CUT CITY - EXIT DECADES

Kromě pátku 2.3., kdy se stane Palác Akropolis hostitelem úvodního koncertu hudební série Music Infinity 2007 (vystoupí zde z chicagského labelu Hefty - Telefon Tel Aviv, kteří remixovali třeba Nine Inch Nails, nebo Radiohead), vás chci upozornit na datum 12.3., kdy na strahovské sedmičce vystoupí švédská kapela Cut City.

Trio z Gothenburgu ve složení bicí, basa, kytara a zpěv hrají pět let a až předloni se jim podařilo vydat 7" Statues / The Postcard na značce Gold Standard Laboratories (GSL). O tři měsíce později (9.5.2005) vychází EP, kde kromě sedmipalce najdete ještě Blank Calls a This Exile Reads Me (GSL). Před týdnem konečně vyšlo debutové album Exit Decades (GSL) s devíti novinkami. Vinylová verze s odlišným obalem vychází u Deleted Art.

Tak pokud máte rádi kapely vycházející z osmdesátek jako Interpol, či Bloc Party, pak Cut City mají svou "opravdovostí" k Joy Division asi nejblíž a vyrazíte taky. A moje rada na závěr - než víkend ve městě, tak raději Cut City v pondělí.

ARCADE FIRE

Příští týden v pondělí vychází pro mě hodně moc očekávané album Neon Bible kanadských Arcade Fire. Použijete-li legální cestu k dnes již dostupnému poslechu celého alba, pak na internetových stránkách týdeníku NME si můžete nalatit player a na oficiální adrese kapely dohledat nádherné texty. Během dvou měsíců na mém blogu sice otravuji s AF potřetí, ale tahle deska si rozhodně zaslouží pozornost. Neřekl bych že je mnohem lepší než debut, ale není v žádném případě horší. Je krásná a dokonalost získáte, pokud si seženete deluxe verzi. Z vydavatelství Merge Records nahrávku posílají na Slovensko, Ukrajinu, do Angoly i Albanie, ale tu naši zemi tam nenajdete. Ale určitě to není cesta jediná, i když cenu 15 US dolarů za zmiňovanou kolekci asi jen tak nikde neseženete. Jsem zvědav, kolik bude aspoň standartní CD stát u nás. Můj optimistický odhad 439, - kč (země zlodějská).

Přeji krásný hudební zážitek a pokud vyrazíte na koncert, který z vlastní zkušenosti doporučuji, tak to bude ještě o 100 procent lepší než na nosiči, věřte, nevěřte.

SPERM 2007

Pomineme-li dnešní konferenci v Českém centru, pak včera vyvrcholil druhý ročník Sperm Festivalu v pražském Abatonu akcí Sperm Show.

Týdenní festival (19.2.- 25.2. 2007) zaměřený především na nezávislou elektronickou hudbu pořádalo za podpory z různých evropských zemí Fórum kulturní diverzity mladých.

Oproti loňskému Spermu se sice vylepšila časová orientace vystupujících a kapacita návštěvníků, ale na druhé straně mi připadalo podivné chování pořadatelů a ochranky u vstupu, kdy v předprodejích zakoupené vstupenky vyměňovali za obyčejné "šatnové" lístky. Snad si chtěli "trošku" přilepšit. Ale to je jen můj nepotvrzený názor.

Hudebně se mi nejvíce líbili Vert a Mouse On Mars, zato mě lehce zklamal Clark, jehož skvělé loňské album Body Riddl proměnil v dnes již nezáživný warpovský marast. Zhlédl jsem i český projekt Matka, který svým audiovizuálním hardcorovým terorem napadal ten náš podělanej globální svět ve kterém asi nežijí, poněvadž jejich notebooky značky Apple, mobilní telefony a internet nejsou z této planety. Takže si mohl návštěvník domů odnést i popletený úsměv. Nebo jsem to špatně pochopil? No, bylo už ke čtvrté ranní ...

Ale stejně na konec vítězí dobro, protože za cenu tří stovek vidět na čtyřech pódiích za 9 hodin kolem třiceti, poněkud odlišně se rozhlížejících interpretů, je vlastně vítězství na plné čáře. Těším se na příští rok, pokud Sperm vydrží. A já věřím, že vydrží.

ERGO PHIZMIZ - NOSE POINTS IN DIFFERENT DIRECTIONS

Představte si šíleného von Kratzmara, který místo květiny před 30ti lety učí zpívat věci neživé. A než ty věci chytnou tu správnou barvu, potají je pět let nahrává, aby je pak mohl hodit do smradlavého hrnce, na dřevem vytápěné plotně uvařit a dle chuti dosladit hluky, šumy, ruchy, ale i klasikou a krásným hláskem. Toť výsledek podivně nasamplovaného elektroživota kolem nás v podání hudebního badatele jménem Ergo Phizmiz.

