THE CORAL - ROOTS & ECHOES

V hysterické době taneční scény, kdy bylo téměř nemožné vyjít bez kapsáčů na ulici, se parta kámošů z mokré čtvrti v Hoylake po společně vycucnutém krabicáči usmyslela, že by si mohli zkusit něco zahrát, jako to nělaj někteří vejlupci z nedalekého Liverpoolu. Dokoupili nástroje a ve složení James Skelly, Ian Skelly, Bill Ryder-Jones (odešel během turné 2005), Nick Power, Lee Southall, Paul Duffy a od roku 2003 i John Duffy hrají a nahrají pro Deltasonic, kteří mají pod svými křídli třeba The Zutons, The Dead 60s, či The Basement, pro něž The Coral byli inspirujícími zdroji v tzv. retro scéně. Dnes je retra, že by člověk ...

S prvním EP Shadows Fall se přihlásili na začátku prázdnin v létě 2001, před vánoci se objevilo EP s názvem The Oldest Path a na apríla (2002) vyšlo EP Skeleton Key. Tyhle tři skvostíčky jsou zajímavé především tím, že z celkem devíti skladeb se na prvním albu The Coral (29.7.2002) objevily jen tři skladby (Shadows Fall, Siamon Diamond a Skeleton Key). God Knows se později v novém kabátě představila na singlu Secret Kiss (2003) a Dressed Like A Cow jako Live XFM session na Goodbye v červenci. Posledním singlem z jedenáctiskladbového debutu The Coral byla Dreaming Of You (10/2002).

Druhému albu Magic & Medicine (28.7.2003) předcházel singlík Pass It On, následovaný Secret Kiss (10/2003) a Bill McCai (11/2003). Na řadě měla být deska třetí, ale místo ní vyšly "jen" šuplíkové nahrávky jako mini album s jedenácti nevhodnými, pod názvem Nightfreak & The Sons Of Becker (1/2004), no a byl to docela chaos. Očekávaná trojka The Invisible Invasion (23.5.2005) naznačovala jistý útlum celé kapely, který se snažila zamaskovat singly In The Morning (5/2005) a Something Inside Of Me (8/2005). Kapela začínala prožívat tvůrčí krizi, ze které jim občas pomohl flaškou červenýho Noel Gallagher z Oasis a vzájemná spolupráce došla tak daleko, že na přelomu roku 06/07 poskytl zdarma k nahrávání své Wheeler End Studio v Buckinghamshire.

S tímto "nafoukancem" si letos v červenci společně zahráli na T In The Park, kde představili pět novinek z připravované desky. Stejné skladby mohli zaslechnou návštěvníci i na Glastonbury a letních koncertech Arctic Monkeys, kam byli The Coral také pozváni. Kdo koho doprovázel, toť si zvolte sami. 23.7.2007 vyšel první singl Who's Gonna Find Me a myslím, že nebude určitě ani posledním. Na čtvrté desce, která dostala název Roots & Echoe (produkce Graig Silvey) a vyjde v pondělí 6. srpna, se to totiž psych-folkovými hity jenom hemží. Taková Jaqueline, In The Rain, nebo pro mě úplně nejlepší poslední jedenáctá Music At Night, jsou hitovky jako Brno (jak je velký Brno?). Roots & Echoes je za 11 let existence The Coral nejdospělejší a nejvyklidnější nahrávkou, jakou kdy natočili. Snad už je na čase se přesvědčit o kvalitách kapely, která pro mě tolik znamenala v době okupace všemožnými DJ's, jak také zní v ČR naživo. Věkově na to maj (obě strany).

LIGHTS OUT ASIA - TANKS AND RECOGNIZERS

Na základech Aurore Rien, kteří zanechali pouze půlhodinové EP Telesthesia (Sun Sea Sky) se čtyřmi kousky, vznikla bytelná a zároveň něžná postrockově ambientní kapela Lights Out Asia, mě trochu připomínající Boards Of Canada, Sigur Rós a Mogwai.

Stalo se tak v únoru 2003 v téměř dvoumilionovém americkém městě Milwaukee ve státě Wisconsin. Gradyho a Connora nahradil s kytarou Mike Rush, elektroniku nadále ovládal Mike Ystad a nad tím vším dohlížel zpěvák a kytarista Chris Schafer. Jedenáctiskladbový debut Garmonia vyšel ještě u Sun Sea Sky Productious a svého času (2004) mě doprovázel snad všude, stejně asi jako všechny, kteří jej znali. To neznamená, že se k němu nevracím. Balzám.

