 |
|
½ pytel (vlevo), Blackthorn (vpravo)
|
Pokud Evropská komise skutečně nepošle do Česka desítky
miliard korun, jak minulý týden připustil premiér Petr Nečas, prsty v tom bude
mít i Jiří Trnka. Vysoký, sportovně vyhlížející právník a vášnivý FOTBALISTA z
Hluboké nad Vltavou strávil před dvěma lety čtvrt roku ve vazbě kvůli tomu, že
měl uvést do života systém, který umožnil s manipulovat s evropskými dotacemi.
Letos v březnu absolvoval Trnka první soud, z něhož může vyjít s až
dvanáctiletým trestem. Případ ale rozhodně není přehlednou korupční zápletkou
ve stylu Davida Ratha. Spíš ukazuje, jak
složité jsou pokusy o rozpletení případů zneužívání eurodotací.
Parta z Hluboké
Celý příběh začíná – jako hodně jiných důležitých věcí v
jižních Čechách – právě v Hluboké. Tam se totiž roce 2006 rodí sestava lidí,
kteří mají zásadním způsobem ovlivňovat rozdělování evropských dotací na jihozápadě
Čech. Bývalý CIVILKÁŘ na hlubocké
radnici a tamní rezident Jan Šmidmayer převzal od otce firmu G-Project a
orientuje ji na sepisování žádostí o evropské dotace. Jeho bratranec, rovněž z
Hluboké, Jiří Trnka se stává ředitelem Úřadu Regionální rady regionu
soudržnosti Jihozápad, jenž v rámci Jihočeského a Plzeňského kraje rozhoduje,
který projekt získá peníze a který ne. Třetím mužem byl Martin Půlpytel, bývalý
zaměstnanec G-Projectu a nově Trnkův nejdůležitější podřízený v Regionální
radě. Všichni tři byli v té době ani ne třicátníci, kamarádi z FOTBALU z
Hluboké, kde už tehdy šéfoval známý kmotr ODS Pavel Dlouhý, který měl podle
všeobecného mínění nad vznikem nového týmu dohled. V roce 2008 po krajských volbách
vstupuje na scénu ještě nejdůležitější Dlouhého spojenec v krajské politice
Martin Kuba coby krajský radní přes evropské dotace a de facto Trnkův
nadřízený. Tím jsou základy problému položeny.
Nově nabytý prostor je opravdu velkorysý. Dotace
z fondů EU na rozvoj krajů jsou unikátní příležitostí, jak opravit
silnice, chodníky, modernizovat školy, hřiště, podpořit turistiku
a spoustu dalších věcí, které mohly vzhled jihočeských měst a vesnic
přiblížit sousednímu Rakousku. Jižní Čechy ale mají málo obyvatel, spojují se
tedy s Plzeňským krajem a vytvářejí jednu dotační agenturu, která pro
roky 2007– 2013 dostává k dispozici patnáct a půl miliardy korun.
Rozdělování těchto peněz probíhá poměrně
jednoduše. Dotační úřad vyhlásí tzv. výzvu. V jejím rámci mohou kraje,
obce i jednotlivci předložit projekty se žádostí o dotaci. Projektů
je pokaždé víc než vyhrazených peněz, musí se tedy sestavit
jejich pořadí. Každý projekt hodnotí dva hodnotitelé, kteří nezávisle na sobě
udělí projektu body podle předem daných kritérií: ceny zakázky, využitelnost,
ekologičnost atd. Oba specialisté zadají své hodnocení do zvláštního
počítačového systému zvaného MONIT, který pak vyplivne průměrnou hodnotu
a ta rozhoduje o umístění. Hodnotitel posuzující například třicet
projektů se může k některému vrátit. Oba hodnotitelé se mohou dokonce po
prvním nástřelu radit a měnit své verdikty, systém ale každou změnu
zaznamená, včetně vysvětlení, proč k ní došlo.
Teprve když jsou tímto způsobem všechny projekty
obodované, vyjede MONIT konečné pořadí. To pak putuje na zasedání politického
grémia kraje, které může výsledky hodnocení buď schválit, nebo odmítnout. Měnit
pořadí však nesmí.
Tak zní pravidla hry. I v jejich rámci
lze nadržovat některým projektům (hodnotitel ví, kdo projekt předložil, čeho se
týká), není to ale úplně snadné. Nikdo včetně hodnotitelů totiž do konce celého
hodnocení stovek projektů neví, jaké je průběžné pořadí, přičemž mezi úspěchem
a neúspěchem mohou rozhodovat desetiny bodu.
To, nakolik Jiří Trnka a Martin Půlpytel
chtěli něco manipulovat, není ani z jejich obžaloby zcela jasné. Evidentní
ovšem je, že vytvořili systém, který tuhle manipulaci pohodlně umožňoval. Trnka
podle obžaloby nařídil svým podřízeným hodnotitelům (často šlo
o mladé lidi hned po škole, někteří v minulosti pracovali pro zmíněný
G-Project), aby svá hodnocení nezanášeli hned do systému MONIT, ale mimo něj do
excelových tabulek. Ty mu pak posílali a Trnka měl pohodlný přehled
o průběžném pořadí. Kdykoli tak mohl již provedené hodnocení změnit, aniž
to šlo ze systému MONIT poznat. Do něj totiž výsledky zapsali až nakonec,
kdy byla excelová tabulka dokončená.
