čtvrtek 30. srpna 2007

GOGOL BORDELLO - SUPER TARANTA!

Doma je doma, ale i kavárna s galerií na Perry St. v New Yorku, kde mezi filmem roznáší "naše" Bára, kávičku popíjí s přitažlivými chlapečky Michael Stipe a svůj knír si zábavným drinkem smočí neméně zábavný Eugene Hütz. Poté, co vyměnil Kyjev za NY, založil v roce 1999 podle Nikolaje Vasiljevoviče "ansámbl" Gogol Bordello. V dnešní době je již téměř zbytečné osmičku (nebo 9, či 10) představovat, ale asi málokdo ví, že jejich (snad) první české vystoupení proběhlo už v roce 2002 na Baráčnické rychtě a že film Everything Is Illuminated (režie Liev Shreiber), kde EH hrál hlavní roly, byl natáčen v Praze.
Většinu posluchačů si tahle zábavná partička (Ukrajina / Rusko / USA / Izrael / Etiopie) získala až přestoupením od Rubric Records k Side One Dummy, kde v srpnu 2005 vychází třetí album Gypsy Punks: Underdog World Stripe (2LP až v únoru 2006), následované před měsícem novinkou Super Taranta! (Victor Van Vugt) Přesně nevím, co si o cikánském punku a spoluprací s Madonnou (London Live Earth 7.7.07 La Isla Bonita a film Filth And Wisdom) mám myslet, ale takovou American Wedding vidět a slyšet naživo, musí být opravdu zážitek.
Asi využiji lákavé nabídky za 440 kč a 24. listopadu do Archy zajdu. Věřím, že na další "naší" tutovku byde natřískáno, resp. vyprodáno. Jen škoda, že když kolem naší země krouží tolik zajímavé hudby, otevře se klícka jen hájeným.

neděle 26. srpna 2007

VOICE OF THE SEVEN WOODS

První nahrávkou už jako Voice Of The Seven Woods se prezentoval mladý multiinstrumentalista Rick Tomlinson na tamní manchesterské značce Twisted Nerve v roce 2003 se splitovým 7" Svarka, pocházejícím z balíčku Singles Club.
Od té doby většinou vlastním přičiněním dal nahlédnout do své tvorby díky šesti CD-R, kazety, dvou CDEP a čtyř 7", z nichž ten poslední s Hushem Arborsem (The Great Pop Supplement) jsem zázrakem ještě sehnal na letošním Donau festivalu v Kremsu.
Vydavatelství Twisted Nerve, kde začínali Andy Votel, Alfie, Badly Drawn Boy, či moje "naděje" Sam And The Plans (druhé 7" EP s dvanácti skladbami!) vydalo v prvním srpnovém týdnu LP (35 minut) Voice Of The Seven Woods. Kromě čtvrté Silver Morning Branches a poslední desáté, ani ne dvouminutové Dusk Cloud, na něm najdete instrumentální skladby, na kterých se dále podíleli Pete Hedley (basa, housle) a jazzový trumpetista Chris Walmsley (bicí, piano). Trošku jiný folk (třeba ještě s loutnou), než ten, který známe z lochotínského amfiteátru (nemyslím r. 1989 s Die Toten Hosen), je ovlivněn hipíkama 70. let (co je dnes původního?) míchající psychedelii s jazz rockem.
Ať tomu říkáme třeba progresivní folk, nebo barokní jazz rock, jedná se v podobě Voice Of The Seven Woods o silné album pro "náročného" posluchače. Kdybych měl jeden navíc, doporučil bych všema šesti.
V těchto dnech se objevilo další čtyřskladbové (sama doma) CDEP The Seventh Step (live) a na podzim je plánované evropské turné. My ale můžeme zůstat v klidu. Jak jinak, že?