Týden stará dvojka Tanks And Recognizers se přestěhovala k n5MD a obsahuje devět vznášejících se opusů, které vás jen tak nepřinutí se vrátit na zem. Ledaže zatoužíte po Telefon Tel Aviv. Ale v každém případě doporučuji si vzít s sebou pro případný pád i desku předchozí, která se mi zdá hustější a trošku i víc srdeční.
Ale to nechám na vás. Tanks And Recognizers nezklame a navíc může přilákat Lights Out Asia doposud neznámé posluchače. A tahle trojice poctivců si širší pozornost rozhodně zaslouží. A pokud budete 18. srpna v blízkosti Milwaukee, zastavte se v místním The Cactus Clubu na křtu této příjemné novinky.

SMALL SAILS - SIMILAR ANNIVERSARIES

Small Sails, pohupující se loďka po křišťálovitě čisté hladině, do jejíchž plachet vane svěží větřík plný lehkých melodií v downtempovém oparu, nám přiváží ze zámoří nádherné album Similar Anniversaries s deseti "novinkami". Zakotvit u břehů Evropy by měla zítra za svítání, a to přímo v doku Resonant, kam připluje po třech měsících z daleké americké základny Other Electricities.

Před tím, než se posádka ve složení Ethan Rose (kpt.), Adam Porterfield, Gary Jimmerson a dokumentarista Ryan Jeffery vydala na svou pouť přejmenovaným plavidlem (Adelaide) na Small Sails, v domovském Portlandu natočila vlastním nákladem své první Small Sails EP (2005 - 1000 ks) a pětiskladbové mini album Hunter Gatherer (2006), z něhož čtyři věci najdete na Similar Anniversaries. Do širšího podvědomí se kapela dostala až prostřednictvím Moodgarged Records, kde skladbou Aftershocks And Afterthoughts otvírala dvacítkovou kompilaci.

Hudba Small Sails zní na Similar Anniversaries nádherně utišujícím dojmem, nutícím posluchače snít se zavřenýma očima a pokud už je otevře, tak pak snad jen pro úvodní Somnambulist, která má na CD i svou video podobu. V loňském roce odehráli asi sto koncertů a každé jejich post-elektronické vystoupení je obohaceno nezapomenutelným vizuálním záznamem dvojité projekce. Určitě si nenechte tento zážitek ujít, i když nevím, kdy k tomu dostanete (zatím) v našich končinách příležitost.

Já přeji Small Sails do budoucna aspoň tak jemný vítr, jaký jim byl přán doposud.

UNDERAGE FESTIVAL

Jak už jsem se zmiňoval o přitažlivé akcičce The 1234 Shoreditch Free Festival plánované na 5. srpna (a je opravdu zadarmo - D O P O R U Č U J I), tak následovat ji bude o pět dní později další londýnská výstřední záležitost, tentokrát v podobě UnderAge Festivalu (Victoria Gardens). Jak z názvu jest asi patrno, vstup bude pro mladší osmnácti let, takže pro většinu mojich kamarádů tato akce bude nepřístupná. Ale pozor, kapacita je 5000 a spodní hranice čtrnáct let!!! Na barech si sice oficiálně nekoupíte žádnej chlast, leda tak limonádu, ale hudba na trojici pódiích (Radio One, Converse, MySpace) bude stát určitě za návštěvu a 20 liber u vstupu.
Začíná se také v poledne, ale konec posunut o hodinu dříve než pátého, tedy na osmou večerní. Tak co vy na to, milé děti?

Jó, to kdyby se u nás takhle hrálo pro adolescenty....

MimiCof - Midori Hirano

Midori Hirano je mladá japonská (Kyoto) potvůrka, kterou hra na piano očarovala už v pěti letech a své sny dotáhla až k univerzitnímu diplomu, obor klasické piano.
Od roku 2003 začala sama komponovat hudbu na počítači a její první práce vyšla na prázdninové kompilaci UnLimitit u Three's Film Works. Do současné doby přispěla celkem na osm podobně laděných sbírek. Debutové čtyřskladbové EP Poet At The Piano vzniklo v lednu 2004 na lucenburském labelu SoundzFromWhere v nákladu 100 CD-R a pokud po něm ještě někdo touží, pak zdarma si jej může stáhnout z jejích stránek. Album LushRush (MIDI Creative / noble) vyšlo koncem loňského září a jeho propojování post-rocku s klasickou hudbou a elektronikou nějak zvlášť kladně recenzenty neoslovilo.

