Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových
součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských
duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a
nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu.
Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému
CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla během večera i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela
ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové
rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské
nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním.
Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním
usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se
Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo,
stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu NagalLeonardem
Salanim.
Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.
Když loni CHALK uzavřeli EP trilogii Conditions (NiceSwan Records), po které tohle belfastské trio opustil bubeník Luke Niblock,
přistála na stole smlouva s novým newyorským labelem ALTER Music LLC, jehož
majitely jsou pánové z 300 EntertainmentRob Stevenson a Matt Signore. Pro
CHALK vstup do „CRYSTALPUNKového světa“, ve kterém dnes už jen duo (Ross Cullen – zp/kl/synt/bas/kyt,
Benedict Goddard – kyt/zp) přenáší své zkušenosti z dospívání uprostřed
konfliktů a sociopolitické složitosti do napjatého a dynamického „konfliktu“ s industriální
elektronikou a dance-punkem. Emociálně nabitá nahrávka, jejíž obrovská dávka
energie čerpala jak od Underworld, tak určitě také u NIN či The Prodigy.
Hodně,
ale hodně dobrý "rave-punk", který ocení především ročníky, které v době uvedených
„originálů“ nebyly ještě na světě. Pro nás „ostatní“ skvělý tip na vynikající
desku se skvěle natočenými videoklipy, pro kterou bych neváhal vyrazit do nějakého
„stísněného“ klubu. Ale já to mám fakt těžký, když už i LIDO je pro mě obrovský
a tenhle CRYSTALPUNK je tak přitažlivě neodolatelný.
Festival politické písně Sokolov, součást oslav „Vítězného
února“, patřil od 70. let mezi nejdůležitější kulturní události bolševického
režimu a jeho obsah byl věnován komunisticky orientovaným politicky angažovaným
písním. Prostřednictvím tehdejší ideologie docházelo k ohýbání pohledu na
lidská práva, svobodu a demokracii. Po pádu režimu a překabátění "významných" bolševických agentů (Bureš, Pávek, Olda, …), vznikla řada nových/svobodných kulturních
akcí, mezi které patří i vyhlašování výročních cen.
Jedním z mainstreamových
podniků v této oblasti jsou i Ceny Anděl, které od roku 1991 prošly
několika názvy. Od Výročních
československých hudebních cen přes Gramy (1992-1995), Česká Gramy (1996), Ceny
Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000) či Anděl
Allianz (2003-2007) až po současnou verzi, kterou od roku 2019 doprovází značka
Coca-Cola. Proto je velice důležité, že v prozatím svobodné a demokratické
České republice nedochází k podobným snahám umlčovat kulturu jako před
Listopadem 1989, či jak k tomu aktuálně dochází na Slovensku pod
diktátorem Ficem.
Včerejší galavečer na pražském Výstavišti ale považuji za
úplně ten nejvýznamnějším v celé historii Andělů. Vedle oceněných umělců totiž došlo
i k několika politickým proslovům, reagujících na alarmující situaci v česko-slovenské
kultuře, na jejíž destrukci má největší podíl současná vláda Andreje Babiše
(ANO), resp. idiotská „organizace“ Motoristé sobě. Za mě s nejdůležitějšími
projevy přišli písničkář Jan Běták, rapper Josef Změlík (aka Idea), kapela Ida The Young a v Berlíně usazený hudebník Jáchym Kovář (Yasha 96), který získal cenu
za videoklip ke skladbě Shake You Off, režírovaného Jakubem Jiráskem z vynikajících
Cold Cold Nights.
Važme si svobody a odmítejme nastupující fašismus, diktaturu
a všude přítomnou manipulaci, a to jak ze strany současné vlády a její opozice,
tak i ze strany prezidenta ČR!!
