Mám slabost pro Švédky. Světlovlasé Švédky. Nejdřív to
byla Agnetha z ABBY, pak Ebba co k nám v létě jezdívala za babičkou,
následovala Pipi dlouhá punčocha, no a teď snad její přbuzná
Molly. Taky
Nilsson.
Platinová romantička, která rodný Stockholm vyměnila za Berlín a už asi třikrát
(přehlédneme-li její školní výlet) vystoupila v Čechách (Pha, KH, Cheb). Oproti
svým konkurentkám je ale mnohem více sexy a baví jí muzika, kterou známe třeba
od
Freddíka alias
Former Ghost (existuje ještě vůbec?),
Mobyho, či teď třeba
Zoly Jesus. Začínala někdy před šesti lety s přezdívkou
White Bread (dnes
First
Nations), v Berlíně točí vlastní label
Dark Skies Association, kde také realizovala všechna svá dosavadní alba. S tím
aktuálním
The Travels je jich celkem pět, ale jde o první společnou cestu s
Night School Records. Netvrdím že za neodolatelností její nejsilnější a
nejoptimističtější nahrávky stojí právě tato londýnská značka, ale pokud se na
vrcholky syth-popových hitparád dostaly
Mobyho trháky jako
Play a
18, pak
The
Travels tam patří bezpochyb také. Zklamání z tohoto nenadneseného učarování
však může mnohým přinést koncertní realita, kdy si
Molly Nilsson (plus mikrofon
a notebook) bez problémů zaměníte za naivní amatérku z karaoke show. Těm se ale Molly prý úspěšně vyhýbá.
01. Worlds Apart (4:23)
02. Philadelphia (3:44)
03. Dirty Fingers (3:20)
04. The Power Ballad (3:17)
05. Atlantic Tales (4:38)
06. Omega (4:17)
07. Dear Life (4:12)
08. Going Places (3:52)
09. City (2:05)
10. Ten New Lives (4:17)
11. Kumla (3:46)
12. Out There (4:24)