Snad proto a nebo taky třeba ne, počátkem roku vznikl současně druhý projekt MimiCof, za nímž opět stojí sama Midori. Zde se do popředí dostává více elektronika připomínající (ne však ke škodě) se svým "zpěvem" Sigur Rós. Tyto aktivity se nyní odehrávají na nádherném portlandském

vydavatelstvíčku Other Electricities. Zde doporučuji úplně vše, ale pokud už mám někoho upřednostňovat, pak Jatun, Dokkemand, Low Low Low La La La Love Love Love a samozdřejmě Small Sails, jejichž debutové album Similar Anniversarier vyjde teď v pondělí třicátého u Resonant v Londýně.

Na značce Other Electricities jsem zatím nenašel ani průměrnou skladbu a doufám, že MimiCof se nestane výjimkou a udrží kvalitu vydavatelství, jako tomu je doposud. Na její první album si musíme počkat sice až na konec roku, ale věřím, že se stane nádherným vánočním dárečkem pro všechny, co mají čistou duši.

Štěpán Mareš - Kresby (Galerie Knížecí Dvůr / Hluboká n. Vlt.)

Včera odpoledne poctil naše nadhodnocené městečko svou návštěvou kreslíř původem z malebného městyse Okříšky (dříve Okrzischko, Klein Wartenberk) u Třebíče Štěpán Mareš. Stalo se tak na pozvání majitele Galerie Knížecí Dvůr ing. Pavla Frelicha a galeristky Marie Hanušové u příležitosti vernisáže výstavy, nazvané prostě Kresby.
Nádherné prostory dříve starého "úředňáku" schwanzenberského knížecího dvora, dnes patřící místní mafii, najdete přímo na náměstí, kde po pravé straně při vstupu do objektu vás vítá neorestaurace s příšernou grafikou U Švejka. Kdo znáte budějckou Krajinskou 27, víte o čem je řeč.

Štěpána Mareše doprovodili dnes již bývalí spolupracovníci z televizního plkshow Dementi PhDr. Ivo Šmoldas a trošku trapňoučký Josef Alois Náhlovský. Je to neuvěřitelné, ale téměř osmnáct let po "listopadu" se v televizi zakazují pořady z politických důvodů, stejně jako před ním. Podobně je to i s, pro mě stále ještě málo ostrými, kresbami ŠM, jemuž jsou některá dílka zakazována publikovat. Jen pro zajímavost, do Reflexu nejčastěji volajícím nespokojencem za Zeleného Raula je (dle slov ŠM) neodolatelný svůdník a lamač dívčích srdcí Jirka Paroubek. Jeden originál i s věnováním (prý by byla vhodnější princezna, než nestvůra) získaly mé dcerky. No a abych neprudil málo, tak ještě přidám tu o ministerstvem kultury dotované Mladé frontě Dnes, kde Jaromír Hasoň (dříve Jakub Bielickí) zakázal ŠM kreslit pana Paroubka, čímž byla (plus neplacením honorářů) ukončena vzájemná spolupráce.

Štěpán Mareš měří asi 185 cm, je štastně svobodný, avšak neodmítá žádné ženy ani dívky a na nepožádání rozdává své telefonní číslo. Do povědomí se dostal již na základce díky vítězství ve výtvarné soutěži Děti pozor červená (také jsem se jí zúčastnil), na gymplu vyhrál závod v hodu granátem (75 m) a své komicsy publikuje od počátku devadesátých let (Kometa, Pivní kurýr, Stadion). Po osudovém setkání v roce 1994 s pány Hrubým, Tesařem a Baldýnským začal vznikat Zelený Raul, který najdete v Reflexu od ledna 1995 a poklud jej nezakážou, bude vycházet snad i dál. Jeho tvorby využila i hudební (ještě?) skupina Tři Sestry. Ať žijou Visáči!!!!!

Výstava potrvá do 21.8.2007

RADIOHEAD / OKX - A TRIBUTE TO OK COMPUTER

Minulý týden, kdy uběhlo deset let od vydání třetího alba OK Computer, tehdy 11 let fungující anglické pětice z Oxfordshire Radiohead (původně On A Friday, pak Shindig), se díky partičce tvořivých hudebníků a "pochopení" Stereogum, objevila na síti sítí (nemám na mysli EON) remixová podoba všech dvanácti skladeb, plus bonus v podání Northern State. Deset let je dlouhá doba, za kterou se změnila spousta věcí, životů a třeba i hudby. I tak se dá dívat na kolekci celkem příjemných úprav, dnes již klasických songů, oslovujících tehdy "odlišnou" populaci, která pokud si chtěla zachovat svou tvář, utekla někam, kde se snad bude zase cítit, než ji globál dostihne, trochu svobodně.

