Pokud jste zatím neviděli filmové zpracování literární
senzace Osm hor italského spisovatele Paula Cognettiho, tak rozhodně neváhejte
a utíkejte do kina. Režisérské duo Felix van Groeningen a Charlotta Vandermeersch vykreslili tohle "psychogeografické" přátelství naprosto
mistrovským způsobem. Osm hor je krásný a poetický film s hluboce dojemným
příběhem, který ve spojení s hudebním doprovodem vhání slzy do očí. O ten se
postaral švédský songwriter Daniel Norgren, který už více jak 17 let vede malý
nezávislý label Superpuma Records, kde najdete jeho všech osm dodnes realizovaných
alb. Čtyři z nich prezentuje soundtrack Osm hor, uvedený na Spotify tuzemským
distributorem snímku společností Aerofilms (od 5.1.2023).
DOKONALÉ!!
01. As Long As We Last (05:35)
02. My Hobo Is Rambling (05:29)
03. The Light Of Dawn (01:43)
04. Don't Touch It! (01:45)
05. Your Love (03:24)
06. Like There Was A Door (05:00)
07. The Fox Chase (02:28)
08. Everything You Know Melts Away Like Snow (03:35)
09. Alabursy (03:04)
10. Why May I Not Go Out And Climb The Trees? (02:45)
No tak jestli to takhle půjde dál, tak se letos utopíme v
záplavě výborných tuzemských alb (Body of Pain, Schwarzprior, ..). Tím dalším,
a to nejen společensko-politickým, je druhá studiovka projektu CTIB, za kterým
stojí kytarista indie-rockových ChorobopopDaniel Stibor. Jmenuje se Smrad v síni tradic a stejně jako debut Kampak?! (9/2021) vznikla ve zdětínském studiu
Ziki Records a právě vyšla u Kabinet Records. Obsahuje čtrnáct "podvratných"
disco-ego-punkových vypalovaček, tentokrát s převahou elektronických zvuků,
plakát připomínající loňský DIY FEST CESTA (foto: Lukáš Bláha) v Táboře a obal od varšavské vizuální
umělkyně, lektorky a kurátorky Małgorzaty Gurowské, zabývající se myšlenkou
zohledňování perspektivy jiných druhů. Zejména těch, vykořisťovaných a
diskriminovaných člověkem. Její instalace, grafiky, videa či sochy jsou pro ni
nástrojem intervence a opozice. Jak žhavé právě pro ten dnešní den.
Přesně před rokem jsem zde připomínal debutové EP
Forever at Last australského tria HighSchool (dříve duo Rosary), které Dalliance Recordings chystaly také v DINKED edici. Ač všech 300 ks bylo
okamžitě rozebráno, tak máte stále šanci šáhnout "aspoň" po černých
vinylech a zlato-červených kazetách. Po této skvělé "kompilaci", na
které spolupracoval Archie Shannon z Floodlights, se v Londýně usazení HighSchool
prohnali loni Evropou a u šéfa Speedy WundergroundDana Careyho nahráli během
dvou dnů výtečný singl Only a Dream. Ten s "béčkovým" remixem najdete
na pětistovce sedmipalců a víceméně avizuje na jaro plánované EP. Jedete-li
novou vlnu, post-punk a indie scénu z počátku milénia, k tomu navíc snímky jako Piknik na Hanging Rock či Smrt panen, tak si už teď
zamluvte termín jejich letošního turné. Snad nás tentokrát už neminou.
V první polovině 80. let jsme vedli nejednu hádku o post-punkovou
kapelu NEON. Tehdy nepříliš kvalitní kopírování na kazety Emgeton (kdo měl
štěstí nebo bony, tak Maxell či BASF) a nedostupnost "západních
informací" (cosi jako internet fungovalo tak akorát ve sci-fi románech) vytvořily
spor, zda jde o italskou či nizozemskou kapelu. Vtip byl v tom, že obě země v
té době disponovaly podobně post-punkovými, chcete-li new-wave formacemi
stejného názvu. Zásadní rozdíl je ale v tom, že zatímco italští Neon fungují
víceméně dodnes, eindhovenští "kluci co nepláčou" to zabalili už v roce
1985. Tedy ve stejném čase jako jejich label Sublabel / Torzo, kde na podzim roku
1981 vyšel pětiskladbový 12" A Day In The Land Of Lost Horizons. Jeho
kompletní obsah (A1 - A5), vč. nevydaných skladeb z různých sessions, oživil Nicolás
Zúñiga a celou tuhle skvělou "kompilaci" s názvem Back In The Land Of Lost Horizons poslal do světa skrz svou
značku Dead Wax Records. Nádherná vzpomínka na zhruba šestiletou existenci jedné z
neprávem zapomenutých kapel, kde se sešli někdejší člen OxydatorJoost
Willemsen (bas/kyt), filmový a televizní kameraman Adri Schrover (kyt/zp/bas/piano)
a tvůrci projektu ElementaryEdwin Kwakernaak (zp/kl/bas/perkuse) a San
Graatsma (bicí/perkuse), který stojí i za africké umělce propagující organizací Mosaque Viviant.
Skvělá společnost, ve které se budete cítit jako doma (před 40
lety). Ale i nyní můžete vést spor, zda byla dřív skladba Da Da Da, či Strange
voice - Over my head, uzavírající tento hudební klenot. Jinak pokud vás zajímají další podobně ztracené "emgetonky", tak navštivte Diggin' Demos.
Asi si vzpomenete na tragické požáry v Austrálii, které
na přelomu let 2019 a 2020 usmrtily na tři miliardy zvířat. V této souvislosti
vyšlo EP Scomo Goes To Hawaii (12/2019), ze kterého byl věškerý zisk věnován tamním
hasičským sborům, tvořených víceméně dobrovolnými hasiči (RFS). Za tímto
charitativním kouskem najdete tak nějak jinak wave-postpunkovou sebranku Dr
Sure's Unusual Practice, kombinující bleskové kytarové riffy s ostrou lyrikou a
eko-politickými tématy.