsměvu a zábavy a musím uznat, že takové Co se to tu kurva děje, Slast, Na dně, Nenávidím Tě a Česká píseň jsou hitovky jako Ostrava. Kam se hrabou Kabáti. Nééé!! Takhle se to nedá srovnávat. Esgmeq jsou v nejvyšší. Eurosongové by jim tak mohli platit maximálně útraty, které jak jsem se přesvědčil, nejsou asi nijak malé. No co, klukům chutí, ale zároveň i s chutí hrají a hrají moc dobře. Tím se trošku omlouvám, ale bral jsem to jako prdku. Jasný!!?
Po desetipalcích Devil's Servant (2000) a Behave Yourself (2003) jim Ondřej Ježek připravil desku Esgmeq, kterou letos vyprdli klucí ze Silver Rocket. To, že jim to fakt šlape a rozrůstá se i jejich fanouškovská základna, dokázali i někteří občané, kteří si sami odzpívali u mikrofonu některé songy. Zábavná kapela!

Na závěr vystoupili asi nejočekávanější "hvězdy" Dÿse z Karl-Marx-Stadtu, dnes Chemnitzu. Duo chlapců, co vypadaj, že v osm už měli být doma, tvoří kytarista Andre z kapely Volt a bubeník Jari z jenských Rodeo Queen. Červeno-bílá kombinace (červené tričko, bělavá košile - vše 1/2) a složení ala The White Stripes, mají k tomuto srovnání společné jen tyto dva prvky. Divoký nářez spojený řevem obou protagonistů a proložený rozhlasovým vysíláním, zničil svou smrští vše živé, co stálo poblíž. Proti té energii prostě nebylo obrany. Na konci dubna hráli na Strahově a myslím, že ta nová protihluková opatření musela lehnout popelem. Šílené!!
Dÿse (dříve Düse) po třech sedmipalcích letos vydali stejnojmennou prvotinu na Exile On Mainstream Records, v jejichž katalogu se můžeme setkat se zmiňovanými Volt, nebo Ostinato.

Těsně před desátou bylo ze strany hudebníků a pořadatelů poděkováno za návštěvu a s příslibem budoucího, již sedmého ročníku i na shledanou. Já mohu zase poděkovat všem učinkujícím za skvělá vystoupení a pořadatelům za to, že dělaj to, co dělaj, protože za pár kaček dostanete hodně muziky a parádní nálady mezi příjemnými lidmi. Příští rok bych rád Free Dim Fest 2008 navštívil znovu. Tak Pa.

DIGITALISM - IDEALISM (debut album)

Včera jsem se zmiňoval o některých jménech, která se letos objeví na FM4 Frequency Festivalu. Jedním z nich je i dvojice Digitalism z Hamburgu, vydávající na francouzkém (částečně i japonském) labelu Kitsuné. Vydavatelství zaměřující se na elektronickou hudbu funguje zhruba pět let a najdete zde převážně 12" EP jmen jako Klaxons, Electro House Disco, Hot Chip, Tom Vek, Bloc Party a další.

Prvním dlouhohrajícím debutem se stali Hot Chip se svým Coming On Strong a prozatím posledním (a teprve druhým) albem se zapisují u Kitsuné právě Digitalism. V Japonsku se deska Idealism již objevila a oproti Americe a Evropě (za podpory Virgin/EMI - asi zase cítí prachy), kde se začne snad prodávat za týden, je k patnácti skladbám přidáno dalších sedm. Najdeme zde všechna EP Idealistic, Zdarlight (20 tisíc prodaných 12"), Digitalism In Cairo (upravená Fire In Cario od The Cure), Jupiter Room a Pogo z tohoto týdne.

Digitalism tvoří Ismail Tuefekc a Jens Moelle, který vystupuje také pod názvem Palermo Disco Machine a vydal na Kitsuné i své debutové EP. Dvojice funguje od roku 2004 a může se dokonce pochlubit i docela podařenými remixy pro The Futureheads (pořád se směju tomu feelingu, jak kdosi o nich loni psal a kapela na festival ani nedorazila...), Daft Punk, Cut Copy, či Depeche Mode.

Album Idealism si myslím že vžene trochu svěžího vzduchu do přeceňované a trošku už i nudné tzv. electroclashové (nebo new rave?) disco-rock-housové a já nevím jaké ještě, scény. Pokud nechce někdo čekat na srpnový festival v Rakousku, může naše sousedy navštívit už 9. června, kdy ve vídeňském Flexu zahrají společně s Crazy Sonic & Fauna za 10 EUR, nebo o týden později zajet na Sonar Festivalu do Barcelony. Už návštěva tohoto místa svědčí o vyšší kvalitě, než nám je nabízena ostatními představiteli sezonních uskupení.

