Nejdřív jsem tomu moc nevěřil, ale velmi očekávaný zítřek
všechny mé pochybnosti rozpoustil už dnes. Zcela náhodně zaslechnuté, v pořadí
už třinácté album synth-popových průkopníků OMD (Orchestral Manoeuvres in the
Dark) zní naprosto výjimečně. Jako kdyby vzniklo v době, kdy se Andy McCluskey
(zp, kyt) a Paul Humphreys (kl, zp) potkali poprvé, a to třeba hned před
olejomalbou Giovaniho Segantiniho. Plátnem italského malíře, jehož temný The
Punishment of Luxury neprovází tuhle dvanáctiskladbovou novinku
jen svým názvem, ale především obsahem.
Krásný, znášející a bezpochyb doporučeníhodný opus The
Punishment of Luxury (100% Records) vznikl mezi Merseyside (Andy) a Londýnem (Paul) , čímž nemálo
připomínám, že není určen jen pro alpské krajinky. V mnoha formátech jej můžete
sehnat přímo na stránkách OMD, či v odkazech pod prvními dvěma singly Isotype
(5/2017) a titulním The Punishment of Luxury (7/2017).
A1. The Punishment Of Luxury (03:26)
A2. Isotype (06:10)
A3. Robot Man (02:59)
A4. What Have We Done (03:47)
A5. Precision & Decay (01:43)
A6. As We Open, So We Close (03:03)
B1. Art Eats Art (03:20)
B2. Kiss Kiss Kiss Bang Bang Bang (02:59)
B3. One More Time (03:06)
B4. La Mitrailleuse (02:04)
B5. Ghost Star (06:18)
B6. The View From Here (03:03)