Tento podivínek žije ve Ventnoru, nejjižnějším cípku ostrova Wight pod jižní Anglií. V dobách von Kratzmara město obývalo 800 lidí, dnes je to sedminásobek.

Ale zpět k albu Nose Points In Different Directions (2001 - 2006), které vyšlo na začátku ledna na Womb Records (kam patří veliký dík, především Sarah Nelson, která mimochdem tvoří také zajímavou hudbu pod názvem Listen With Sarah) obsahuje 14 skladeb (world music, ambient, hip hop, taneční, ale i východoevropská hudba, ...) a pokud jste měli štěstí, pak se můžete navíc radovat z bonusového cd Ergo Phizmiz And His Orchestra (12 skladeb - 100 ks - a zadarmo).

V současné době lze mistra zastihnout ve vysílání ňujorského rádia WFMU v pořadu The Phuj Phactory a koncem dubna na značce Soleilmoon Records má vyjít nové album People Like Us & Ergo Phizmiz - Perpetuum Mobile.

DONAUFESTIVAL 2007

Pokud všechno dopadne dle představ pořadatelů rakouského Donaufestivalu, můžeme se těšit na porci tak kvalitní hudby, kvůli které se těch pár kilometrů za naše hranice určitě vyplatí do Kremsu vyrazit. 20.-21. dubna by se tak měli představit Current 93, Nurse With Wound, Bonnie Prince Billy, Cyclobe, Matmos feat. Jay Lasser, Marc Almond, Baby Dee, Om, Pantaleimon, Simon Finn, Julia Kent, Little Annie & Paul Wallfish, Fovea Hex, Larsem feat. Johann Johannsson, Six Organs Of Admittance, Hush Arbors, ....

Vstupenky s podrobným programem by se měly objevit 2. března na nových stránkách festivalu. Tak nikdo neváhejte, protože tohle bude totiž bomba.

Jinak se dnes také už potvrdila první velká hvězda Frequency festivalu, který se konná v srpnu asi 15 kilometrů před Salzburgem - The Good, The Bad & The Queen!!!!!!!

MOIMIR PAPALESCU AND THE NIHILISTS

V Budějcích naproti neposlouchatelnému Rádiu Faktor leží na břehu Mlýnské stoky hudební klub Velbloud, kam v sobotu večer zavítali poprvé Moimir Papalescu & The Nihilists za podpory nepříliš zábavných Take Death. Ono celkově ten začátek stál za prd, protože oproti deváté díky zvukařům začla předkapela až ve 22.15. Více než amatérský elekropunk v podání Take Death mě více zaujal kytarista, kterého potkávám snad na každém pražském koncertu a snad se mihne i ve videoklipu Sunshine kapely The Prostitutes. God Save The King je dobrá, ale někde jsem to už slyšel...

Ale kdo si počká, .... se tentokrát opravdu dočkal a to s velkou odměnou, kterou bylo dokonalé představení MPATN. Poprvé jsem je viděl před třemi lety na strahovský sedmičce, kde jim předskakovali Sunshine (kdo je lepší?) a bylo to stejně strhující jako včera. Po intříčku spustili Fast Car, Manipulation, 22:07 a nedali snad nikomu vydechnout přes Summer Wine, Mickey Bar až do úplného závěru, kdy sice pódium neopustili, ale třikrát přidávali se songy Fireheart, Summer Deviation a Motor Psycho.

Prostě La Pettite Sonja je ještě hezčí než dřív, zpívá jí to parádně (na basu umí taky) a to všechno platí stejně i o zbytku kapely ( Papalescu, Machiny, Krbetz, Placheta), jen tenkrát na 007 opouštěli pódium skladbou berlínských IDEAL (říká dneska vůbec někomu ještě něco Neue Deutche Welle?). To by byla dokonalá tečka i pro Velblouda. Škoda. Ale nevadí.

Do celkových cca 90ti minut (ztrácel jsem pojem o čase) zazněly ještě Boys And Girls, Devil In My Go-Go Room, Lewis Neptune Shake, Hotroad Hank, 80's Bar, Honey It's Country, Suzanne Calibre No.45, Baby, Chaingang a Perfect Boy.

Za čtrnáct dní budou v Arkádě a kromě Take Death tam přilítne taky Warren Suicide. Sice to bude mela nevídaná, ale nemusím být všude. Dávám přednost Sperm festivalu příští sobotu v Abatonu. Clark, Mouse On Mars, Deadelus a Vert (plus ještě hodně dalších) hovoří za vše. Věřím, že letošní druhý ročník bude lepší, než loňské přecpané prostory stejného klubu.