FM4 FREQUENCY FESTIVAL 2007

Loňský ročník rakouského FM4 Frequency Festivalu nabídl návštěvníkům Salzburgringu
překvapivě bohatý line-up a ani ten letošní zatím nevypadá o moc hůř. Doporučoval bych si zarezervovat volno od 15. do 18. srpna, vzít si 100 eur na lístek (i když zadarmo by se tam dalo taky docela lehce dostat) a vyrazit na Salzburg. Popřemýšlejte a jako návnadu vám předhazuji několik jmen.

!!! (miluju a miluju ...)
Manic Street Preachers
The Used
Ladytron (DJ set)
NIN
Tool
Kaiser Chiefs
Interpol
And You Will Know Us By The Trail Of Dead
The Good The Bad & The Queen
Klaxons
Tokyo Police Club
Snow Patrol
Mia
Groove Armada
Mika
The Sounds
Digitalism
Chris Cornell
Juliette & The Licks
a uvažuje se i o irské, znovu jen trojici Ash, kterým 2.7.2007 vyjde páté album Twilight Of The Innocents.

THE TWILIGHT SAD - FOURTEEN AUTUMNS AND FIFTEEN WINTERS

Debutové album Fourteen Autumns And Fifteen Winters s devíti, resp. desíti skladbami čtveřice z Glasgowa, se na světlo světa dostalo za pomoci Fat Cat Records sice už před dvěma týdny, ale v těchto dnech, pokud si na stránkách zmíněného vydavatelství CD, či LP objednáte, získáte jako bonus sampler s devatenácti letošními novinkami u tlusté kočky. Můžete se těšit na mé oblíbence No Age, Our Brother The Native, Amandine, Múm, či düsseldorfského skladatele Volkera Bertelmanna aka Hauschka.

Fourteen Autumns And Fifteen Winters se natáčelo v glasgowských studiích Chem19 a CaVa a kromě kapely se na produkci podílel Peter Catis, známý ze spolupráce s Interpol a Mercury Rev. Deska plná emocí, samplů, kytar a bicích se vrací na začátek devadesátých let, kdy ještě před "válkou" Blur s Oasis stály na vrcholu kapely Adorable, nebo Ride, jejichž odér je z nahrávky cítit.. Jinak moc krásná a pohodovější doba, než dnešní přeuspěchanej svět. Žádný hudební převrat na desce neobjevíte, za to vás deska odmění příjemným a ulidňujícím posloucháním neufňukané muziky.

The Twilight Sad vznikli na konci roku 2003 spíše jako folkové tělísko, ale za spolupráce se skladatelem Maxem Richterem na The Twilight Sad EP (listopad 2006) se dostali tam, jak je můžeme slyšet dnes. Pětiskladbové EP bylo určeno pro americký trh a kromě úvodní But When She Left, Gone Was The Glow a závěrečné Three Seconds Of Dead Air najdete zbytek na debutovém albu. První 7" That Summer, At Home I Had Become The The Invisible Boy ze začátku dubna obsahuje na béčku Watching That Chair Painted Yellow, kterou nahráli jako desátou na limitku debutového Fourteen Autumns And Fifteen Winters.

Do ne snad daleké budoucnosti se uvažuje o druhém singlu And She Would Darken The Memory (7").

James Graham - zpěv
Andy MacFarlane - kyt., akordeon
Graig Orzel - basa
Mark Devine - bicí

VON SÜDENFED - TROMATIC REFLEXXIONS

Spojením Manchester - Düsseldorf, nebo The Fall - Mouse On Mars, získáte trojici Mark E. Smith, Andi Thoma a Jan St. Werner, nebo-li Von Südenfed.

První společnou spolupráci předvedli v roce 2004 u německé značky Sonig, kde vyšel A/AA 12" Wide That Sound / Cut The Gain. Před týdnem, ovšem už u Domino Records se vynořuje další dvanáctipalec, tentokrát pojmenovaný Fledermaus Can't Get It, na kterém najdete jeho čtyři různé podoby (Tromhead Cut, Dr. Dong-Hun Chung Version, Max Tundra Mix, Hooloo Rock) a jinak se jedná o úvodní "pecku" ze včerejšího debutového alba Tromatic Reflexxions.
Zde se v electro-post-punkově špinavém discu krčí dvanáct šlapajících vychytávek, které jakoby ztratil někdo z DFA Records. Ale koho to zajímá. Původního dnes už asi není nic (krom času budoucího, asi...) a tu vaší průměrnou náladu pozvednou aspoň o 25%

Na léto mají Von Südenfed naplánována všelijaká vystoupení po festivalech, tak až jejich jméno někde najdete, určitě na ně zajděte. Pokud ještě budou hrát - spolu.

