V šestnácti letech dostal Matthew Thomas Dillon od svého tatínka po dlouhém přemlouvání klávesy a začal na nich tvořit prví tóny ze svého skladatelského zpěvníčku. Časem opustil rodný Newport Pagnell, usadil se v Bedfordshire, ležícím také v Anglii a připravil své první demo EP s vynikající skladbou Tokyo Moon. Prostřednictvím Geoffa Dolmana se dostal ke Static Caravan, kde v září loňského roku vyšel červený debutový 7" Racing / Tokyo Moon v nákladu pětiset kusů.
V té době již šestadvacetiletý Dillon vystupuje pod pseudonymem Windmill a prohlašuje, že má doma na tisícovku písniček. No... Singl získal takové obliby, že se už muselo zákonitě ozvat nějaké vydavatelství. Prvním a zároveň úspěšným dravcem se stali hoši z manchesterského Melodic. Ti také toto pondělí dali k dispozici dlouhohrající album Puddle City Racing Lights s dvanácti melancholickými skladbami, ve kterých dominuje piano, orchestrální aranžmá a roztřesený hlas, nemálo podobný tomu, který znáte z nahrávek The Faming Lips (Wayne Coyne). Určitě poznáte i vliv amerických indie songwriterů, Mercury Rev, Arcade Fire, či The Earlies, kteří jsou dokonce na nahrávce zastoupeni počtem 4, z nichž Tom Knott album s Dillonem spoluprodukoval. Dalším hostem je zde bubeník Ian Smith, jinak dříve kytarista Alfie, kteří to rozpustili v listopadu 2005. Před sedmi lety jsem navštívil jejich koncert a lituji všech, co je neviděli naživo. Tak a nakonec tu máme ještě folkařku Tracey Browne, kterou uslyšíte ve skladbě Plasticine Plugs, jinak tahle paní pracuje už na svém druhém albu (Rocked Fuelled Records).
Světélkující Puddle City Racing Lights je deska překračující letošní kanadskou Neon Bible o celou jednu koňskou délku. A to si myslím, že je z mé strany uznání jako hrom.
Jinak kdo si objedná novinku do třiceti minut přímo u vydavatelství Melodic, obdrží jako bonus dva roky starou kompilaci Melodic Today s třinácti interprety, mezi nimiž najdete Dungen, nebo Working For A Nuclear Free City.
Žádné komentáře:
Okomentovat