„Směr kterým se ubírá současná reprezentace české kultury
není úplně správný a byl bych vděčný, kdyby ty 3,5 roku byly maximum, který
musíme vydržet a aby se to brzy změnilo. Tak držme si palce.“
(Jan Běták),
„Náš kámo Oto Klempíř je v kanceláři asi víc než by
měl. Doufám, že bude v kanceláři čím dál míň. Chová se jako idiot.“
„FU*K Okamura, FU*K Babiš, FU*k Turek a Motoristi, FU*K Klempíř.“
(Yasha 96)
„Žijeme ve světě, ve kterém kvůli honu za mocí a výdělky
politiků, oligarchů a korporátů umírají nevinní lidé. Genocida v Palestině,
kterou páchá Izrael, vzala život přes 73 tisícům obětí. Izrael spolu s USA pokračují
dál ve válečných zločinech, a to i s podporou naší vlády. Hlavní partner
dnešního večera Coca-Cola provozuje jednu ze svých výroben na území Palestiny,
které je v mezinárodním právu považováno za nelegálně okupované Izraelem.
Tím nejenže vydělává na nelegální okupaci, ale také ji to činí komplicem největších hororů naší
generace, a to právě genocidy v Gaze. Umění vždy bylo a bude politické a
také zůstává prostorem k boji za svobodu a rovnoprávnost. Tímto vyzýváme
Ceny Anděl, aby přehodnotilo spolupráci s Coca-Colou a vyzýváme vás
všechny co tady sedí, aby svůj hlas využili pro dobro. Hlavně pro ty, co žijí v nouzi
a bezpráví.
Děkujeme.
FREE PALESTINE!“
(Iris Hobson-Mazur, Ida The Young)
Ten kdo vědomě/kariérně sloužil bolševismu se zbraní v ruce, nemá co pohledávat v nejvyšších patrech české politiky. Tahle kolaborace se nedá nikdy odpracovat, jak je nám manipulativně podsouváno z fanatických klubů sociálních bublin demokratů/nedemokratů!!
New German Cinema je sólový projekt zpěvačky a
skladatelky Jess Weiss, která před patnácti lety založila s Danielem Falveyem dream-popovou
kapelu Fear of Men. Ač tohle brightonské duo až trio funguje s mnoholetými
přestávkami dodnes, Jessica přesto vylétla z hnízda strachu a začala se prohrabovat
v klaustrofobních vztazích a osamělosti, ze kterých vznikl meditativní
památníček emociálních krajin. Filmově oživlé listy bolestných vzpomínek,
zabarvených vrstvami syntezátorů, kytar a nezaměnitelným vokálem, prolínajícím
intimitu s kontrolou.
Tichá, krásná a do sebe "sebedestrukčně" ponořená nahrávka, kterou produkoval Alex DeGroot, jehož zvuková kouzla vynesla až někam do nebes arizonskou pěnici Zolu Jesus. Především její přelomové album Stridulum (8/2010 Souterrain Transmissions). A protože Alex tuhle „německou hérečku“ vůbec nešetřil, můžeme
s deskou Pain Will Polish Me očekávat podobně neodolatelné zážitky. Zvlášť když album vyšlo na kvalitu zaručující kalifornské značce Felte Records a nabídku ke spolupráci neodmítl ani frontman znovudýchajících
MerchandiseCarson Cox (Too Free).
Ve druhé polovině 80. let působilo v Západním Německu
„sourozenecké“ duo MOVEMENT (Gernot Bramkamp / Gernot Bridges – zp/kyt, Stephan
Brüggenthies / Matt Bridges – hudba/texty), kterému tehdejší klubová scéna
přiřadila nálepku münsterští New Order. A to nejen dle názvu debutového alba
manchesterských ikon, realizovaného v listopadu 1981 prostřednictvím legendární
značky Factory Records.
Ve spolupráci s manažerem tamních Fun Factory!Alexem Seitzem, kde vyšla i první deska Pink Turns Blue (If Two Worlds Kiss 10/1987),
vznikl bílý 12“ maxi-singl New Harbour's (6/1988, 1000 ks), produkovaný Grazianem
Mallozzim (Kirlian Camera, Invisible Limits, ..). Ač z plánovaného alba
nakonec sešlo, tak po více než třech dekádách se „bratři“ znovu spojili s Alexem
a oživili několik doposud nezveřejněných skladeb (1987 - 1991), doplněných o 80’s
klubový hit New Harbour's, uvedený hned v několika verzích.
Po mnoha a mnoha letech se tak můžeme konečně ponořit do nového
alba „New Order“ a znovuobjevovat jedinečnou „vintage“ krásu osmdesátkového
synthpopu. V tomto případě pod názvem +, oprášeného španělskou značkou Dead Wax Records.