MOTHER VULPINE - debut 7"

Před týdnem se v nákladu pětiset zelených sedmipalců oficiálně představila debutující čtveřice Mother Vulpine z Leedsu, ve kterém můžete potkat třeba O Fracas, iForward Russia!, či This Et Al, ke kterým mají hudebně asi nejblíž.. Zvuk připomínající začátky Muse, míchající se s drsnějšími vysloužilci Eagles Of Death Metal, v jejichž společnosti odehráli vloni několik koncertů. Avšak na tom co jsem byl já, nehráli. Asi škoda....

Dvoj áčkový singl Keep Your Wits Sharp (Her Words Are Quick) je temně našlápnutá rocková vypalovačka s odporně vtíravým tanečním rytmem. Tak hnusným, že ho mám na svým profilu. Na druhé straně lze při správném nastavení otáček poslechnout For A Friend You Have A Knife Through Your Tongue a to vše pod dohledem Justina Lockeyho z Yourcodenameis:milo na Bone Records. Na této leedské značce najdete i kapelu Samsa, vydávající dnes nový singl To Conquer / Another Night a pětadvacetiletou folk-fešandu Fran Rodgers, které teprve první singl I Feel To You Unter Winter Sun / To Long No More vyjde v polovině července. Ale ani ta není špatná.

Uvidíme, uslyšíme, ale tenhle singl Mother Vulpine je včetně klipu nepřehlédnutelným výtvorem.

31KNOTS - live Tábor

Poprvé před třemi lety s Q And Not U, vloni společně se Some Other Place (obojí strahovská 007) a dnes večer potřetí v táborském Orionu, vystoupila částečně z Portlandu a San Francisca, divoká trojice 31Knots. Ve složení basa (Jay Winebrenner), bicí (Jay Pellici), samply, zpěv a kytara (Joe Haege), přijeli představit letošní páté album The Days And Nights Of Everything Anywhere, vydané na Polyvinyl Records. Na značce, kde najdete of Montreal, nebo xbxrx a která z Moshi Moshi přetáhla třeba takové Architecture In Helsinki, kterým letos v srpnu vydá nové album Places Like This.

Koncert začal stejně jako album skladbou Beauty, zazněl Beethoven v Sanctify, ale dostalo se i na věci starší, jako Welcome To Stop z EP The Curse Of The Longest Day (2005). Pětašedesát minut vynikajícího vystoupení, provázeného mnohačetným promenádováním zpěváka mezi zhruba padesátkou návštěvníků bylo něčím, nač se jen tak nezapomíná ani po půl roce. Mohu jen závidět zítřejší koncert na Sedmičce, okořeněný ještě americkými Rivulets a kapelou Goro z Prahy. Když před prvním a zároveň i posledním přídavkem nejdříve z prostoru diváků odletěla na větrák zpěvákova kravata a následovaly i kalhoty, nikdo asi moc nechápal... Fakt běžte všichni v pondělí na Strahov, protože to bude stát za to! A jsou to parádní chlapíci, kteří si na nic nehrajou, zato ale hrajou - na výbornou. Před koncertem seděli venku na zastávce autobusu, jako by ani nevěděli, že je čeká vystoupení a že na městskou potřebujou lístek. No, nic. Takže naposledy. Jděte si dobít baterky na 31Knots. Já z nich nepůjdu dneska ani zejtra spát. A oni asi taky ne, teda pokud zamýšlejí jít do Cesty, jak říkali...

Jinak ještě v pátek 25.5.2007 (Take Death, Deti Deste, Kackala, Climatizado, Kusumam) a sobotu (Goro, Fecht, Diariol (D), Esqmeq, Thema, Dÿse (D) proběhne v Café Bar 7 na náměstí v Táboře další ročník Free Dimension!!!

CONTROL - Anton Corbijn

Včera měl světovou (před)premiéru na 60. ročníku festivalu v Cannes (Director's Fortnight) filmový debut Control, známého fotografa a režiséra Antona Corbijna (Depeche Mode, U2,..), jinak i oddaného fanouška níže zmíněné kapely, pro kterou posmrtně natočil video Atmosphere, nacházející se na kompilaci Still.

Dramatický biografický příběh o životě a předčasné smrti zpěváka a ústřední postavy manchesterské post-punkové kapely Joy Division, způsobil na přehlídce nečekanou senzaci. Iana Kevina Curtise ve filmu ztvárnil sedadvacetiletý zpěvák 10,000 Things Sam Rilex a jeho manželku Deborah si vystřihla Samantha Morton, známá ze snímku Minority Report. Roly Tonyho Wilsona, který je se skutečnou ženou Curtise koproducentem filmu a jinak i zakladatelem Factory Records, vytvořil Graig Parkinson a třeba Petera Hooka vám představí svým umem Joe Anderson.