pátek 24. srpna 2007

Control - Original Motion Picture Soundtrack

V květnu jsem se zmiňoval o letošní filmové novince Cotrol (Anton Corbijn), která v těchto dnech, mj. společně s českými Pusinkami (Karin Babinská 07/07), se účastní 31. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Montrealu, který potrvá až do 3. září.
Premiéra snímku se chystá na začátek října, kdy vyjde zároveň i soundtrack (1.10.2007) s osmnácti skladbami, z nichž tři novinky (instrumentální) budou patřit New Order.
1. Exit - New Order
2. What Goes On - The Velvet Underground
3. Shadowplay (Joy Division cover) - The Killers
4. Boredom (live) - The Buzzcocks
5. Dead Souls - Joy Divisio
6. She Was Naked - Supersister
7. Sister Midnight - Iggy Pop
8. Love Will Tear Us Apart - Joy Division
9. Problems (live) - Sex Pistols
10. Hypnosis - New Order
11. Drive In Saturday - David Bovie
12. Evidently Chickentown - John Cooper Clarke
13. 2H.B. - Roxy Music
14. Transmission (Cast Version) - Joy Division
15. Autobahn - Kraftwerk
16. Atmosphere - Joy Division
17. Warszawa - David Bowie
18. Get Out - New Order
Control - Original Motion Picture Soundtrack

It Happened On A Day - 10" split

Téměř půl roku byl avizován 7" londýnského vydavatelství The Great Pop Supplement, kteří až toto pondělí potěšili všechny netrpělivé zájemce o příjemné folkové melodie, ochucené psychedelií a elektronikou. Oproti původním čtyřem, se nečekaně na 10" objevilo hned pět exkluzivních nahrávek.
První pětačtyřicítkou je skladba Peanuts dvojice Mike Lindsay a Sam Genders, říkající si Tunng a pocházejí jako většina zúčastněných z Londýna. Tihle pánové mají těsně před vydáním třetího alba Good Arrows (Full Time Hobby) a už nyní jej ohlašuje singlík Bricks. Když si seženete limitovanou edici na CD, budete se moci potěšit ze dvou bonusů. Jinak Bullets je naprostá bomba! Takže, nezapomeňte na pondělí 27.8. PapapapaPapapapa.
Hvězdy Green Man festivalu The Woodcraft Folk vybrali pro TGPS Them There Eyes, ve které uslyšíte nádherný hlas Alison Blair Rohrbach, známé jako Delightful Orange, působící na půdě Washingtonu D.C. Znáte The Ghost Box? Takže tak nějak. Po vyprodaném debutovém albu Trough Of Bowland (Earworm), přišli The Woodcraft Folk letos se skvostným 6" v nádherném patchworku, dělícím se s Movement.
Druhá strana v otáčkách na 33 začíná kvartetem The Laughing Windows, kteří byli nedávno odmítnuti se svým debutovým EP u Poptones. Tentokrát Alan McGee a spol udělali školáckou chybu, protože Kaniepien, Insect, Hollick a Sharpe mohli být tím nejsilnějším, co vydavatelství mohlo nabídnout. Mě to ale navadí, mám tu přece The Great Pop Supplement.
Miláčky Shady Bard představovat ani nemusím, jen mi tak trošku chybí slibované vystoupení v naší matičce. Květnové album From The Ground Up (Static Caravan) právě vyšlo i v Japonsku a to na značce XTAL Recordings. Pro dvojku mají natočená nějaká dema a v září (UK) se několikrát představí vedle iLiKETRAiNS. Na 10" přispěli se skladbou What's Behind The Door?
Posledním číslem je The Eighth Tower pt.2, kterou mají na svědomí manchesterský Adam Leonard a Pat Gubler (P.G. Six) z Brooklynu. Adam má za sebou alba How Music Sounds (2003 Real Wood), How Real Is Real a The Message Tapes EP (2004). O rok později se "podíval" na klasiku Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a letos v únoru přišel s raritkami Leonardism. V současné době připravuje novinkové LP Nature Recordings.
P.G. Six vydal debut Parlor Tricks And Porch Favorites před šesti lety, následované The Well Of Memory (2004) a Music From The Sherman Box Series. Čtvrté album vyšlo v únoru na Drag City a dostalo název Slightly Sorry. Zde vydává i Joanna Newsom, kterou můžete vidět a slyšet 14. září v pražské Arše.
The Great Pop Supplement vydali jeden z dalších obrovských hudebních zážitků, které nemohou upadnout v zapomění. Kromě hudby stojí za pozornost i obal s chlapečkem, prožívající svůj nejšťastnější okamžik ve svém životě - den, kdy se objevil první počítač s pevným diskem, stávající se z 50ti 21" ploten, otáčejícími se rychlostí 78 rpm. Uvnitř navíc naleznete list s dalším vynálezem - vznášedlem, plujícím 22 minut nad reálem.

čtvrtek 23. srpna 2007

FM4 Frequency festival - live III.