9/9
A1. New Harbour's (Radio Mix) - 04:35
A2. New Harbour's (Demo - Instrumental) - 04:52
A3. New Harbour's (Demo - Guitar Mix) - 06:52
A4. New Harbour's (Unplugged) - 03:34
B1. Goodbye Love - 05:01
B2. A Winter's Tale - 04:56
B3. Kind Of True - 04:33
B4. Not The End - 03:30
B5. Dreams (Demo - Fast Version - 2nd Mix) - 03:24
Na slavnostním zahájení festivalu vystoupila primátorka města Dagmar Škodová Parmová z Kubova populistického hnutí NAŠE Česko (dříve ODS), které se prášilo od huby víc než legendárnímu Prášilovi.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů o porušování
lidských práv a aktuálním světovém dění JEDEN SVĚT míří po pražské přehlídce do
regionů. V Českých Budějovicích proběhne od 7. dubna na čtyřech
festivalových místech a hostem zahajovacího večera bude i ředitel organizace
Člověk v tísniŠimon Pánek, který společně se sinologem Ondřejem Klimešem uvedou
snímek o důmyslném systému čínských represí Čína tě sleduje. One-women dokument
nizozemské multimediální umělkyně Dayy Cahen, která ve své tvorbě přibližuje formy
politického vlivu a systematickou manipulaci s lidskou bytostí. Jejím hlavním
zájmem je síla masmédií a jejich využití při konstrukci a prezentaci propagandy
a zkoumání toho, jak se projevy indoktrinace, radikalizace a strachu z „jinakosti“
(např. názoru) mohou objevit ve společnosti. Po snaze českobudějovické Rady města
(ODS/Naše Česko) seškrtat rozpočet pro festival JEDEN SVĚT na polovinu a
veřejně šířit lživé/manipulativní informace, dost velký důvod, proč vyrazit do
Biografu Kotva na zahajovací Čínu, rozšířenou o debatu s Ondřejem Klimešem.
Z dalších 22 titulů bych rád vyzdvihl hrané drama tuniské
režisérky a scenáristky Kaouther Ben HaniaHlas Hind Radžab, propojené s
dokumentem. Hlavní roli totiž sehrál autentický hlas šestileté dívenky, který
se objevil mezi telefonáty na tísňovou linku palestinského Červeného kříže, kde
dobrovolníci pomáhají Palestincům v nouzi s nasměrováním účinné pomoci. Mrazivé
a zdrcující svědectví nevinné oběti, která uvízla v autě pod palbou v Gaze a
prosí o záchranu.
Pochopitelně nesmím zapomenout ani na čerstvého držitele
Oscara v kategorii Nejlepší dokumentární filmPan nikdo proti Putinovi, který
vznikl v dánsko-české koprodukci a zahajoval loňský ročník festivalu. Režisérská
dvojice David Borenstein a Pavel Talankin (hlavní hrdina snímku) v něm ukazují
už téměř ničím nepřekvapující režim současného Ruska, který systematicky,
tedy i ve školách šíří propagandu a prosazuje zavedení militaristických praktik
do výuky. Další důvod k zamyšlení, proč také u nás podobně jako před
Listopadem 1989 dochází k „plazivé“ militarizaci společnosti (vč. studující
mládeže), za kterou stojí okolí prezidenta Petra Pavla (ex-KSČ, agent Petr
Pávek) a i jeden ze vzácných hostů festivalu Martin Ondráček z pro mě
nedůvěryhodné iniciativy Dárek pro Putina.
Pokud prezident Petr Pavel a celý Parlament ČR oficiálně
neodsoudí Trumpovo vyvražďování světa, povážuji všechny tyto „instituce“ za
spojence novodobého Hitlera!!
(Brahadma Patachuli, Píseň poutníka, Ed. Paulaner)
Z kamene do svlékajícího se hada coby duch
minulosti, reagující na temné časy současnosti. Ceremoniálně a hluboce lidské
„znovuzrození“ italské multi-instrumentalistky a performerky Lili Refrain, poletující od
léta 2007 v atmosférických žánrech kolem dark ambientního ritual folku a lidových
kultur. To a mnohem více bez předem nahraných skladeb a počítačových programů
znovu promítla i do nového alba/suity Nagalite (artwork Nicola Alessandrini - The Seeker), otevírajícího další archetypální
rozměr její umělecké vize.