Scénář dopsal dle knižní předlohy Touching From A Distance (Deborah Curtis) před dvěma lety Matt Greenhalgh a producenti Orian Williams, Todd Eckert (oba Los Angeles) a Anton Corbijn začali shánět peníze, které paradoxně v Británii nezískali a tak polovinu rozpočtu ze 4,5 miliónu EUR si nakonec Corbijn zaplatil z vlastních prostředků a od EU obdržel díky Em Media miloučkých 250 tisíc liber. Natáčení začalo vloni počátkem června a během sedmi týdnů se filmaři stačili navštívit kromě několika evropských míst i Nottingham, Manchester a Macclesfield, kde na Barton street Curtis žil a 18.5.1980, v předvečer první americké šňůry, i zemřel. Asi si tu šňůru vysvětlil jinak, než ostatní..

Soundtrack k filmu dostal název Out Of Control a naleznete na něm taková jména, jako New Order, Sex Pistols, Iggy Pop, The Buzzcocks, Lou Reed, U2, The Cure, Bauhaus, The Creatures, David Bowie, Depeche Mode a The Killers, kteří "udělali" Shadowplay.

Premiéra Control je naplánována na 26. září do Francie, následuje 4. října Holandsko a pak snad i, když Ian dovolí, ČR. Doufejme, protože tento dvouhodinový černobílý poklad už teď ve mě vyvolává něco, co jsem si z kina domů už dlouho neodnesl.

BATTLES - MIRRORED

Pro všechny kavárníky si dovoluji představit další pozoruhodnou kapelku, působící nedaleko naší Báry v New York City. Ostřílená čtveřice hudebníků se dala dohromady před necelými čtyřmi lety, dala si jméno Battles a ve své tvorbě míchá glam-rock s najazzlým technem, a to vše doprovází
podivně nasamplovaný "voodoo" zpěv.
Jako kytarista, klávesista a "zpěvák" se tu představuje syn uznávaného jazzmana Anthonyho Braxtona, Tyondai. baskytaru zvládá Dave Konopka z rockových Lynx a od kanadských progresivců Don Caballero (Touch And Go Records) si odskočil kytarista Ian Williams. Čtyřku uzavírá bubeník John Stanier, který po rozchodu post-hardcorových Helmet se živil i jako DJ, zahrál si na tři roky starém debutu Melissa Auf Der Maur a v současné době je také členem australských punk-rockových The Mark Of Cain a kapely Tomahawk (Mike Patton).

První 12" EP Tras vydali 1.6.2004 na Cold Sweat a na b stranu umístili skladbu Fantasy. O týden později druhé EP C (Monitor Records) obsahovalo skladby B+T, UW, Hi/Lo, IPT-2, Tras 2 a v polovině září u Dim Mak Records EP B s další pěticí SZ2, Tras 3, IPT 2, Bttls a Dance. Po upsání se k WarpRecords, se poslední dvě EP dočkala společného znovuvydání 6.2.2006. Počátkém letošního roku (21.2.) předznamenává debutové album dvanáctipalec Atlas s DJ Koze remixem a toto pondělí se Mirrored konečně objevuje na pultech. Jedenáct podivností si vzal na starost Keith Souza a deska vznikala ve studiu Machines With Magnets, které ještě spoluvlastní Lauren Holt.

Pokud to máte nedaleko a není vám líto 11 EUR, zajeďte si 5. června do Lipska (Conne Island), určitě vás Battles pobaví. Jinak si moc a moc přeji, aby je tu někdo z promotérů zaregistroval ke spokojenosti našich hudebních fanoušků. O Battles se bude určitě hodně mluvit.

PORT ROYAL - HONVED EP

Koncem března na kanadském malinkém vydavatelství Chat Blanc Records pod číslem 24 vyšlo 3" CD Honved EP italských Port-Royal. Za vydavatelstvím, které vzniklo v roce 2004, stojí Genevieve Garneau a Pascal Asselin, vystupující pod pseudonymy Snowflake a Millimetrik. Zatímco v prvním případě je teprve se svým funk-hip hopem před vydáním debutového alba (snad v létě), jako Millimetrik vydal svou prvotinu Is The Spice Of Life před třemi lety, následovalo Deeper Transmission rozšířené o DVD (2005) a loňské The Last Polar Bear On Eart (vše na Static Rek). Na domácím Chat Blanc Records si vydal 5" EP CDR Cities a na počátku dubna 6 remixů a čtyři novinky pod názvem I Am You Are Me (200 ks pro americký a 100 pro evropský kontinent - Make Mine Music). A proč věnuji Pascalovi tolik pozornosti. Za prvé je to parádní člověk a potom jeho skvělý melancholický ambient směřující až ke klasické hudbě si zaslouží také pozornosti.