Americký label Lizard King s pobočkou v Londýně, vyslal na páteční odpoledne, ten den první vystupující, skotské elektro-popové Drive By Argument, vzhlížející se v The Faint a Bloc Party. Na stejném místě (rs) je následovali Hellogoodby z Kalifornie, s až nechutně slušně uhlazeným zpěvákem, jejichž popové la la la přišlo z technických důvodů se čtvrthodinovým zpožděním. Ale za hodně povedenou považuji Here In Your Arms a kromě alba Zombies! Aliens! Vampires! Dinosaurs! se objevila i na remixovém EP (Drive Thru Records).
Thomas a Alex Whitovi s The Electric Soft Parade byl důvod k přechodu na vedlejší scénu, kde právě spouštěli svou indie pohodičku. Tom žertoval, rozhazoval čoko-koule mistra Mozarta, ale stejně jejich nejsilnější skladby najdete (dle mého) na pět let starém debutu Holes In The Wall (db records). POHODA.
Miluji Kreuzberg, miluji Berlín, rád pozoruji Gods Of Blitz, brající si od The Hives a The Ramones. Zábavně rockový kvartet začínal již v podivném časovém pásmu, ...Co se na RS stalo? Klaxons Klaxons Klaxons, bloudilo mi hlavou a cpal jsem se do davu pod hlavním pódiem., kde se měli zanedlouho objevit. Po GOB přichází příšerné ska v italských převlecích - de la banda de Pipi (ex Ska-P), nebo-li The Locos. Tento hudební styl společně s hip hopem a emo kentusem - nemohu. Proskákal jsem nechtěně celou hodinu a vyhlížel Klaxons. Místo očekávaných, přišli neočekávaní Fall Out Boy z Chicaga se svým neposlouchatelným punk-popem. Nyní už bylo všem jasné, že ani Reynoldsova zlomená noha zázračně za dva týdny nesroste a Klaxons definitivně nyvystoupí.
Co teď? Čekat další hodinu a půl na Kaiser Chiefs v davu s FOB, či to zabalit a ... Uspěla první varianta a jak se později ukázalo, i zatraceně se vyplatila.
Kaiser Chiefs (mám jejich první singly ještě jako Parva) zalepili všechno to mizerný z předcházejících "předskakujících". 75 minut naprosto skvělého vystoupení nebudu více poplácávat, ale tahla leedská pětice už dávno zašlápla Oasis. Říká se, že nejlepší patří na konec a toto pravidlo díky Kaiser Chiefs zůstalo neporušené.
Poslední věcičkou 7. ročníku FM4 Frequency festivalu mělo být avizované živé vystoupení letos hodně opěvované dvojice Digitalism. Buhužel, chlapíci sice živí dorazili, ale ze sousedního Německa si přivezli jen dva kufříky a jedno CD. Škoda, květnové album Idealism (Kitsuné) je vydařené. Tak snad příště.
Dále hráli: Seed, From Dawn To Fall, Grossstadtgeflüster, Moneybrother, 3 Feet Smaller, Madsen, Millencolin, Billy Talent, Skeptic Eleptic, Audioflow, Emir c The Frozen Camels, Sorgente, Blindtext.
Závěrem:
1. den - získal jsem pozvání na Oktoberfest
2. den - jedna krasavice si na mě zkoušela vlastní podprdu
3. den - jiné slečínce se zalíbilo nošení na ramenou (není křoví jako křoví,...)
1.-3.den
+ vynikající festival, za kterým se nemusí daleko od mojí milované rodinky
+ spousta příjemných lidí
+ díky Calvinu Cleinovi (One) se člověk nemusel ani mejt a pořád voněl jako novej
+ toalety lepší než u nás v putice
- v programu (stejně jako vloni) chyběly základní informace o učinkujících
Těším se na rok 2008, těším se na FM4 Frequency festival 2008. Těšte se taky.

pondělí 20. srpna 2007

FM4 Frequency festival - live II.