Nevím s čím Thom a jeho parta ještě přijdou, ale žádný zázrak tak nějak neočekávám. Snad je to odkládáním sedmého alba, snad jejich ochrankami či mediální pozorností, ale ani jednotlivé projekty členů kapely nedosahovaly kvalit a překvapení, jako tomu bylo právě s OK Computer. Rád bych se mýlil, protože od Creep jsem jim ležel oddaně u nohou.

Vše nejlepší k narozeninám přejí:

Doveman - Airbag
Slaraffenland - Paranoid Android
Mobius Band - Subterranean Homesick Alien
Vampire Weekemd - Evit Music (For A Film)
David Bazan's Black Cloud - Let Down
John Vanderslice - Karma Police
Samson Dalonoga feat. The Found Sound Orchestra - 7 Fitter Happier
Cold War Kids - Electioneering
The Twilight Sad - Climbing Up The Walls
Marissa Nadler feat. Black Hole Infinity - No Surprises
My Brightest Diamond - Lucky
Flash Hawk Parlor Ensemble - The Tourist
Northern State - No Surprises

PUSINKY - Karin Babinská

V prvních minutách nového českého filmu Pusinky, který měl premiéru 5. dubna, mi do hlavy pod tlakem neskutečně povrchní a hloupoučké hudby narážely otázky, co tady vlastně pohledávám a proč, když nenávidím humor Rafťáků a jim podobným slátaninám, určeným nejen adolescentní kategorii. Pcha, toť jen prvotní a snad i záměrné klamání tělem scénáristky Petry Ušelové a zde debutující režisérky Karin Babinské, protože film, který se dočkal po pěti letech konečně své realizace je náhle katapultován do všem známého, ale zároveň odlišného prostředí. Něco jako šneček, zalezlý ve své ulitě, ve svém světě.
Od tohoto momentu zůstává jediným bolavým místem až do konce snímku jen nedospělá hudba vybraná "geniálním" J.P. Muchowem v podání Toneless, Roe-Deer,... Ještě tak Photolab, ale...

Pusinky vyprávějí příběh o trojici rozdílných kamarádek po maturitě, které si chtějí řádně užít svých posledních prázdnin a výrážejí stopem směr Holandsko, kde se jejich cílem má stát jedna z místních farem. Více prozrazovat nechci, nečekejte nějaký překvapivý závěr, resp. vyvrcholení, ale na Pusinky si určitě zajděte. Stojí za návštěvu už takhle poloprázdných kinosálů, které letos na chvilku provětraly snad jen (z)Vratné lahve.

Mojí favoritkou snímku se stala oplácaná studentka FAMU, herečka ze Zábradlí, tanečnice od Formanů a dokumentaristka Petra Nesvačilová (Vendula), jejíž Film o filmu (Pusinky) uvedla jedna z našich televizních stanic, tuším že ta "veřejnoprávní". A snad i před třema lety natočila videoklip Your Smiles českobudějovickým Satisfucktion.
Další nepřehlédnutelné postavy tvoří Karolína v podání Sandry Novákové (Bylo nás pět, Eliška má ráda divočinu) a studentka Pražské konzervatoře Marie Doležalová (Iška). Skvělý je i její "malý" bráška Vojta (Oldřich Hajlich - Kachyňovo Kožené slunce), vymatlanej vyhazovač Bobr, v civilním životě kaskadér Erik Kalivoda a vytrvalostní Vrbař - motorkář od Simsonu a Vendulčin obdivovatel Mario Kubaš. Toho si už v roce 1999 obsadil do svého filmu Vlci ve městě Petr Nikolajev a o tři roky později dostal šanci u Benjamina Tučka v Děvčátku. No a závěr patří Lence Vlasákové, co by zkušené lesbičce Hance.

Mimochodem, na dubnové přehlídce českých filmů Finále Plzeň, získal tento první celovečerní film slečny Babinské, hlavní cenu Zlatý ledňáček. A věřte nevěřte, navíc byl vybrán do jedné ze dvou hlavních sekcí First Film World Competition, což je docela prestižní filmový festival v Montrealu (23.8. - 3.9.2007), na kterém dostávají příležitost se představit debutující tvůrci.