Ve společnosti imaginárního „kamenného hada“, propojujícího starý
indický jazyk (NAGA/had) s řečtinou (lithos/kámen), vytváří mytologickou
představu o polobožské bytosti s tváří člověka a hadím ocasem, která by uzdravovala
náš svět svými posvátnými tajemstvími. Konkrétně čtveřicí „alchymistických“
skladeb, jejichž hypnotická experimentálně zvuková a operně omračující krajina
nevybízí k návratu do reálného marastu kolem nás.
Fascinující dílo s transformačním příběhem (násilí, smutek a bezmoc proměněny v akt lásky a radosti) se kterým dnes
Lili Refrain vyraží na britsko-evropské turné, zahrnující i holešovické multikulturní
centrum CROSS CLUB. Pro tuhle "antickou divoženku" se srdcem tepajícím především pro živá vystoupení, půjde již o třetí návštěvu
Prahy, kterou poprvé absolvovala s předchozím pátým a do té doby světově nejviditelnějším albem Mana (4/2022) před
čtyřmi lety v Modrý vopici, kde ji doprovodili The Devil's trade a Forndom.
Ve stejném roce ještě uvedla ve Foru KarlínHeilung a předloni v Underdogs’ norské cinematic
folkaře Kalandra.
Nejnovější a pro
mě absolutně nejmagičtější desku Nagalite, vycházející za asistence producenta Stefana Morabita (16th Cellar Studio) opět na římském labelu Subsound Records, představí (jistě nejen) českému publiku 16. dubna a uvaděčské role do „hadí
temnoty“ se ujme dark ambientní projekt Hibernant, což je sólový vedlejšák
Loqa z brněnského ansámblu Jeden kmen.
Zapomělsem je nefolkový písničkář s indie-folktronickými
syntíky, samplery a třeba i kytarami, který se dnes připomněl všem co nezapomněli
na jeho zímní EP ze září minulého roku Byla tehdy zima, vokálně podpořené
jesenickým démonem Jaromírem Švejdíkem (ex-Priessnitz).
V pořadí třetí až
čtvrté album dostalo docela normální název docela normální lidé a oproti
předchozí dvojici LP (Jesnou 2/2023, Měsíc ve váze 3/2021) postrádá známku Indies
MG. Na druhé straně coby spoluproducent zde vystupuje baskytarista brněnského
projektu PrazdninyMichael Schnaubert a mladý umělec z Kremnice Adam Žňava
(aka Adam the World), jehož záliba v nostalgii, hněvu a únavě přidává docela
normálním lidem pochopení pro sebe sama a svět kolem. Melancholický prostor,
který Aleš Macenauer (aka Zapomělsem) připisuje vztahům, ztrátám a opuštění. I
zde platí, že v jednoduchosti je krása, překračující na novince DNL autorovy oceňované
tituly z let minulých.
01. Levantské moře (02:31)
02. Myslím na tebe ve Scale (02:47)
03. Měla dvě kočky (02:56)
04. HALO0o (01:46)
05. Už to nechme bejt (02:04)
06. na levým spánku jsme měli totožnou díru po kulce
(02:38)
Včerejší galavečer Radio_Head Awards 2025 proběhl opět ve
Velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu a přinesl překvapení v kategorii
Album roku, kde byly oceněny hned dva projekty. Kapela hudebníka Jureše LíškyFallgrapp
(LP Anthropos 3/2025), spojující elektroniku, živé nástroje a výrazný ženský
vokál, a Denis Bango aka Fvck_Kvlt s „manifestem“ Mŕtva Revolúcia, který uspěl
také v kategorii Novinářské ocenění, čímž navázal na svůj předchozí úspěch.