Nevím kde všude starej Maťecha za mlada pobýval, ale Milánek má prostě ještě bráchu. Stál nehnutě u vchodu, v ruce držel pivo a číhal po patnáctkách. Tak začal lehce propršený druhý den na Frequency.
Dole na GS začínali jako první Ghosts z Londýna, nesoucí se na příjemných indie popových melodiích stejně jako domácí Decker Orange (rs), Sugarplum Fairy ze Švédska a šprechtící Fotos.
Příjemná změna dorazila po půl páté (gs), a to až z dalekého Brooklynu. Šestice dospělejch chlapů doplněná o malou zpěvačku černější než uplynulý víkend na našich silnicích, předvedla vynikající disco-punk-funk, během něhož na dvoje bicí hráli i čtyři hudebníci současně. Čtvrteční prvenství partičce sice uniklo těsně o obrovská prsa zmiňované zpěvačky, ale Nic Offer (The Penguin) získal hlavní cenu co by nejlepší tanečník celého festivalu. Řeč byla o !!! (chkchkchk).
Ve stejném čase vystupovala na RS Melory Nox z Takových normálních zabijáků, takže z Juliette (Lewis) & The Licks jsem stihl poslední dvojici skladeb a milé pózování při odchodu do šaten. Škoda.
Druhým čtvrtečním zástupcem reprezentujícím Švédsko se stala popově znějící "Blondie" Maja Ivarsson se skupinou The Sounds, ve které se držel kytary další Šmity. Docela nuda, na Shout Out Louds nemaj!
Úvodní čtveřici kapelek doplnili (a uzavřeli) asi nejzdatnější Snow Patrol (rs) a nastal ten správný čas si vybojovat pěkné místo na zelené. Později - bez problémů.
Proč? Protože The Good The Bad & The Queen. Paul Simonon, Damon Albarn,... Po prvních tónech smyčcového kvarteta krásných víl v cylindrech připomínajících hudbu Křemílka & Vochomůrky nastoupila pětice pánů muzikantů, která odvedla naprosto profesionální výkon s nálepkou "dnes nejlepší". Na závěr setu byl přizván XXL raper, který konečně rozhýbal koncertem uhranuté publikum, představil učinkující a dal zapomenout i na prasklou strunu basáka z The Clash v předposlední skladbě. Dokanalý večerníček pro dospělé.
Po čínských nudlích (co dnes není z Číny, že?) s tunou chilli jsem ještě počkal na německou hvězdu Jana Delaye, ale jedná se jen o jeden z podobně vyhlížejících projektů, jaké u nás vede Roman Holý. Nudle byly lepší.
Na hlavní scéně se chystal další velký okamžik. NIN. V době jejich vzniku se rozpadli The Smiths, The Stone Roses přišli se skvělým debutem a snad proto má orientace nikdy Reznorovo dirty electro nějak nekousla. Nemám žádné album, NIN nemusím, ale lehce odlišný koncert od toho českého proběhl na jedničku.
Interpol (gs) lákali ke srovnání se čtyři roky starým vystoupením v Německu, kluci dorostli, hrají vyrovnanější kopii nevyrovnaných Joy Division, ale ke Curtisovi mají daleko, asi jako já k Bushovi. Není křoví jako křoví, viď Křovi? Cestou na nejočekávanější hvězdy celého festivalu jsem nakoukl do Open (minded) Stage, kde stál za pultíkem Reuben Wu z Ladytron a mastil ňákej DJ set. Já raději Ladytron celé.
Die Ärzte - splnil se mi dětský sen. Ze dvou hodin polovinu prokecali ve svém rodném jazyce, uctili Elvisovo výročí a jeli jeli deutche-punk. Osobně se těším na Pixu a tu jeho partu z ČVUT.
Ve dvě ráno upadám promočenej do (svého) stanu. 2/3 za námi.

FM4 Frequency festival - live I.