BRACKEN - WE KNOW ABOUT THE NEED

Asi před týdnem jsem tu psal o vynikající desce Iron Henry (Gareth S. Brown) a máme tu dalšího člena post-rockových Hood, tentokrát Chrise Adamse, ukrytého pod názvem Bracken.

V pondělí mu vychází debutové album We Know About The Need, kterému předcházel čtyřskladbový singl Heathens (12"), na skoro deset let starém americkém labelu Anticon (a hodně dobrém).

Tato úzkostlivě ostrá digitálně folková porce jedenácti skladeb tu drží pohromadě jako banán v hořké čokoládě, do kterého se Esťa bojí kousnout. Ale jestli se vám líbí Tomkovo The Eraser, tak tohle berte všema ... (záleží, kolik vám jich ještě zbývá).

MEN-AN-TOL

Zítra vstanu a opařím se ...
Datum odletu: 29.1.2007
Doba letu: 990 sekund
Cíl: středověk
Posádka: Pete, Richie, Lucie, Mike, Susumu
Raketoplán: Static Caravan

Poznámka: Akustické kytary plus bicí odkazují na Fairport Convention z osmašedesátého, současné Tunng a ve zpěvu se nám může zjevit Joanna Newsom, které vyšlo koncem loňského roku vynikající album Ys na značce Drag City.

Čtyřskladbové EP Men-An-Tol v nákladu 200 kousků najdete v krásném matném černém obalu a dle doporučení Petra Kostky ho nedávejte z ruky. Je totiž tutové!!!

THESE NEW PURITANS - NOW PLUVIAL

Komu se jen tak (jen tak) podaří po dvou měsících starém debutovém singlu dostat na Dior Homme Show 2007 a přispět trochou té své hudby? No tak These New Puritans (název dle jedné z písní jejich idolů The Fall) se to povedlo a myslím, že na jedničku s hvězdičkou.

TNP pocházejí stejně jako moji oblíbenci The Horrors (26.2. nový singl Gloves na Hoog Rec.) z anglického Southendu. Před půl rokem se ještě ne dvacetiletí bři George a Jack Barnettovi domluvili s basákem Tomasem Heinem a klávesistkou Sophií Sleigh-Johnson , udělali pár zkoušek, ještě míň koncertů a už je čapli ex-studentíci z Angular Records.

Now Pluvial EP má na áčku skladbu Elvis, druhou stranu tvoří (ale na jiných otáčkách) C16th / En Papier a vyšel jako 7" v nákladu 500 ks (dnes vyprodaný, jak jinak, že?). Více odříkávání než zpěv typu Argos (Art Brut), doprovází tajemně temná hudba, která připomíná zmáštěný Liars, kdyby si hráli na Joy Division (..a Honza se vesele houpe) a přimíchali trochu té zasamplované elektroniky.

Oproti Klaxons, The Violets, nebo mnou milujících The Long Blondes, jsou dle mého These New Puritans tím nejsilnějším, co na Angular vyšlo. Teď už jenou otázka, zda je někdo zmrví, či nikoli. Přimlouvám se za BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

RADIOHEAD 2007

6. srpna je datum vydání nového, zatím bezejmenného, alba oxfordských Radiohead (EMI). Tolik zpráva z britského Amazonu, kde si jej můžete za 12 liber předobjednat. Ale kolik je na tom pravdy, ví asi jenom ten, co tam tuto nabídku nainstaloval. Já osobně si myslím, že tak nejdřím na konci roku.

GARETH S. BROWN - IRON HENRY

Domino Records se stalo díky Franz Ferdinand a Arctic Monkeys pro "nezávislou" populaci těžce "in" vydavatelstvím, ale málokdo už ví, že vůbec první podepsanou britskou kapelou se stali v roce 1997 Hood z Leedsu. Jedním z jejich členů je i Gareth S. Brown, kterému 22. ledna na minnesotské značce Misplaced Music vyšlo sólové album Iron Henry. Jeho minimalisticko-melancholická elektrofolková nálada bez textů provádí posluchače klasickou hudbou, která zapouští do vašich myšlenek tak silné kořeny, kterých se nebude chtít zbavit a stanou se pravidelně zalévaným potěšením.

Pro prvních 75 zájemců Gareth připravil vlastnoruční překvapení v podobě krásného hadrového obalu, s postavičkami na zeleném poli, navíc sešpendleného s popiskou. Tak co, dělá ještě někdo dneska tu hudbu pro radost a ne jenom pro ty zajebaný prachy? URČITĚ JO!!!