Rada na závěr zní: "Jděte se na Pusinky podívat".

THE PIGEON DETECTIVES - WAIT FOR ME

Co říci o albu, z něhož polovina, slovy šest skladeb, už získalo singlovou podobu? Minimálně, že je průměrné. Vynecháme-li početní postupy a raději si Wait For Me pustíme celé, dostaneme se k mnohem lepšímu a zaslouženému výsledku.
Vzory jako The Clash, či z čerstvějších The Libertines sice nepřeslechneme, ale komu to kromě několika stále dokola remcajícím a nespokojeným rejpalům vadí? Produkce se ujal Will Jackson, znamý třeba díky Kaiser Chiefs a na podzim dali dohromady ve složení 2 kytary, basa, bicí a zpěv partičku našlápnutých pop songů, o kterých si (snad) zatím mohou naše hvězdičky jenom zdát. A těm, kterým se už povedla "zahraniční" deska, dostali od ....... nálepku kopíráků. Směšné.

The Pigeon Detectives sleduji od jejich loňského debutového dvojáčkového 7" I'm Not Sorry / I'm Always Right (Dance To The Radio, kterým jsou stále věrni) a trošku jsem se jejich pětatřicetiminutové desky bál. Zbytečně. Spokojenost veliká, i když budoucnost v dnešním světě možná nejistá. V každém případě tihle klucka z Leedsu za sebou nechali příjemně taneční album, kterému v květnu ještě předcházel znovuvydaný singlík I'm Not Sorry, doplněný o Dick'ead, demáčky A Kick In The Shins, Wouldn't Believe It a živák I'm Always Right.

Škoda, že se vyjímečně nepodívá zase jedna ze současně zajímavých kapel do naší zemičky.
Pro případné zájemce, asi ty nejméně vzdálené koncerty:

30.8.2007 Full Hit Of Summer (Wien))
20.9.2007 Atomic Cafe (Munchen)
22.9.2007 Flex (Wien)
23.9.2007 Lido (Berlin)

THE STRANGE DEATH OF LIBERAL ENGLAND - FORWARD MARCH!

Do svého vysílání na BBC Radio One si je pozval Steve Lamacq i šestkař Marc Riley, zahráli si před Manic Street Preachers i Of Montreal a v úterý zakončí v Brightonu své další turné, po kterém budou následovat ještě nějaké ty festivaly.
Dalším protekčním jménem by mohl být třeba Rob Kirwan, spojovaný s remixy pro Howie B., zooropské U2, ale i produkcí letošního debutu The Horrors - Strange House (Polydor). No a tenhle panáček si vzal na starost i první, snad pro svou délku (31:31) mini, album portsmouthské pětice The Strange Death Of Liberal England nazvané Forward March! s podtitulkem Eight traditional marching songs.

Skladby Mozart On 33 a Summer Gave Us Sweets But Autumn Wrought Division jste si již mohli vychutnat na dvoustovce Stop/Go Happy/Sad Forward/Forward TSDOLE, A Day Another Day na prvním zápisku u Fantastic Plastic Records ADAD a O Solitude s béčkem Forgotten Family na druhém singlu z konce června. Ostatních pět stejně silných a nádherných "něžností" z jejich folk-post-rockového podhoubí s vůní Arcade Fire a dravosti British Sea Power (o které jsem se před třemi lety přesvědčil v Roxy, i když AF Flex tenkrát málem zbořili - voňavky cha), vás dotáhne do orgasmického, víte čeho...

Nádherná porce nádherné hudby od nádherných lidí. Miluju The Strange Death Of Liberal England. Ale Miluju i holky CocoRosie, který ve čtvrtek v Arše převálcovaly svým vystoupením dva roky starý koncert White Stripes tamtéž. Já vlasně pořád někoho miluju. Pochodem, ...!!!

---

SUMMERCASE FESTIVAL

Po červnovém Sonaru přivítá zítra a v sobotu (13.-14.7.2007) Španělsko další významnou hudební událost. Během dvou dní se prostřídá na pódiích v Barceloně a Madridu na padesát interpretů, mezi nimiž nebudou chybět jména jako !!!, The Pigeon Detectives, The View, The Jesus And Mary Chain, Jarvis Cocker, PJ Harvey, Badly Drawn Boy, LCD Soundsystem, The Flaming Lips, Arcade Fire, Guillemots a hlavně moji loňští autoři desky roku Bromheads Jacket.