Ne že bych byl nějaký zázračný řidič, vysvětlení leží možná někde na pražcích ČD, ale podařilo se mi dostat na letošní 7. ročník vyprodaného (50 tis.) FM4 Frequency festivalu nedaleko Salzburgu dřív, než vlakem do Prahy. Zaparkovali jsme na louce, kde se ještě kouřilo z kravských lejn a vydali se do útrob severního stanového městečka. U vstupu viselo upozornění, že kromě Manic Street Preachers (před lety u nás mizerně odehraný koncert), Miky a Chrise Cornella nezahrají ani Tool. Ale co, počasí parádní, nálada taky, jedééém.
Úplně prvním vystupujícím byla rocková partička mladíků z Grazu Jerx na Green Stage (gs), na kterou navazovala na hlavním hlavním pódiu Race Stage (rs) zde oblíbená čtveřice The Films z Jižní Karolíny, jež má za sebou předskakování Smashing Pumpkins, EP, dva singly a album Don't Dance Rattlesnake (7Hz Records). Po libertýnsku výborně zahraný set, avšak nic pro odpůrce stretchových kaťat a placek.
Kolem čtvrté se o další a z daleka ne poslední překvapení, postarala parta starších týpků Brand New z NY, připomínající dnes už vyjímečně zastihnutelné Whipping Boy.
Dost nadhodnocení The Twank (gs) hrají melodický indie rock, nic moc, za to skotští The View, nominovaní za album Hats Off To The Buskers (1967 Records) na letošní Mercury Music Prize, pálí s klidem od boku. Hodně dobrá kapela, rock'n'roll, pokérovanej starej guru,páskovina a texty, které znal snad každý. Jediným nedostatkem, ale ne ze strany The View, byl výpadek zvuku v předposlední skladbě.
Šlapeťák Taylor s The Dandy Warhols (gs) z Oregonu představili novinku z připravovaného šestého alba a odvedli stejně dobrý výkon, jako před třemi lety v Roxy. Vzpomenete si ještě někdo na klávesistku Ziu, která tam hrála těsně před porodem? Já jo. Na požádání zašlu foto.
Pro mě největším překvapením a zároveň i kapelou prvního dne, se stal švédský kvintet Shout Out Louds, jejichž pramínek se potkal s tím od The Cure a Arcade Fire. Vynikající Adamův hlas, dopňovaný miloučkou Sárinkou (Bebban) v červených kozačkách u kláves, nám odhalil krásy druhého alba Our Ill Wills (Bud Fox) z května tohoto roku. Nyní už bez překvapení byl fakt, že texty si prozpěvovalo přes tisíc v popředí stojících návštěvníků koncertu. Že by za to mohlo FM4?
Závěr večera jsem strávil už jen "odpočinkově" v letos poprvé postaveném Open (minded) Stage, odkud mé unavené tělo vykopl disco-techno-punk The Sonic Boom Foundation z Lipska (Diario ze stejného města mají na přelomu září a října 8 zastávek v ČR!!!!!!!) do prudkého stoupání na kopec Nord.
Dále hráli: Vanilla Sky, Tocotronic, ...Trail Of Dead, 2Raumwohnung, Eagles Of Death Metal (vloni ožralejší a lepší), Silverchair, Groove Armada, Goodbye Kitty.

úterý 14. srpna 2007

PORT-ROYAL (Austria, Poland)

Po čtyřech měsících se dnes do hlavního města u rakouských sousedů vracejí Port-Royal z Janova, kteří zde (jak jinak než zadarmo) v místním Fluc Wanne představí porcičku uhrančivé electroambientbí hudby, doplněné o skvělou vizuální projekci. Kromě skladeb z letošního alba Afraid To Dance (Resonant) se dostane i na pár starších, ne však horších, věciček. Neváhejte.
Pokud to máte do Vídně z ruky, doporučuji všem (nejen) severočesko-moravským kamarádům si zajet do Polska, kde je můžete potkat na dalších třech štacích.
17.8. Myslowice
18.8. Poznaň
19.8. Varšava.
Teď už jen nechápu naše domácí majitele hudebních klubů, či barů, že se jméno Port-Royal zatím neobjevilo na nějakém českém plakátku. Ať žijí I Am X a jim podobné tutovky.

MAGGIE - DANUBE FLOW

Po devíti albech a více jak jednou tolika singlech představovat kapelu Hood by bylo asi stejně zbytečné, jako připomínka pana Dědka k titulce posledního čísla Reflexu (NIN). Po Gareth S. Brownovi (2/2007) je dalším "spojencem" Mark Wright, který s Chrisem Adamsem stojí za ne až tak novým projektem Maggie, protože už téměř dva roky se pohybovali jako Maggie 8. Ale to je vlastně úplně jedno. Důležitým se stal minulý týden fakt, že poprvé vydali, ovšem pouze jen v padesáti kopiích a vlastním nákladem, své první CDR-EP pojmenované Danube Flow.
V délce lehce přesahující deset minut naleznete kromě titulní dále Machinery That Gives Us Abundence Has Left Us In Want a Final Banjo No.2 a z dalších hudebníků, kteří se na nahrávce podíleli připomínám L. Franklin (7 Hertz), G. Broome, G.eoff a P. Mottram. Obal si nechali vytisknout ve sběrně FujiFilmu na konci května (což také není podstatné) a tu nádheru, kterou nám nosič nabízí si rozhodně nenechte ujít! Kouzelně zastřený skleněný hlas doprovázený banjem, bicími, varhany, sborovým zpěvem a nějakým tím samplíčkem (3) může někomu podstrčit do hlavy Beirut, či Panda Bear, ale tohle doma upečené EP voní upřímností, jako čerstvé buchty vaší milované maminky. Stačí jen pocukrovat.

