NYX (NYX Collective Records)

 

NYX je podle řecké mytologie bohyně noci zrozena z chaosu, jejíž krásu můžete potkat v černém voze doprovázeném hvězdami. Pokud ale sestoupíte o něco blíž k realitě, otevře se před vámi svět říše "ptáků" (obal Shireen Qureshi), zkoumající stavy bytí a transformace ve vztahu k přírodě, ve které se propojuje minulost s budoucností. Tedy aspoň v případě debutového alba NYX, za kterým stojí stejnojmenný "dronový" sbor experimentálních vokalistek s kořeny v různých hudebních a tvůrčích disciplínách od operních a sborových tradic přes zvukový design a vizuální umění až k experimentální elektronice.

Jeho základy položila v roce 2018 původem novozélanská zpěvačka a skladatelka Sian O’Gorman, jejíž léčbu kolektivním ženským hlasem neproslavily jen ceremoniální workshopy, podcasty a soundtracky, ale třeba i spolupráce s vynikající Elizabeth Bernholz alias Gazelle Twin, se kterou vznikl "duchařský" projekt Deep England. Ten stejně jako téměř vše od NYX najdete na jejich vlastní značce NYX Collective Records, kde nechybí ani magický eponymní výsledek šestileté práce NYX, vyprávějící příběhy prostřednictvím ztělesněných vokálních technik. Hluboce emoční zvukové plochy, které vás očarují a zaujmou tím víc, jak se do nich zapojíte. Třeba nastudováním přiložené partitury pro čtyři hlasy+ Silent Union (A4), kterou můžete následně roztrhat na malé kousky a vložit do zeminy. Pravidelným zaléváním semínek divokých rostlin, zalisovaných do "zpěvníku", se tak budete vracet na místo, připomínající tuto NYX událost, zosobňující noc zrozenou pro světlo a den. A právě tuto dualitu NYX zdůrazňují již od svého vzniku po současnost - Sian O’Gorman, Philippa Neels, Marta Salogni, Shireen Qureshi (duo Skeleton Woman), Adélaïde Pratoussy aka Dayla, Cecilia Forssberg, Cecilia Morgan, Laura Misch, Rachel Oyawale, Rhianna Compton a Ruth Corey.

8/8 (10/10)  

 

A1. Daughters (06:29)

A2. Bright Tongues (05:17)

A3. Truce (02:45)

A4. Silent Union (04:25)

 

B1. Undercurrent (06:46)

B2. Awe (04:03)

B3. Through Fire (06:31)

B4. Everything I Wanted For You (06:37)

 

digitální verze s odlišným pořadím skladeb obsahuje navíc

01. Mother (06:32)

10. Dream Baby Dream (05:56)

 

 

Gazelle Twin na loňském ročníku Donaufestivalu. Ten letošní začíná 2. května

 

The Loft - Everything Changes Everything Stays The Same (Tapete Records)

 

Kdo by neznal jejich hity Your Door Shines Like Gold či WhyDoes The Rain, že? Že. Ač od té doby uplynulo už více než čtyřicet let a tvorba (1982-1985) The Loft inspirovala nejednu britpopovou senzaci, debutového alba se tyhle hvězdy legendárních Creation Records dočkaly až nyní, a to prostřednictvím německého labelu Tapete Records.

Kapela vznikla v roce 1980 v Londýně ještě jako The Living Room a kdyby nenarazila na stejnojmenný klub majitele Creation Records, tak bychom název The Loft v tomto složení asi nikdy nepotkali. Po trošku delší odmlce (1985-2006) se The Loft vrátili se singlem Model Village/ Rickety Frame, který vyšel na značce Static Caravan, kde už měl mezi policemi své album Hal's Eggs (2005) zpěvák a kytarista Pete Astor. A právě tento muž přivedl The Loft do Hamburku k Tapete Records, kde najdete už i jeho jeho desky One For The Ghost (2/2018), Time On Earth (10/2022) a Tall Stories & New Religions (3/2024). Ve stejném složení jako před čtyřmi dekádami (dále Dave Morgan - bicí, Bill Prince - bas, Andy Strickland -kyt/zp) The Loft natočili opět nadčasovou nahrávku, doplněnou o předělávku skladby Brand New Love od Low Barlowa, proslavenou kdysi v pravěku jeho kapelou Sebadoh. 

