V úplných začátcích, tedy v době nástupu (elecro)post-punkových revivalů, je opěvovali v The Guardian, Time Out, hudební měsíčník Q otiskl jejich „žhavý“ profil, mluvilo se o kontraktu s vydavatelstvím Mute Records (VA - Counter Culture) a najednou přišel na úkor hodně přísných vystoupení a především kontroverzních textů ponor až na samé dno protékající Temže. To však divadelní kulisák Mr. Cunt (Martin Tomlinson) a Patrick Constable, bývalý kytarista Dirty Snow hrajících často před The Libertines, přešli s naprostým nadhledem a na schizoidním newyorském labelu Horseglue Records vydali koncem roku 2003 v papírovém svačinovém pytlíku debutový 7“ Britain Is Shit / Fuck The Poor (jo, to je to moje žlutý tričko). V policií používaném evidenčním PVC sáčku následoval singl Authority Confrontation / Full Swing a v září 2004 se konečně objevilo pětatřicetiminutové album No Wicked Heart Shall Prosper, na které zařadili i předělávku Bobbyho Browna My Prerogative.
Další „bulvární“ potyčky (asi nejznámější „shit“ před Buckinghamským palácem) a mediální nepoužitelnost kapely (nepomohlo ani Selfish C**t, ani Rough Trade), posunuly dvojici téměř do zapomění, ze kterého se vloni vynořili už jako kvartet s virtuálními singly Avocado a The Mechanic u LoveHowlMuse. Automatického bubeníka nahradil Joao Pires, baskytary se ujal Mattew Saw a přesně po čtyřech letech od debutového alba vydali pod titulem English Chamber Music (Sparrow's Tear Records) dvanáct novinek, na kterých se podíleli Beatrice Brown (Whip Goes The Crack), Jimmy Crossfire (intro), John Parlom (outro) a o obal, zahrnující poslední tři roky Selfish Cunt, se postaral Martinův přítel a filmový režisér Daniel Figarito. Nejedná se sice už o tolik „originální“ nahrávku jako No Wicked Heart Stall Prosper, ale svým „živějším“ provedením mi připadá jejich destrukční propojení The Stooges, Primal Scream a Sex Pistols mnohem pevnější, zajímavější a chytlavější.
Kolik návštěvníků by si případně Selfish Cunt nenechalo na chystaném evropském turné ujít v některém z našich klubů nedokáži vůbec odhadnout, ale když už se tady někteří nechali lapit na jejich dnes už „týmové“ kolegy Dead Kids, jejichž aktuální singl Into The Fire / Arm (vocals recorded in Homerton Hospital) právě soupeří s kundím England Made Me II / Mr. Brown, mohlo by se jednat o jeden z největších (hudebních) bordelů roku 2009, do kterého tímto přiji všem jen to nejlepší(!!!).
Into The Fire - DEAD KIDS from Daniel Nicholson on Vimeo.