čtvrtek 9. srpna 2007

Alice Nellis - Tajnosti (film 2007)

Po Ene bene (2000), Výletu (2002) a vloni odložené Anně, se nám českobudějovická rodačka "představila" (poprvé snad v polovině května) s (v) novém filmu Tajnosti. Tajnosti - divnosti (+ náhody), tak nějak po mé dnešní návštěvě místního kinosálu. Snad je to samotnou režisérkou Alicí Nellis, nebo produkčním Honzíkem Svěrákem (tentokrát bez taťky), ale je to film ve filmu.
Pocit, že je vedle, za či před hercem neustále stín autorky (režie, scénář), která jakoby se snažila být hercem (zdravotní sestra - Sluneční stát 2005) a zároveň i zpěvačkou (Nina Simone), se jen tak asi z plátna nedostane. Výjimkou jsou právě Tajnosti.
Chápu obdiv ke skvělé jazzové a soulové zpěvačce, pianistce a skladatelce, jakým Nina Simone (1933-2003) bez pochyby byla , ale vnucovat její fotografie, pojmenovat i spolužačku Cecílie (Martha Issová) Ninou, objednat si žlutej taxík (Simone studovala piano v NY) a pozvat si z Francie (kde zemřela) jinak výborného Ivana Fraňka (milenec Karel), mi připadá trošku úchylné, minimálně podivné. Nebo to jsou jen všechno ještě náhody.
Tajnosti mají svoji velice silnou oporu ve vynikajících hercích (i nehercích), ale na druhou stranu Alice oblíbené tutovky lehce nudí, stejně jako až přiliš zavděčené role kamarádům, bez kterých by film určitě působil svěžeji. Stejné je to i s opakovanou návštěvou (třetí) u klavíristy (Miloslav König) v hudebninách, kam si hlavní hrdinka Julie (Iva Bittová) zašla jen tak koupit klavír, protože jí doma kromě překladů už nic nebavilo. Ani nešťasný zazobaný manžel Richard v podání Karla Rodena.
Devadesát minut se dá vydržet, převažují zde opravdu pěkné, milé a občas i úsměvné (Issová) scény, příjemná hudba Niny Simone, ale dělat z Tajností film vyjímečný, jak jej někteří kritici, resp. kritičky nazvali, je znovu - podivné. Není to dílo pro celou rodinu jako Vratné lahve, ale o to víc u mě zabodoval. Podpořte českou kinematografii a zajděte si na kvalitní podívanou do kina.

úterý 7. srpna 2007

STARLESS & BIBLE BLACK

Starless And Bible Black je sice asi 30 let staré album King Crimson, ale název dle dílka (Under Milk Wood) velšského básníka Dylana Thomase, který se mimochodem díky chlastu nedožil ani čtyřicítky, použili také a vlastně si i tak pojmenovali svojí kapelku, tři folkaři z Manchestru.
V čele stojí francouzská zpěvačka Helene Gautier, kterou doprovázejí kytarista, bandžista Peter Philipson a Raz Ullah s elektronikou a samply. Na koncertech se rozrůstají na šestici o bubeníka , basistu a miloučkou Ros Hawley na klarinet. V roce 2006 natočili pro domácí značku Timbreland Recordings pod číslem 3 první EP (CD) se čtyřmi písničkami a po pár týdnech již
měli smlouvu s chicagským vydavatelstvím Locust Music. Tam se minulý týden vylíhlo jedenáctiskladbové debutové album, nazvané jednoduše Starless & Bible Black, ze kterého vás během jedné vyučovací hodiny ovane svěží a zároveň nežný folk s jazzem a šansonem. Těsně před jeho vydáním zabodovali (jak jinak) Static Caravan, kteří nabídli 7" Up With The Orcadian Tide / All In A day s na albu chybějícími pohlazeníčky, po kterých jsou návštěvníci koncertů lační.
Pokud se občas přikloníte k tzv. progresivním projektům britského folku, jako jsou třeba Voice Of The Seven Woods (hurááááá, od včera má venku LP), nebo milujete akce typu The Green Man Festival, pak si dejte i tuhle desku.