V hlavních kategoriích dále uspěli producent, zpěvák
a audiovizuální kouzelník Pišta Královič alias FVLCRVM s albem EEST (Debut
roku) a jedna z nejvýraznějších osobností nejen 18. ročníku RádiohlavMeowlau,
což je sólový projekt Laury Jaškové z dua Meowlau x Val a kapely Billy Barman, která získala ocenění Objev roku a vyhrála i v kategorii Skladba roku s
nahrávkou Ruksak (10/2025). Tu najdete na hodně moc dobrém albu Kvety (2/2026),
které tenhle mimořádně autentický projekt pokřtí už 11. dubna v Petržalke (DK Zrkadlový háj).
Celý záznam z páteční akce mohou diváci zhlédnout
ještě zítra 29. března od 20:40 na Dvojce a těšit se mohou na výtečná
vystoupení Puding paní Elvisové, FVLCRVM, Meowlau, Besna, Fallgrapp a Nina
Rosa. Tedy pokud záznam nazakážou odvysílat, jak už se šeptá v zákulisí/níže.
Prostitute je americká noise rocková kapela z Dearbornu, kterou před pěti lety spoluzaložili Moe Kazra (zp/kyt/kl) a Andrew
Kaster (bicí/sampling). Autoři víceméně všech textů, které postupem času
doplnili Dylan Zaranski (bas), Ross Babinski (kyt) a Bret Wall (kyt/bas). V říjnu
2024 vydali prostřednictvím Deadair Records debutové album Attemped Martyr, napsané
v období globálního a osobního napětí, pramenícího v xenofobních stereotypech
namířených proti Arabům.
Kazrovy osobní zkušenosti s antiarabským rasismem a
životem ve městě s největší muslimskou populací v Americe, ovlivnily
tvorbu Prostitute zásadním způsobem, který dále formovaly motivy Blízkého
východu, Afriky a východní Asie. Ve spolupráci s producentem a majitelem High Bias RecordingsChrisem Koltayem vytvořili naléhavé a velmi kladně přijímané „groteskně“
koncepční dílo, reflektující rozklad současného světa. Ač deska vznikla ještě
před „Gazou“ a podobnými zvěrstvy, tak se silně vyznačuje náboženskými a
politickými vlivy, a to nejen ve válce proti terorismu a izraelským útokům na
Libanon. Snad i proto drsný a zároveň hypnotický Attemped Martyr najdete na libanonských
vinylech „nasvícených“ sluneční září, které coby arabská edice vyšly v reedici
u „světových“ Mute Records. S těmi kapela podepsala smlouvu loni v prosinci
a jejich vzájemná spolupráce prozatím funguje i na připravovaném druhém albu,
které se má hlouběji ponořit do elektronických a arabských tanečních vlivů,
inspirovaných probíhajícími konflikty v Gaze a Libanonu.
Termíny plánovaného EU/UK turné sice vidíte níže, ale údajně
se přihlašují další a další místa, kde by tohle fantastické album chtěli vidět
a především slyšet naživo. Tak třeba ......
I když barcelonští DARKWAYS začínali jako sólový projekt
Marca Péreze, tak do debutového alba Resonance (11/2024), obsahujícího první EP
Neon Lights (2/2023), fungovali ve stejné sestavě, jak je znali nejdrsnější z drsných
ještě coby Suicidal Nation. Nyní s vydáním druhého alba RUSTDavid Sanchez „zmizel“,
a tak za DARKWAYS považujme už jen dvojici Marc Pérez & Lluís Sanz. Možná
trochu zmatek v personálním, ale každopádně tady máme hodně dobrou kapelu,
která našla zalíbení v osmdesátkovém darkwave, gothic rocku a post-punku, a jejíž hudba zachycuje melancholii, bolest a smutek. Jde o směs hudebních směrů,
jejichž cílem je vychutnat si hudební trend, který se šíří generacemi a přitom zní
stále aktuálně.
V případě RUST kapela přeskočila velmi oceňovaný
debut a s mnohem slušivější temnotou mísí introspektivní texty o rozpadu všeho
kolem s atmosférickými zvukovými krajinami, ve kterých se dramaticky dotýkáme
jistého konce. Nemálo filmová nálada, kterou stejně jako předhozí titul najdeme
na značce Young & Cold Records a koncem letních prázdnin na pražské Štvanici.
Tak už teď se pořádně promažte – RUST!