Tak a zpět k Honved EP, obsahující doposud nevydané nahrávky. První skladba Stasi vznikla o minulých letních prázdninách a dvojka The Beat Of The Tiger ležela v šuplíku skoro pět let. Za třetí Song Of Megaptera se ukrývá společná srpnová spolupráce s ambientně minimalistickým panáčkem z Říma, říkajícím si Selaxon Lutberg, vl. jménem Andrea Penso. Jeho první tři EP nesou dnes již nálepku sold out, ovšem listopadové desetiskladbové album Cold House Of Love, směřující více k post-rocku, si můžete klidně zakoupit u milánského Eibon Records.
Další dvě skladby na Honved EP jsou remixy z debutového alba Flares (Resonant). Dnes jen čtveřice Landing z amerického Middletownu upravila Zombione pt.1 a poslední věc na této raritce Zombione pt.2 si vychutnal již zmiňovaný Millimetrik.
Za pozornost stojí také zmínit vlastnoručně malovaný obal, který si 222 krát dala výtvarnice Pascaline Knight.

Tak neváhejte a za tři dni tu máte poštou z Quebecu zase jednu zajímavou věc.

The Wallbangers EP (Mick Harvey)

Ve čtvrtek 10. května přijel do Prahy představit své nové album Two of Diamond (Mute) kapelník The Bad Seeds, Mick Harvey. O zajímavém koncertu se psalo na naše poměry docela ve velkém, ale nějak těm všem autorům unikla celkem zajímavá informace. Ve stejném týdnu se totiž objevilo 7" EP nového projektu The Wallbangers, za kterým stojí právě zmiňovaný Mick Harvey.

Na Kick The Drugs, kde ještě najdete skladby Sex Appeal, The World Keeps Spinning Around a Love Assassin, Mick odhodil image baladisty a vrhl se do divokého garážového rock'n'rollu s příchutí Jon Spencer Blues Explosion. Tato divočejší podoba vyšla na baskitském Bang! Records (The Devastations, Rowland S. Howard) v nákladu 500 kusů a při nahrávání vypohli Tex Perkins (Beasts Of Bourbon) a australská královna undergroundu Leone Carmen. Koncert jsem sice neabsolvoval, ale věřím tomu, že tohle oranžový EP s vloženým obalem strčilo čtvrteční večer do kapsy. Jinak prosím nezaměňovat Bang! Records s anglickým Bang Bang Records, kde debutovali Arctic Monkeys.

Tak až půjdete někde kolem gramodesek, nezapomeňte se zeptat na The Wallbangers, třeba budete mít štěstí.

WINDMILL - PUDDLE CITY RACING LIGHTS

V šestnácti letech dostal Matthew Thomas Dillon od svého tatínka po dlouhém přemlouvání klávesy a začal na nich tvořit prví tóny ze svého skladatelského zpěvníčku. Časem opustil rodný Newport Pagnell, usadil se v Bedfordshire, ležícím také v Anglii a připravil své první demo EP s vynikající skladbou Tokyo Moon. Prostřednictvím Geoffa Dolmana se dostal ke Static Caravan, kde v září loňského roku vyšel červený debutový 7" Racing / Tokyo Moon v nákladu pětiset kusů.

V té době již šestadvacetiletý Dillon vystupuje pod pseudonymem Windmill a prohlašuje, že má doma na tisícovku písniček. No... Singl získal takové obliby, že se už muselo zákonitě ozvat nějaké vydavatelství. Prvním a zároveň úspěšným dravcem se stali hoši z manchesterského Melodic. Ti také toto pondělí dali k dispozici dlouhohrající album Puddle City Racing Lights s dvanácti melancholickými skladbami, ve kterých dominuje piano, orchestrální aranžmá a roztřesený hlas, nemálo podobný tomu, který znáte z nahrávek The Faming Lips (Wayne Coyne). Určitě poznáte i vliv amerických indie songwriterů, Mercury Rev, Arcade Fire, či The Earlies, kteří jsou dokonce na nahrávce zastoupeni počtem 4, z nichž Tom Knott album s Dillonem spoluprodukoval. Dalším hostem je zde bubeník Ian Smith, jinak dříve kytarista Alfie, kteří to rozpustili v listopadu 2005. Před sedmi lety jsem navštívil jejich koncert a lituji všech, co je neviděli naživo. Tak a nakonec tu máme ještě folkařku Tracey Browne, kterou uslyšíte ve skladbě Plasticine Plugs, jinak tahle paní pracuje už na svém druhém albu (Rocked Fuelled Records).