Aktuálně Everything Changes Everything Stays The Same nebude patřit ke komerčním trhákům, ale o to The Loft nešlo ani v době, která předznamenala britpopové šílenství, uměle vytvořené tiskovinami jako Melody Maker či New Music Express. Krásná deska promítající nádherné vzpomínky na léta, kdy svět nebyl ještě tak doku**enej jako dneska. Až se mi chce řvát, jak to letí a hlavně kam.

 

A1. Feel Good Now (03:24)

A2. Dr. Clarke (03:24)

A3. Storytime (04:03)

A4. Ten Years (03:35)

A5. Killer (04:00)

 

B1. Do The Shut Up (03:12)

B2. Greensward Days (03:22)

B3. The Elephant (02:57)

B4. Somersaults (03:17)

B5. This Machine (05:29)

 

flexi 7"

11. Brand New Love (03:40)

Radio_Head Awards 2024 (Dvojka 30. 3. 2025)

 

Jednou ze součástí veřejnoprávní Slovenské televize a rozhlasu je i hudební Radio_FM, zaměřené na náročnější a mladé posluchače. Dlouhodobě podporuje novou slovenskou hudbu, díky které v roce 2008 vznikla ocenění Radio_Head Awards, známá též coby Rádiohlavy. Kdo včera večer z tuzemských diváků sledoval přímý přenos ze slavnostního udělování těchto hudebních cena Radia_FM za rok 2024, musel dojít stejně jako já k závěru, že podobně zaměřené hudební soutěže u nás nesahají Slovákům ani po kotníky. Navíc v jejich "tvrdé době přející tvrdé hudbě" můžeme odvahu a statečnost všem zúčastněným umělcům jen závidět. Snad i proto "protirežimní" Radio_FM není jen o hudbě, ale i o tématech, která rezonují a o kterých je třeba mluvit nahlas.

Pokud si chce tento výjimečný večer z Velkého koncertního studia Slovenského rozhlasu připomenout, nalaďte si zítra 30. března ve 21:20 DVOJKU (dále pak v Archivu). Vřele doporučuji, a to nejen kvůli úvodnímu vystoupení Fvck_Kvlt a "kralujícím" Berlin Manson či Nině Kohout. Ocenění za přínos do hudby totiž získala Stanka Apfelová (RIP) a mimořádné ocenění si odnesla Eva Šušková, a to symbolicky za všechny hudebníky a hudebnice, hudební pedagogy a pedagogičky, kteří a které se podílejí na vzdělávání dalších a dalších generací mladých umělců a umělkyň. Její jméno navíc najdete i v oceněné kategorii klasická hudba. 

 

 

Splitterzelle (Fuzz Club Records)

 

 

Splitterzelle je vyústění několikaleté známosti včera v Brně s NDW-kapelou vystupujícího Sidney Jaffea (aka Ornamental, Arcane Allies) a portugalského producenta Pedra Pestana (aka Tren Go! Sound System, 10 000 Russos). Ač své první společné pokusy zaznamenali už na desce Drumhard Sessions Vol. 1 (5/2024 Saliva Diva), tak za Splitterzelle považuji až jejich eponymní LP, které aktuálně vyšlo na londýnké značce Fuzz Club Records, což přijměte coby pozvánku na psych-dystopický festival do Eidhovenu (9. a 10. května).

Po živém albu tak "němečtí" Splitterzelle přicházejí s nahrávkou, na které zasmyčkované rockové jamování nahradili bicími automaty a syntezátory. Temně "nasvícený" expres ujíždějící snad před blížící se apokalypsou, jehož naději pohánějí šmouhy krautrocku, industriálního techna a psychedelie. Snad jeden z důvodů, proč za artworkem stojí nebo sedí v Berlíně tvořící André Catarino.

6/6

A1. Golem (06:46)

A2. Disciple (05:42)

A3. Periphery (06:32)

 

B1. Resilience (06:33)

B2. Shield (05:20)

B3. Splitterzelle (06:58)