Pokud jejich album Dits From The Commuter Belt (Marquis Cha Cha) ještě nemáte, pořiďte si jej. Mám ho jako podepsanej 12" a je moc a moc dobrý. Tuším, že už v lednu jsem o něm už psal.

Takže pokud se válíte na nějajé té španělské pláži, užijte si za cca 120 EUR dva večery, který budou určitě stát za tu malou námahu.

VERBOSE - WONDER

Zatím posledním a zároveň teprve pátým, dle mého i nejkouzelnějším produktem japonského labelu Moamoo, který v Tokyu před dvěma lety založil Tomohiro Yanagisawa (Art Union), je dva týdny staré a vlasně úplně nové album Wonder od jednočlenného projektu Verbose.

Tím pánem, který stojí za vším, co Verbose nabízí, je Angličan Allan Richmond. Debutové album Observe vydal v roce 2003 na dnes už opět funkčním labelu Neo Ouija (Martin Hirsch), o rok později se objevuje 3"CD Resolve na miloučkém Cactus Island Recordings a následuje sto kusů cédéček Aperture na indie poměry docela plodném Unlabelu. Pozor - zde stojí za povšimnutí i vynikající kapelka Jason And The Astronauts!!!
Společnou spolupráci s Maps And Diagrams můžete ocenit na dalším split 3"CD, kam zařadili každý po třech skladbách a v Kentu se této kolekce zmocnili lidičky od Awkward Silence Recordings. Jinak služeb Verbose už využili i Xela, Blonde Redhead, či Nacht Plank.

No a co bych doplnil k novince Wonder? Najdete na ní 12 skladeb v čase lehce přesahujícím jednu hodinu, které vás přenesou opět mimo realitu podělanýho světa, do někdy temnějších a chaotičtějších vzdušně tajemných zákoutí, kde se určitě potkáte s průsečíkem post-rocku a elektroniky. Nastupte a vzlétněte, dokud ještě můžete a je čas. Litovat nebudete, věřte mi. Jo a tu nádhernou fotku plus další dvě na obalu digipacku dělala Emilie Björk. Tak, přesně tak, tak to prostě taky procítíte.

THOMAS IAIN SMITH - CHOW CHOW

Ve stejný den, co bába z Pultanely slavila své "neuvěřitelné" šedesátiny s bandou ex-komunistických pop idolů, přišla velice šokující zpráva nejen pro fanoušky kapely Chow Chow, ale i pro všechny, co znali jejich zpěváka, kytaristu, domovníka internetových stránek a nadějného hudebníka Thomase Iaina Smithe.

Podle neoficiálních zpráv zemřel 24.6.2007 na srdeční záchvat v nedožitých sedmadvaceti letech, a to měsíc před vydáním jejich debutového (mini) alba Colours And Lines.

Iain, který se narodil 8.10.1980 ve Welsu, poté žil se svou rodinou v Kanadě, odkud se vrátil v roce 2002 zpět do Británie, založil v Londýně elektro-indie Chow Chow, kde jej na basu doprovázel Stubot a na bicí Nathan. Na začátku loňského prosince vydali první EP Chow Chow Chow Chow Chow Chow Chow Chow Chow se čtyřmi skladbami, po kterém následoval 7" Dear Francis a stejně jako Colours And Lines vše na značce Fantastic Plastic Records.

Myslím, že k tomu není co dodávat, jen pro případné zájemce doplním seznam skladeb z alba, které si MUSÍM koupit.

Suit Like Animal
Dear Francis
Skeleton With Hair
Lost In The 3ds
Candi
Metallica (early)
Bright Lights
Sit Down Synth

YEAH YEAH YEAHS - IS IS EP

New Yorská sijuksí Kare O, kytarista Nick a bubeník Brian ohlásili na 23. července "nové" Is Is EP (CD), které dle jejich vlastních slov je určené ke krásným a příjemným letním večerům. No ...

Kolekce koncertně nejoblíbenějších kousků vznikla během jednoho dne v NY a skladby Rockers To Swallow, Down Boy a 10x10 jste už měli možnost zachytit na DVD Tell Me What Rockers To Swallow z října 2004, které tehdy Lance Bangs a Spike Jonze natočili v koncertní síni Fillmore v San Fracisku. Down Boy už má i video podobu a rovněž rotuje na vlnách FM4, kde se minulý týden ucházela jako novinka v sobotní Die FM4 Charts. Jak dopadla, se budete moci přesvědčit zítra o sedmé hodině večerní.

