V těsném sousedství polských Katowic naleznete více jak sedmset let staré Mysłowice, ve kterých o uplynulém víkendu proběhl již třetí ročník OFF Festivalu, zaměřeného převážně na alternativní hudbu. Po Banco de Gaia (2006), Architecture In Helsinky, iLikeTrains a Port-Royal, se tak letos v Słupna parku představila zatím(!) nejsilnější sestava, kterou v našich krajích můžeme jenom závidět. Závidět? Ale kdo? V zemi, kde pro nezájem publika se ruší koncerty a pár kilometrů severně ty samá jména přivádějí do varu několikatisícový dav? No, jak by řekl judista Tumpach alias František Peterka:“…zřejmě slušnej oddíl“, čímž rozhodně Artur Rojek & Off Festival jsou.
Díky této povedené partičce si tak mohlo zhruba 11 tisíc návštěvníků užít na pěti scénách (Glówna, Offensywy, Leśna, Struktura experimental, MySpace) během dvou dnů na padesát interpretů, které navíc v neděli doplnil koncert Iron & Wine v evangelickém kostele. Páteční podvečer pro mne v Mysłowicích odstartoval „experimentální“ prostor v jednom z traktů požárnického muzea a elektronický experimentátor Timo Reuber, který se ještě o dvě hodiny později objevil po boku Markuse Detrmera v ambientním projektu Klangwart. Na stejných prknech v silné konkurenci však u mě zvítězili až třetí Němci, a to Kammerflimmer Kollektief, kteří pouze ve dvojici Thomas Weber (kytara,smyčec) a Heike Aumüller (harmonium, syntetizátor) představili elekro-akustické album Jinx (Staubgold). Z Georgie přijel zábavný indie-popový kabaret Of Montreal, jejichž zpěvák Kevin Barnes přišel před závěrečnou, snad čtvrthodinovou The Past Is A Grotesque Animal a fajnový knír, po osmi letech mě opět fascinovali liverpoolští Clinic v typických rouškách, Dr. Daniel Victor Snaith jako Caribou nezapomněl na skvělou Melody Day Dong, „letci“ British Sea Power a vynechat samozdřejmě nemohu ani Mogwai, kteří mají zatím 13. listopad volný(nebo 15. a 16.?), tak doufejme, že se na cestě z Mnichova do Vídně zastaví u nás se svou šestou studiovkou The Hawk Is Howling (Matador) a předkapelou The Twilight Sad (Fat Cat).
Den druhý začal ranní decákovou smrští vodek v místní nádražce a kolem druhé odpolední i jazzovými soubory Bajzel a Baaba, k jejichž společnému bubeníkovi Macio Morettimu by si mohl zajít pro trošku humoru a nadhledu i náš filozoficko-vrásčitý ex-zpěvák Alice. Velké ovace sklidili domácí indie-rockeři Renton, mladý elekro-punk z Nového Zélandu So So Modern, vydávajících u anglických Transgresive Records patnáctiskladbovou sbírku Friends And Fires a islandský psychedelický rock’n‘roll Singapore Sling. Nezklamalo ani „improvizační“ trio Menomena z Oregonu, které o den později snad potěšilo i strahovskou Sedmičku, v Británii žijící polští The Poise Rite, servírující novinky z připravovaného (asi hodně dobrého) alba a úplný závěr dvoudenního setkávání, potkávání,…., se vrátil opět tam, kde začal, tedy do „hasičárny“ za znamenitým gdaňským hudebníkem. Jmenuje se Michael Jacaszek a ve svém hodinovém elektro-akustickém vystoupení podporován violončelistkou (Ania Śmiszek-Wesołowska) a houslistou (Stefan Wesołowski) představil březnové album Treny (Gusstaff Records).
Rád bych na závěr dopsal, že to nejlepší zaznělo až ve finále, ale vůčí vyše jmenovaným by se jednalo o neférový krok, stoprocentně nežádoucí na tak vyjímečně zajímavé a upřímné akci, kterou bude brzy znát celý svět jako „ten polský OFF FESTIVAL“. Velký dík všem, především pak Arturu Rojekovi!
P.S.
Polská Trójka není vůbec špatná. Někdy si ji nalaďte.