Světélkující Puddle City Racing Lights je deska překračující letošní kanadskou Neon Bible o celou jednu koňskou délku. A to si myslím, že je z mé strany uznání jako hrom.

Jinak kdo si objedná novinku do třiceti minut přímo u vydavatelství Melodic, obdrží jako bonus dva roky starou kompilaci Melodic Today s třinácti interprety, mezi nimiž najdete Dungen, nebo Working For A Nuclear Free City.

VIVA STEREO / CON BRIO

Con Brio je italský hudební termín, ale také Dave Millar z Británie, tvořící bohatě barevnou a čistou počítačovou elektronickou hudbu. Zároveň je i součástí francouzského KRAKED Sound Systemu a dnes také hudebního klubu v Readingu. Debutoval čtyřskladbovým 3" CDEP (Spunktronic - 12/2005), tři kousky ze sedmi se objevily na splitu s Kiki.Ill (Kraked Ai / Warp - 09/2006) a hlavně parádní dvě věci Indiana Bloom a Deep Blue z dubna letošního roku na skotském Fence Records, resp. De-Fence Records. Tento 10" split v nákladu 500 kusů obsahuje navíc ručně oštemplované CD se stejným obsahem jako vinyl a především ještě druhou stranu, na které najdete další dvě lahůdky.

O ty se postarala glasgowská čtyřčlenná, původně kytarová kapela Viva Stereo, hrající cca šest let. Debutovému albu Optimism Is Not A Curse ze září 2004 předcházely čtyři EP, následoval singl One Of A Kid a v říjnu minulého roku vyšla dvojka Patterns Of Behaviour.
Na této novince představili skladby Alpha State a Glassed, které vás svou zvonivou basou, kytarou a elektronikou zašmodrchaným vokálem zvednou ráno z postele stejně rychle jako mě a to bez většího přemlouvání. Fakt. Příjemně našlápnuté melodické linky - prostě paráda.

Viva Stereo / Con Brio vycházejí jako třetí a zatím poslední část z budoucí řady deseti 10" EP, které mají vždy představovat zajímavé dva interprety se dvěma ukázkami, jinak také označované jako 10x10:3 (v tomto případě). Předchozí vinyly nás pozvaly do krajin Jon Hopkins / Reuben Taylor (10x10:2) a On The Fly / Reporter (10x10:1).

JOY DIVISION - MARTIN HANNETT'S PERSONAL MIXES

Martin Hannett (někdy i Martin Zero) zemřel ve svých třiačtyřiceti a po šestnácti letech od jeho tragické smrti vychází v těchto dnech zajímavá kolekce remixů a "zážitků" z natáčení pod názvem Joy Division - Martin Hannett's Personal Mixes (Interstate). Mezi osmnácti položkami najdete 24 Hours, Heart And Soul, Autosuggestion, Passover, From Safety To Where, The Eternal ve dvou a Decades dokonce ve třech remixech.

Album je asi z většiny určeno pro skalní fanoušky Joy Division, ale i tací, kterým Ian Curtis a Martin Hannett nic neříkají, mohou věci neslýchané objevit. Aspoň jeden poslech bych jim doporučoval, zvláště všem mladým "indies".

Martin Hannett stál jak u zrodu manchesterských Factory Records, tak i u Joy Division, kromě kterých produkoval nahrávky i Buzzcocks, The Psychedelic Furs, The Stone Roses, Happy Mondays, New Order, OMD, ale i takovým U2 (11 O'Clock Tick Tock) a dalším.

HRACHOVKA 2007

14. ročník hudebního festivalu Hrachovka se dle poměru cena / učinkující, stane asi tím nejlepším, co domácí prostředí může zájemcům o zajímavou hudbu a podívanou v letních měsících nabídnout. Během dvou dnů (27. - 28.7.2007) se na pódiích představí taková jména jako:

Zoot Woman
Therapy?
Art Brut
Chikinki
The Legendary Pink Dots
Lord Bishop
UK Subs
Nina Hynes
SDNMT/Seidenmatt
Sunshine
Lukeside X
Liger
Pavel Fajt a Autopilote
Monika Načeva & spol
Wotienke & Band
Doi
Moimir Papalescu & The Nihilists
Abuse
Midi Lidi
Bullerbyne
OTK
Longital
The Prostitutes
DJ Christopher Just
a další

Vloni se sjelo do Hrachovce u Valašského Meziříčí 10 tisíc návštěvníků, kteří na šesti scénách mohli shlédnout 130 kapel a jako dvoudenní se festival představil poprvé v roce 2005 a to jen s polovičním počtem vystupujících. Původní název Sejdeme se na hrachovce si pořadatelé pozměnili ještě o rok dříve na Hrachovka.