Kapela, která se dala dohromady před sedmi lety ještě za asistence kytaristy Imaada Wasifa, vydala své první EP Yeah Yeah Yeahs s řetízkem Master 9.7.2001. A snad proto, že novinka vznikala v době turné k debutové desce Fever To Tell (2003), dá se hovořit o částečné podobnosti v nasazení celé trojice. Loňská dvojka Show Your Bones mě sice moc nedostala, Turn Into dala za celé album, ale pokud se Yeah Yeah Yeahs vrátí k původní špinavosti, budou u mě opět bodovat, jako je to v případě Is Is EP. A pro doplnění, osmnáctiminutové EP obsahuje ještě Kiss Kiss a IsIs a vychází na Interscope Records / Polydor.

THE 1-2-3-4 SHOREDITCH FREE MUSIC FESTIVAL

V rámci Shoreditch festivalu (4.-18.8.) se v neděli 5.8.2007 úderem poledních londýnských zvonů, rozezní shoreditchským parkem, ohraničeného východně Pitfield st., první z devadesáti učinkujících, z nichž většina ještě nemá ani pořádně vydané album a některým se zdá i po debutovém singlu. Budou tam ale i tací, na které se štěstíčko už usmálo a nějaký ten "major" si je odlapil, ale toť malé výjimky. Z větší části tedy půjde o zajímavé nově vznikající hudební talenty nejen z Británie, kteří stojí aspoň za povšimnutí. Díky skromným sponzorům se podařilo na plakáty za slovíčko vstup vepsat FREE, což je věc v takovém množství vystupujících, téměř nevídaná a velkej dík, kromě inerpretů patří i 1-2-3-4 Records. Akce se má konat do deváté večerní a následovat mají i oblíbená aftershow. Jako malé lákadlo předhazuji několik i u nás už známějších jmen. Tak tedy pátého ahoj!

MYSPACE MAIN STAGE
Har Mar Superstar
The Paddingtons
The Whip
The Bishop
Neils Children
Littl'ans

WEEKENDER RECORDS STAGE
Dogs
Eight Legs
The Indelicates
The Puzzle
The Rocks
The Runners

SENSITIVE YOUTH STAGE HOSTED BY PIX MAGAZINE
Selfish Cunt
Twisted Charm
Bono Must Die
Tiger Force
Blondelle
Lost Penguin
The Daze
Ratty Rat Rat

DJ'S
Whooremoans
Adam Babyshambles

TRAILER TRASH BAR
Pixzel
Mikki Most

TROUBLED MINDS SOUNDSYSTEM
Matthew !Wowow!
Teens Of Thailand

FULL HIT OF SUMMER - VIENNA

Loňský Full Hit Of Summer festival ve vídeňské Areně nám naservíroval porcičku třešniček z dortíků v podobě Yeah Yeah Yeahs, Dirty Pretty Things, TV On The Radio a You Say Party! We Say Die!, kterým jak jsem se přesvědčil s panem Mirkem, docela chutnala vodka, vzpomínáš, resp. pamatuješ? Na rok a den přesně, tedy 30.8.2007 by se měla na stejném místě v 17.00 hod objevit první z tentokrát šestice neméně zajímavých partiček z oblasti indie-punk-rocku.

Prvním a jediným zástupcem amerického kontinentu bude 5 let fungující trio The Gossip z Portlandu, jejichž šestadvacetiletá XXXL nádherně zpívající advokátka Beth Ditto ozdobila na začátku června titulní stránku NME bez jakéhokoliv ošacení. Druhé album Standing In The Way Of Cotrol vyšlo vloni na londýnském Back Yard Recordings a oproti gárážovému debutu Movement (Kill Rock Stars) zní jako riot grrrl, který ve své době byl převálcován pandemickým grungem, ale s The Gossip si myslím, že je zpět.

Dalšimi je post-punková pětka Dogs z Londýna, jejichž první singl London Bridge se vyprodal během 24 hodin. Debutové album Turn Against This Land (Island) ze srpna 2005 následovala novinka z minulého týdne Tall Stories From Under The Table, tentokrát ale na značce Weekender.

Třetími hosty Full Hit Of Summer se mají stát sheffieldsko-liverpoolští To My Boy, plovoucí ve vodách elektro-powerpopu. Z původní čtveřice zbyli jen Sam White a Jack Snape, kteří si vystačí jen s kytarou a samply nacpaným počítačem. Po singlech The Grip a červnovém Model, kde je i remix od Pull Tiger Tall, vychází právě dnes na Abeano Music debutové album Messages. Že by elektro-pop budoucnosti, který už tak dobře známe?