V takto nastaveném systému se pod dohledem
Trnky a Půlpytla rozdělovaly miliardy korun v rámci několika
hodnotících kol. Brzy, už po roce nebo dvou, přitom Jihočeši
a Plzeňané zjistili, že v úspěšnosti prosazených projektů nápadně
vyniká právě firma G-Project z Hluboké. Za sepsání žádostí o dotace
(tedy nikoli samotných projektů například na stavbu školy) inkasovala
Šmidmayerova společnost nejvíc peněz – podle informací žadatelů o dotace
až deset procent z výše dotace, zatímco jiné firmy braly třeba jen dvě
procenta. V kraji ale byla proslulá svým úspěchem. „I my jako město
jsem jim zadávali psaní žádostí, protože jsme věděli, že tak máme největší
šanci uspět,“ řekla před časem Respektu zástupkyně budějovického primátora
Ivana Popelová.
Smetanu kromě G-Projectu slízla i Hluboká
a patrně také Pavel Dlouhý. Vysoce prosperující obec se stala
šampionem v pobírání dotací, primárně určených na dorovnávání rozdílů mezi
chudými a bohatými regiony či obcemi. Kromě „povinných“ oprav školky,
domova důchodců nebo silnic dotovaly evropské peníze na Hluboké třeba propagaci
zdejšího golfového hřiště nebo vytvoření webu pro sportovní areál (na to šlo 1,7
milionu). Pětatřicet milionů putovalo do opravy luxusního hřebčína Vondrov
a dvacet milionů do modernizace hotelu Podhrad. Spolumajitelem golfového
areálu, Vondrova i Podhradu je podle spekulací právě Dlouhý.
A co motiv?
Jiří Trnka vytváření tabulek nanečisto nepopírá,
říká ale, že na tom nebylo nic špatného. „Kontrola podřízených je přece základ
manažerské práce,“ říká bývalý ředitel. „Navíc když se vám ozývají vaši
nadřízení a ptají se, jestli ten či onen proces funguje správně,
musíte ho před nimi obhájit, tak o něm jako ředitel musíte mít průběžný
přehled. A to se samozřejmě týkalo i hodnocení.“
Jenže logika systému spočívá právě v tom, že
ani politici, ani Trnka by o průběhu hodnocení detailní informace mít
neměli.
Předběžné zapisování do paralelních tabulek místo
do systému MONIT je neakceptovatelné i podle Věry Jourové, jež byla
náměstkyní na ministerstvu pro místní rozvoj a dnes se zčásti živí
sepisováním žádostí o dotace. „Ředitel Úřadu Regionální rady musí být
naprosto nestranný a neměl by znát výsledky předem, než se zapíší do
systému. Opačná situace umožňuje podvody,“ vysvětluje Jourová.
Pod vedením Trnky a Půlpytla zkrátka vznikl
systém, v němž mohli Dlouhý a jeho poskoci díky svému vlivu na Trnku
velmi pohodlně protlačit jakoukoli zakázku, na níž měli zájem. Problém je ale
ve slovíčku „mohli“. Při vyšetřování se zjistilo, že v hodnocení šesti set
projektů jen během páté výzvy v roce 2009 se provedlo v bodování víc
než dvě stě nepovolených změn. Ví se, že řadu projektů hodnotil jen jeden
člověk místo dvou a že Trnka a Půlpytel do hodnocení zasahovali.
Policie ale přímo nezjistila, že by došlo ke konkrétnímu manipulování
hlubockých projektů nebo většího množství projektů podaných G-Projectem. Znalci
jihočeského rozdělování eurozakázek to vysvětlují tím, že systém – pokud byl
použit k podvodům – fungoval velmi chytře. Ke zvýhodnění Hluboké nemuselo
dojít tím, že jí hodnotitelé připisovali body. Mohlo se to stát i opačně –
nefér snížením bodů konkurenčních projektů, a to se v systému
zjišťuje velmi těžko.
S čím tedy obžaloba operuje? Viní Trnku
a Půlpytla z nedodržení metodiky, což teoreticky umožnilo miliardové
podvody. Konkrétně ale eviduje pouze dvacet manipulací s projekty, kde se
nesprávně použilo nijak závratných 27 milionů korun. Problém je
i s motivací. Neví se, že by Jiří Trnka vzal úplatek nebo že by na
něj jeho nadřízený, tehdy náměstek primátora Martin Kuba vyvíjel nějaký nátlak.
Trnka dnes dělá advokáta, jezdí v octavii a bydlí v nevzhledné
patrové vile z osmdesátých let. Pokud manipuloval zakázkami, není vůbec
jasné, co z toho měl.
Možná ale celý příběh přece jen zapadá do jihočeských reálií,
v posledních deseti letech svázaných hustou klientelistickou sítí, kde
spoustu věcí rozhodují známosti, ideálně známost s Pavlem Dlouhým. Podle
tohoto scénáře Trnka prostě zaujal příjemné a důležité místo, kde šel na
ruku svým kamarádům z Hluboké a Dlouhému pomohl dál rozšířit jeho
pověstný vliv, založený víceméně jen na ochotě lidí poslouchat a podřídit
se. Ovšem jestli tohle vysvětlení bude soudu stačit, není zdaleka jisté.
Každopádně trestní stíhání a obžaloba Trnky a Půlpytla má už
teď jeden podstatný efekt: do excelu už se v Budějovicích
a Plzni hodnocení žádostí o eurodotace nezapisuje.