SPRINTS je post-punková kapela z irského Dublinu, která včera
v rámci probíhajícího turné k druhému albu All That Is Over (9/2025
City Slang) vystoupila v pražském Paláci Akropolis, kde její první headlinový
koncert v České republice doprovodili stejně vynikající MARATHON. Amsterdamská
kapela spojující náboj post-punku, atmosféru shoegaze a indie introspekci,
kterou co do názvu inspirovala asi nejvýznamnější běžecká událost v Evropě TCS Amsterdam Marathon.
Její první fázi tvořili středoškoláci Kay Koopmans
(zp/kyt), Nina Lijzenga (bas/zp) a Lennart van Hulst (bicí), ke kterým se během
živých vystoupení připojovali dnes už stálí „maratonci“ klávesistka Sofie
Ooteman a kytarista Victor Dijkstra. Díky vítězství v soutěži Amsterdam
Pop Prize, kde si vysloužili přirovnání k post-punkovým CROWS či IDLES,
získali v září 2022 smlouvu s V2 Records, kde vyšel první singl Age
(1/2023), zařazený na eponymní minialbum Marathon (5/2023). Stejně „dopadlo“ i
debutové album Fading Image (4/2025), zkoumající témata pomíjivosti a odolnosti,
zachycující chaotickou krásu moderní existence. Umělecké spojení temné
přítomnosti a naděje, dávající příležitosti k novým začátků, světlé
budoucnosti.
Tak pokud jste si oblíbili MARATHONů krajany TRAMHOUS, kteří
se dnes vracejí do Bike Jesus, tak s poslechem výtečné desky Fading Image budete
litovat, jestli vás včerejší koncert na Žižkově minul. Ve společnosti stále
lepších SPRINTS šlo totiž o jeden z nejdivočejších večerů, jaký jsem kdy v Akropoli
zažil. Vzpomene si ještě někdo na březen 2002, kdy se pod vysílačem zastavili
téměř neznámí The Strokes?
Padesát let po pistolnickém NO FUTURE přichází „volné“ pokračování
STILL NO FUTURE, reagující na stále přetrvávající systém, nahrávající
zkorumpovaným politikům, krajní pravici a v neposlední řadě stále
rostoucím sociálním rozdílům. Autory této aktualizované minulosti je levicová
hardcore-punková čtveřice z Coventry GRAIL GUARD, zkoumající témata
neschopnosti vlády, rasismu, britsko-indiánského kulturního dědictví a prohnilé
elity, která až příliš jednoduše ovládá celou společnost. „Moje rodina je v
této zemi od roku 1952 - můj táta se narodil v této zemi v roce 1963 - narodil
jsem se v této zemi v roce 1985,“ vyřvává v nelítostné skladbě Our Streets
frontman a textař Riaz Rawat, čelící od dětství rasistickým útokům, které
přetavil do aktivit v DIY punkových, antifašistických a antirasistických hnutí.
Jeho agresivní a politicky trefné vyprávění o rasové nenávisti a osobní biografii
pohánějí další tři vetérání tamní HC scény (Adam Yarnall – bicí/kyt, Phil
Wilson - kyt, James Rodger – bas), vyzývající stejně jako sex-pradědové před
půl stoletím ke společenským změnám. Jak dlouho budeme stále tiše přihlížet finančnímu
a politického chaosu, který aktuálně drží v otěžích psychopati a nenažraní
Trumpové, Putinové či Netanjahuové? Je ten náš současný svět tak příšerný, jak jej
popisují GRAIL GUARD na svém debutovém albu STILL NO FUTURE, které právě vyšlo pod manchesterskou záštitou TNS Records? Odpověď je mnohem děsivější, protože na tuhle
VYNIKAJÍCÍ desku se dostal jen zlomek zrůdností, které si lidé destruktivně vytvářejí
pro „LEPŠÍ BUDOUCNOST“.