Za pětsetpadesát to docela ujde, co říkáte?

LARRIKIN LOVE / THE SMASHING PUMPKINS

Asi nejen pro mne špatná zpráva, ale určitě i pro všechny, kteří si oblíbili londýnskou punk-pop-bluesgrassovou kapelu Larrikin Love. Micko Larkin, Alfie Ambrose, Coz Kerrigan a Edward Larrkin ukončili pod tímto názvem činnost a zda nějaká bude následovat, si zatím nechávají pro sebe. Takto nečekaně skončila v roce 2002 po singlech Good Bad Right Wrong (27.5.02) a Hessles (28.10.02) u vydavatelství Mantra skupina Parva, aby se vrátila pod novým názvem jako Kaiser Chiefs. Tehdy měli už natočené i album 22, ale oficiálně nikdy nevyšlo.

Larrikin Love debutovali v září 2005 u Young And Lost Boy se singlem Six Queens / Little Boy Lost, pak o ně začali usilovat Transgressive Records, kde už o měsíc později vychází Happy As Annie / On Sussex Downs. Následoval přestup k Infectious Records, kde se 3.dubna 2006 objevuje singl Edwould, následovaný koncem června dalším Downing Street Kindling. V září si mohou fanoušci koupit již debutové album The Freedom Spark a posledním dílkem je koncem ledna 2007 singlíček Well, Love Does Furnish A Life. Až do závěru byli Larrikin Love verni Infectious a myslím, že nikdo nečekal tak rychlý konec. Někdy je to ale určitě lepší, tím však nemyslím jejich případ. S jejich nahrávkami mi bylo a pořád i bude dobře. Skončila jedna z velmi zajímavých a nadějných tváří britské scény.

Jako náplast můžete přijmout naopak znovuzrození The Smashing Pumpkins, kterým vyšel magazín Spin vstříc a v červencovém čísle představí CD s dvanácti skladbami různých interpretů a tím vzdá hold této již téměř legendární kapele. Za týden by se kompilace již měla objevit i na internetu. No, uvidíme, uslyšíme. A co vlastně?

Panic! At The Disco - Tonight Tonight
+44 - I Am One
The Academy Is - Mayonnaise
The Deftones - Siva
30 Seconds To Mars -
The Bravery - Rocket
Young Love - 1979
The New Amsterdams - Thirty Three
Test Your Reflex - Ava Adore
Ben Kweller - Today
Hawthorne Heights - Bullet With Butterfly Wings
Gliss - Rhinoceros

Koncertně se můžete zajet podívat třeba do Německa 2.-3.6. na Rock Am Ring / Rock Im Park
6.6. Berlín (Columbiahalle - myslím že jsem tam už jednou byl...)
15.6. Nova Rock Festival v Rakousku

Šesté studiové album s dvanácti novinkami Zeitgeist se má dle amerických hvězd zjevit 9. července tohoto roku na Martha's Music / Reprise a v našich končinách za něj budeme moci poděkovat asi Warnerům.

NEW ORDER - rozpad

Manchestreská kapela New Order se dle slov baskytaristy Petera Hooka, odvysílaných na stanici Xfm, po sedmadvaceti letech definitivně rozpadla a tím lehce potvrdila myšlenky bubeníka Stephena Morrise z počátku letošního roku.

Osobně jsem New Order miloval od alba Movement (1981) do roku 1989, kdy vyšlo páté album Technique na manchesterské nezávislé značce Factory. Další tvorba podepsaná pro London (Warner Music) šla už tak trošku kolem mojich uší a přál si, aby to raději zabalili. Ale mrzí mě, že jsem NO nestihl ani v této druhé (důchodcovské) podobě hrát naživo.

Peter Hook, Michael Balzary a John Frusciante z Red Hot Chili Peppers a Fergie z Black Eyed Peas vypomohli na albu Ultra Payloaded (Columbia) projektu Satellite Party, za kterým stojí Perry Farrell ze skupiny Jane's Addiction. Debut vyjde 29. května, bude obsahovat 10 Perryho skladeb a v jedenácté Woman In The Window uslyšíte Jima Morrisona z The Doors s vlastním textem, vše pod dohledem pana domácího. Singl Wish Upon A Dog Star (výborný) lze "naladit" digitálně.

Jinak 18.6.2007 Berlin (Columbia Club)
21.6. Mnichov (Backstage Halle)
24.6. Hurricane Festival (Scheessel pod Hamburgem)

Stejně, nejlepší byli JOY DIVISION!!! Ať si kdo chce....