These New Puritans z anglického Southendu jsem představoval již v únoru. Jedná se o čtveřici dvacítek zachycených u Angular Records, kde také vyšel na konci října loňského roku i první 7" Elvis / C16th / En Papier v nákladu 500 kusů. Jejich psychopatický mazec se stínem Joy Division se dostal dokonce i na mola letošního Dior Homme Show, odkud skladba Navigate Navigate putovala v květnu na bílý 12" o délce jedné skladby, tj. dvanácti minut. Skvělá parta a hlavně můj důvod, proč koncem srpna navštívit Vídeň.

The Pigeon Detectives mám už v březnovém hledáčku a jinak tahle pětice pocházející z Rothwellu nedaleko Leedsu hraje spolu pět let, na svém kontě mají 5 singlů, z nichž poslední I'm Not Sorry vyšel týden před debutovým albem Wait For Me (28.5.2007) na značce Dance To The Radio. Produkce se ujal Will Jackson (Kaiser Chiefs, Embrace) a najdete na něm echo indie kapel typu The Clash, The Libertines, či The Wedding Present.

Posledními ze zúčastněných bude čtveřice The Dead 60s, kteří společně s The Coral, The Basement, The Zutons a teď čerstvě podepsanými The Tigerpicks hájí barvy domácích DeltasonicRecords z Liverpoolu. Po změnách názvů Resthome a Pinhole, pod kterým vydali EP na Thrill City (11/2001) a singl u Too Nice Recordings (9/2002), přijali současný až v roce 2003. Už jako ska-post-punkově znějící The Dead 60s se ohlásili s prvním singlem You're Not The Law před třemi lety. Dále následovaly Riot Radio, The Last Resort, Loaded Gun a Ghostfaced Killer. Debutové album The Dead 60s (26.9.2005) se třinácti skladbami a v limitované edici s další desítkou remixů, bude letos pronásledovat v polovině srpna dvojka Time To Take Sides, kterou "zavede" singl Stand Up.

Na konec prázdnin opět za 30 EUR docela dobrý mejdan, co říkáte?

BLANCHE - LITTLE AMBER BOTTLES

Osazenstva dostavníků do, či z Nashvillu mě vždy tak nějak díky podání českých hudebních televizních pořadů děsila. První výjimkou se před třemi lety stala předkapela tehdy už světově slavných White Stripes, se kterými Blanche projeli americké turné. Nádherný booklet debutového alba plus narozením Esterky moje obměkčená duše dovedly už tak poloprázdnou peněženku k pultu, kde se dala zakoupit novinka If We Can't Trust The Doctors. Detroitští coutry-garážový Blanche přesně vystihovali pocity, prožitky a atmosféru kouzla prvorozené.

Před jejich vznikem v roce 1999 kytarista, zpěvák a skladatel Dan John Miller působil v kravsko-punkových Goober & The Peas, kde s Jackem (White Stripes), Tracee Mae Miller (zpívající a hrající na basu v Blanche) a bubeníkem Damianem Langem z Detroit Cobras tvořili pod názvem Two Star Tabernacle a zůstal po nich jen 7" u Bloodshod Records.
První 7" pětice Blanche Who's to say... / Suderstition vydaný koncem roku 2003 pronásledovala už v lednu dvanáctiskladbová prvotina If We Can't Trust The Doctors (Loose Music/Vinyl Junkie), na kterém se v písni Who's To Say... na kytaru objevil "opět" Jack White. Stejná skladba, tentokrát z vystoupení na Reading festivalu, se společně s dalšími čtyřmi dostala na What This Town Needs EP v listopadu minulého roku, což vlastně znamenalo malou ochutnávku z připravované dvojky.

To se natáčelo celý únor v oblíbeném Neshvillu a výsledek Little Amber Bottles si můžete už dva týdny pořídit oficiálně. A protože se v Americe nějak V2 Records nedařilo, všech třináct banjo-punkových jemnůstek na ploše necelých 52 minut vyšlo zatím jen u londýnských Loose Music. Blanche se zde rozrostli ještě o šestého spoluhráče, kterým se stal basista partičky The Raconteurs Little Jack Lawrence, ve kterých má "opět" prsty Jack White.

Jo a tahle kočička je věnovaná naší Esterce!