Takže, kdo stojí na straně jako Collen, či John Adams, pak Iron Henry je trefou do černého a to z černých toho nejčernějšího (aby bílá byla ještě bělejší). Úchvatné CD!!!

FARAWELL, APPALACHIA!

Nerad bych opomenul některé skvělé tituly uplynulého roku, ale prostě se to nedá všechno stihnout, život jde dál a vyhlídky na letošek jsou optimistické.

Na koho však zapomenout nesmím, tak to na Farawell, Appalachia! (UK). Hudbu s prvky Cat Power, Tortoise, 90 Day Men, či The Arcade Fire zatím předvádějí v malých prostorách jako jsou třeba sklepy a knihovny, ale to co naskládali do 20ti minut debutového EP, je prostě nádhera křehce nádherná, v kuchyni nahraná. CD (100ks) připomínající vinyl, ukrývá 4 skladby, které dal dohromady Charlie Goddard (San Luis Obispo) doma v Exeteru, nafotil Owen "Fucking" Richards a vydalo Faux Discx Records 1. září. O 3 měsíce později tu vychází Reevesovo CD-R A Great Night / Crystal Teeth (50ks) a snad koncem února se má objevit split RAT:ATT:AGG / AN EMERGENCY (na to pozor!)

A Heart In A Hood a Lesley, Oliver, Patrick a Daniel (Reeves) jsou vaši. Berte je srdcem.

XEROX TEENS - ONKAWARA / B-54

Dříve Xerox, dnes Xerox Teens vydali už v roce 2003 první God demo. Pak se drápky zachytili u "sedmipalcového" Big Billy Records, kde včera vyšlo čtvrté, asi jejich nejlepší EP Onkawara / B-54, ze kterého krutě stříká jazz-punk-funk na roztančenýho kjůráka ve své faith náladě.

Danny Fancy, Dirt Dog Cash, Pinstripe, Nuvo a Uber mají hodně našlápnuto na "další britskou senzaci", ale rád bych se mýlil. Protože až ten mlejnek všechny rozmašíruje, vyflusne úplnou nicku. A kdo si poslechne jejich předchozí ípíčka, nerad by o takovou partičku přišel.

Chasing Your Tail / Pay The Man (9/04)
Round / Man It's Hard To Beat A Woman (12/05)
Darlin' / My Favourite Hat / Sun Comes Up / Ba Ba-Ba Ba (2x7" 05/06)

A komu by ta hudba připadala blbá, nebo nějak jinak pitomá, tak rozhodně musí aspoň ocenit práci Adama Lathama, který vytvořil obaly všech nahrávek. Mě se teda dost líběj.... Jo a mluví se o tom, že se přejmenují na XX Teens. No uvidíme.

SCREMING TEA PARTY - DEATH EGG

Na značce Stolen Recordings (Pete & The Pirates) vyšlo před vánoci parádní 10" EP Death Egg, které pod vedením Paula Jonese nahrála londýnská kapelka Screaming Tea Party. Zpívající italskou bubenici (už jsem to někde slyšel...) Teresu doplňují v nějakém tom punkabilly Japonci Koichi (basa,zp.) a na kytaru Niyan. Najdeme tu 6 rýhovaných skladeb, ze kterých po nás budou vykukovat Jesus And Mary Chain, Sonic Youth a Throwing Muses.

Takže komu je tato společnost příjemná, ať si jeden z pětiset vinylů pořídí, nebo legálně stáhne na Rough Trade. Tomuto milému třílístku aspoň přispějete na pivo a párek (sójový).

MON INSOMNIE

Na titulní straně EX, příloze dnešního Reflexu kdosi píše o možná jediném tuzemském projektu navazujícím (smysluplně) na americkou vlnu nového folku. Selfbrush je dobrej, to neberu, ale stejné kvality předvádí i Folk3mail a především (a dle mého lepší) fešáček Tomášek, ukrývající se pod názvem Mon Insomnie.

V srpnu díky A.M.180 Collective se na strahovské sedmičce ukázali amíci (jak populární slovo) Owen Ashworth alias Casiotone For The Painfully Alone a The Dead Science. Při příchodu mě zaujal hlas připomínající Bright Eyes a až po chvilce mi došlo, že ten človíček není amík, ale že se jedná o domácího lo-fi emo folkaře z Pardubic.

Před dvěma lety vydal Portraits Of Love And Separations EP a na koncertě za padíka prodávané loňské Mon Insomnie EP v obalu z nějaké krabice a vlastní rukou otitulkované, kde najdete 6 skladeb a celkem se můžete nechat unášet plných 20 minut.

Tak to tak nějak třeba berte jako moji osobní opravu posledního EXu, protože Mon Insomnie si to právem zaslouží.