Část probíhajícího turné Sophie Djebel Rose, kterým tahla
francouzsko-marocká multiinstrumentalistka a básnířka pokrývá i země východní Evropy,
doplňuje witch-projekt Sunwell z Lille. Pod černým závojem ukrytá Elya Bernard,
kterou tamní kulturní scéna, ovlivněná údajně tím nejlepším z francouzského
a vlámského umění, zná z několika temných čtvrtí hudebního života (Death By Fog, Brutal Beatnik, DEÛLE, ..). V polovině listopadu Sunwell vydala
debutové album o lásce I‘m looking at the light (Arsenic Solaris / Araki /
Stellar Frequencies), kde tento pozitivní vztah prochází její doposud nejmystičtější
inkarnací, poháněnou soumrakem zvukových vrstev, promíchaných kytarovými
smyčkami s proměnlivými texturami a éterickým vokálem, připomínajícím Dead Can
Dance, Slowdive či majestátní melancholii Sigur Rós.
Ideální prah mezi peklem a nebem, který včera v Punctum
obýváku otevřel vesmír geniální desce Sécheresse (2/2025 WV Sorcerer Productions / Oracle / Ramble Records), ve které se Sophia Djebel Rose zabývá smrtí,
samotným životem a spojováním temně "příbuzných" duší.
Marie Ann Hedonia alias modulární Marie je baltimorská
videografička, zvuková designerka a spolumajitelka labelu Paul and Marie’s
Country Kitchen, který provozuje stejně jako Operation Bingo s manželem Paulem
M’Olivem. Kromě sólové tvorby ji najdete i v dark ambientní projektu Void Stasis,
spojeného s tamní subkulturou Cryo Chamber.
V pátek 13. března Marie Ann Hedonia vydala „autobiografickou“ novinku
s pěti emočně syrovými skladbami Lunar Eclipse, ponořenou do pocitů hrůzy,
osamělosti a osobních zranění, ze kterých povstává hněv a zároveň naděje. Industriálně
ambientní transformace při „zatmění měsíce“, reflektující destrukci reálného
světa/života.
Po holko-rapových titulech Pinky Winky Life (12/2023) a Dobrodružství Jessicy a Angie (2/2025), HIHIHAHAHOLKY přilétají s koncepčním albem SSSCREAM,
které tématicky transformuje čarodějnické procesy do současného vnímání spravedlnosti
a lidských práv. Coby základ zde posloužil historický román o zneužívání moci a
fanatismu Kladivo na čarodějnice (1963) od Václava Kaplického, popisujícího hon
na domnělé čarodějnice v 17. století, který si jenom u nás vyžádal zhruba
200 obětí.
Násilí na ženách, sexismus či genderová nerovnost ve
spojení např. s čarodějnickými sabaty na Petrových kamenech (Hrubý Jeseník), si
HIHIHAHAHOLKY (Alena Novotná - zp, Štěpánka Todorová - zp, Matěj Šíma - beaty) upravili
pro současný a místy až hodně vulgární jazyk, ale úměrně reagující na odporné
citáty z původního "kladivářského zákoníku". Podobně se přizpůsobila
i hudební současnost k témné "nové vlně" chorálů ze 17. století. Výtečná
byla i volba hlasu inkvizičního soudce (Hynek Chmelař), čímž tenhle „obraz“ o
nespravedlnosti a pokrytectví získal i divadelní rozměr, posouvající SSSCREAM už
nyní na titul Nejlepší domácí album roku 2026.
Tak pokud si budete chtít užít křest této „čarodějnické
mše“, můžete vyrazit 26. a 27. dubna do pražského Divadla X10, kde vám HIHIHAHAHOLKY
odehrají scénický rapový koncert SSSCREAM: blažené budeme až po smrti.
01. Prolog (04:16)
02. Boblig (04:35)
03. Výslech (04:44)
04. Pálení (03:38)
05. Hon (03:51)
06. Lautner (04:00)
07. Zuzana (04:57)
08. Hranice (05:20)
09. Outro (05:30)
P.S.
V souvislosti s přibližováním Babišovy vlády ke
kulturní negramotnosti na Slovensku, vyjadřuji plnou podporu středeční
iniciativě studentů uměleckých vysokých škol STOJÍME ZA KULTUROU, na kterou
dnes od 16:00 naváže dlouhodobá performance před ministerstvem kultury UMĚNÍ TRVÁ. Tu organizuje iniciativa umělectva více oborů a má upozornit na
dlouhodobé podfinancování kultury v České republice a na rostoucí obavy z
politických zásahů do svobody umělecké tvorby.