BURBUJA

Burbuja, nebo táké Merche Blasco je podivná mladá, krásná a kreativní dámička, spojující vlastní hudební cítění s mediálně uměleckým vyjádřením. Stihla komponovat hudbu pro performera Lucy Orta, pozadí v punk-rockových kapelách Las Perras Del Infierno, Las Furias, vizuální a zvukový doprovod sdružení Fabrica a současně ještě třeba vystupování a nahrávání v hodně zajímavé kapele Night Of The Brain. Ti mimochodem v dubnu natočili 10" EP The Theme / Dark Lady a během léta mají vydat album Wear This World Out (Station 55 Records), kde najdete obě skladby.

Debutové album Burbuja vyšlo toto pondělí na značce Station 55 Records, které vlastní pětatřicetiletý chilan Cristian Vogel, vyrůstající v Anglii, nyní usazený v Barceloně, stejně jako moje dnešní hvězda a z jeho obrovské hudební tvorby připomenu remixy pro Radiohead, jejich Thoma, Maximo Park a mix plus produkci novinky Burbuja. Sama Merche si tímto dílem dala za úkol hudebně prozkoumat sebe samou, všemožné zvuky, ruchy a vrzání sbírala během dvou let, které prožila v různých evropských městech. Nůžky, voda, sklenky a mnoho dalších úžasných zvuků dotahují třináctiskladbové album společně s vlastním šeptavým zpěvem k maximální dokonalosti. Někomu může zvuk i obal připomínat šest let staré album Vespertine od Björk, ale tady je to více vzrušující a ohromující. Takže žádná kopírka. Porovnám-li květnové Volta a Burbuja, jednoznačně u mě vítězí Španělsko.

Pokud někdo vyrazíte na Sonar Festival, tak jí 14. června pozdravujte.

Excelence, já se klaním!!!

FRIENDS OF THE BRIDE

Už ani nevím, jaký sedmipalec se mi dostal poprvé do vlastních rukou, ale určitě to bylo ještě před tím, než mi naši koupili první gramofon a tento úžasný kousek za 12 kčs strávil se mnou v posteli celou noc. Ta vůně a tajemství ukryté v černých drážkách bylo prostě fascinující. Podobný pocit se dostavil minulý týden po poslechu novinky vydavatelství Young & Lost Club číslo 14 trojice Friends Of The Bride. Proč ta nostalgie? Hudba těchto Londýňanů (Osamu je Japonec) nás podobně jako skvělé padesátky Vincent Vincent & The Villains, vracejí o nějaký ten rok zpět, konkrétně do let šedesátých, kdy na taneční parket zval Frank Sinatra.

Bobby (zp.), Osamu Yano (kyt.) a Kerin (basa) se dali dohromady vloni v nějakém vypitém baru den po Sv. Valentýnu (no ty jí museli mít - Valentýn...). První koncert odehráli v říjnu a počátkem listopadu si vlastním nákladem (300 ks) vydali 7" Want In? / Cut Down On My Friends. Singlík se chytil až tak, že kapela zvítězila v BBC Electric Proms Talent.

Debut Buckle Up, Sunshine! / End Of Loneliness (500 ks) na výše uvedeném vydavatelství se objevil 23. dubna, produkce se ujal jazzový zpěvák Ian Shaw a dále vypomohli Brian Feltham, Wayne Artex a na bicí Julian Simmons. Ponurý zpěv se sarkastickými texty, jazz, swing a strašidelný retro pop 60's vás zavede do doby bez mobilů a kdy spěchat znamenalo blbnout. Zastavit, ohlédnout se a třeba ten svůj první singl oprášit, nasadit jehlu a zavzpomínat. V minulosti je krása. Stejná, jako hudba Friends Of The Bride.

Björk - Volta

9. dubna vyšel digitálně první singl Earth Intruders islandské divoženky Björk a zároveň ve stejný den si s ní na pódiu v Reykjaviku vystřihl duet ve skladbě Dull Flame Antony Hegarty, známý spíše seskupením Antony And The Johnsons. Obě skladby pocházejí ze šesté studiovky Volta (One Little Indian), vytvořené téměř vlastními silami. Nad zvukem lehce dohlížel Mark Bell (LFO) a Timbaland, vypomáhalo islandské žesťové desetičlenné těleso, tvořené jen ženami a ve dvou uslyšíme zmíněného Antonyho. Z Afriky vypomohli Toumani Diabete a vítězové loňkých BBC World Music Konono No1. Dalším spolupracovníkem zapsaným v bookletu je Chris Corsano (Sonic Youth), Brian Chippendale (Lightening Bolt) a čínská loutnistka Min Xiao-Fen.

Deset regulérních skladeb doplní I See Who You Are v Mark Bell mixu a album Volta najeme jak na CD, CD + DVD (remixy) tak i pro mě milém 12" vinylu.

Letošní úroda je neskutečně bohatá.....