neděle 5. srpna 2007

TIGER FORCE - HEY YOU SQUARE EYES

Díky několika českým koncertům Silent Front se do povědomí našich posluchačů dostala (také) londýnská kapelka, tentokrát pouze dvojice, Andy Force a Helen Tiger, říkající si Tiger Force. V listopadu 2005 s výše zmiňovanými vydali splitové EP, na kterém se podělili o čtyři skladby, z nichž Tiger Force měli na svědomí Kill The Wonder Boy a Death Cola Music. Nahrávka vyšla na značce In It For The Money jako CD a 10" podoba jen v nákladu 100 ks.
Krátce před tímto dílkem debutovali u Marquis Cha Cha se singlem (Go Back To Your) Glass House / Teeeeth a o rok později (11/2006) následoval Syntax Error! / Five, Six I Got Sticks. Oba tyto sedmipalce se vyznačovaly odlišným potiskem každého obalu nosiče a z prvního se žádná skladba neobjevila na mini albu (nebo maxi EP?) A Wasp In A Jar z letošního dubna. Právě dnes se kapela prezentuje na vynikající akci The 1-2-3-7 Shoreditch Festivalu v Londýně, kam se dostanou diváci zcela zdarma na každé vystoupení z celkem asi 90ti interpretů a kapel. Škoda té podělané jízdenky....
Zítra je pondělí 6.8. a opět u Marquis Cha Cha vychází třetí singlík Hey You Square Eyes s novinkou Bruckheimer na b straně a pokud budete mít štěstí, získáte navíc jako bonus jedno z padesáti DVD s jejich videi. Dejte si ten jejich synth-rock do hlavy, jen tak se vám nevykouří a přitom si ještě zatrsáte.

středa 1. srpna 2007

FREDDY RUPPERT / THIS SONG IS A MESS BUT SO AM I

Probírat se otázkami života a smrti, bytí a nebytí, minulosti, budoucnosti a vlastně i smyslu, je v našem mikrosvětě časově asi úplně zbytečné, stačí si to tu tak nějak odbýt a tradáá. Plusy a mínusy potvrzují rovnováhu dobra a zla a tím i pravidlo, že všechno špatné, je pro něco dobré.
K těmto závěrům možná dospěl i američan Freddy Ruppert, kterému před čtyřmi roky, za pár let možná na banální rakovinu, umírala maminka. K útěku od této tvrdé reality (co je to realita, je ...) si pomohl vytvořením vlastního elektronického projektu This Song Is A Mess But So Am I.
V říjnu 2004 se mu na značce Mattres podařilo vydat patnáctiskladbové elektro-terapické album Church Point, LA, které o půl roku později doplnilo na španělské Acuarela Records EP Marble Mouth s osmičkou novinek. Jediné dva sedmipalce, vydané u Oedipus Records se dělily s Xiu Xiu (XX-Rose Of Sharon, TSIAMBSAI-Parning Sea,Grasping"2004") a s Barr (B-Then Then If, TSIAMBSAI-Piles And Piles"2005"). Jinak Barr, vl. jménem Brendau Fowler 30. dubna zavítal i na strahovskou Sedmičku s albem Summarry (5RC), pěkným koncertem a ještě lepšími tričky. Letos přispěl ještě s remixem Buzz Saw na 2CD Remixed And Covered (Kill Rock Star) amíčků Xiu Xiu a koncem května ukončil jako This Song Is A Mess But So Am I hudební činnost. Tím se uzavřela jedna z etap (útrap) života F.R.
V současné době už "jen" jako Freddy Ruppert má připravena nějaká dema a začíná spolupracovat na dvou rozdílných, nově vznikajících projektech. Synthpopovou cestou jej doprovází zpěvák, kytarista a programátor Jamie Stewart z Xiu Xiu a do jazzových končin našlápne se zpěvákem a kytaristou The Dead Science (Sam Mickens), kteří rovněž na Strahově odehráli ve společnosti Mon Insomnie a Casiotone For The Painfully Alone v říjnu minulého roku parádnickej koncert.
Kdybych nežažil hodně podobný příběh jako F.R., asi bych se nikdy k lidičkám z "mých" stránek nedostal. Kraťoučký život jede dál....