Women – Women (Flemish Eye Records / Jagjaguwar)

Tyhle Women (ne Woman) nejsou žádný krásný ženský, ale čtveřice noise-„popových“ panáčků z jedné kanadské prérijní provincie. Michael Wallace (bicí) a Christopher Reimer (kyt.,zp.) začínali k ambientu směřujících Azeda Booth, jejichž In Flesh Tones vyšlo vloni na značce Absolutely Kosher Records a sourozeneckou dvojici Matthewa (basa,zp.) s Patrickem (kyt.,zp.) Flegelovic jste možná někdo potkali ve společnosti písničkáře a animátora Chad VanGaalena. A právě doma u této, pro Calgary neodmyslitelné hudební postavičky, natočili Women začátkem minulého roku eponymní debutové album, které ze starého kazeťáku doputovalo až k tamním Flemish Eye Records, odkud pochází i 12“ Heaven, u nás 2. května koncertujících Health.
Nenásilně plynoucí rockově-experimentální půlhodinka, zvýrazňující siluety Velvet Underground, Liars, No Age a Panda Bear vyšla v Kanadě začátkem července, o tři měsíce později pronikla prostřednictvím Jagjaguwar do USA, odkud odletěla na stejné značce minulý týden do Británie. Přestože se jedná o kapelu, která teprve nedávno oslavila své první narozeniny, na propagaci si příliš (možná záměrně) nezakládá a koncertně podpořila snad „jen“ Dungen s The King Khan & BBQ Show, její úspěch stále strmě stoupá.
Chcete-li se sami přesvědčit, sežeňte si tuhle desetiskladbovou vychytávku s fotografií "komunistického šmíráka“ Felixe Greeneho, nebo případně vyražte na některou z jejich evropských (únor/březen) zastávek. Od nás to budete mít nejblíže 27.2. do Lipska, či o den dříve do Berlína.




Díky za info, týkající se pražského vystoupení, které se bude krýt s letošním Planet Festivalem. Ale za to udávám odkaz na stáhnutí koncertu ze 14.3.2009 (Brooklyn,The Music Hall)
01 Black Rice
02 Shaking Hand
03 Lawncare
04 Flashlights
05 (new song)
06 (new song)
07 Woodbine
08 (new song)

Kajagoogoo 2009 / Depeche Mode 2009

Christophera Hamilla, známějšího spíše pod přezdívkou Limahl, znají díky titulní skladbě pohádkové fantazie Wolfganga Peterssona Nekonečný příběh (The NeverEnding Story) snad úplně všichni. Téměř před třiceti lety zareagoval na inzerát otištěný ve velice významném hudebním týdeníku Melody Marker (nyní již 8 let spojen s ještě „významnějším“ NME) a přijal místo v instrumentálních Art Nouveau, z nichž zakrátko povili dětinské novovlnné popátko Kajagoogoo. Na tehdejší syntíkovou módu výborný debut White Feathers (1983, reedice 2004) z produkce Nicka Rhodese (Duran Duran), obsahující singly Too Shy, Ooh to Be Ah a Hang on Now však již nedokázalo navázat ani jedno z následujících alb, což předznamenávalo neodvratný konec Kaja (1986). Veliký podíl na neúspěchu měl samozdřejmě odchod nejlépe ostříhaného Limahla v roce 1983 na ne příliš závratnou sólovou dráhu, odstartovanou právě hitem The NeverEnding Story, do čestiny soudruhy a soudružkami legalizovaný prostřednicvím některé z našich pěveckých zrůd.

Vloni v květnu po prapodivném „návratu“ vydala trojice Nick Becks, Steve Askew a Stuart Croxford Neale opět pod hlavičkou Kajagoogoo čtvrté album Gone To The Moon (Spectra Records), které je do února volně přístupné na jejich oficiálních stránkách (27.5.2008). Zde se také dočtete, že po více jak čtvrt století se kapela znovu představí v původní sestavě 8. května ve Varšavě (50 – 200 PLN), tedy týden po tamním vystoupení Antonyho and the Johnsons. My ale nemusíme litovat, u nás zase budou strašit Lordi a Nazareth.





-----------------------------------


Jo, a fešáci depešáci už zveřejnili skladby z chystané dvanácté studiovky
Sounds Of The Universe (20.4.2009 Mute – produkce Ben Hillier)

1. In Chains
2. Hole To Feed
3. Wrong
4. Fragile Tension
5. Little Soul
6. In Sympathy
7. Peace
8. Come Back
9. Spacewalker
10. Perfect
11. Miles Away / The Truth Is
12. Jezebel
13. Corrupt

Franz Ferdinand - Tonight: Franz Ferdinand (Domino Recordings)

Taky jste už slyšeli o revitalizaci praještěrů Orbital, vyhrožujících svou účastí na letošním Planet Festivalu? A neví někdo náhodou, zda budou umístěni do hlavního, či „dance“ terária? Většina o generaci mladší populace, potenciální „ hlavní náplň“ obdobných akcí, považuje tuto scénu již za naprosto směšnou a asi bych se moc divil, kdyby ještě někoho z této vrstvy zajímali. Ale to je věc samotných PF, nakonec milého překvapení se třeba i dočkáme, ale jak dokládá např. včera po čtyřiceti měsících vydaná novinka Franz Ferdinand - Tonight: Franz Ferdinand, dnešní svět „jede“ jaksi v jiném tempu.
Tanečně-rockové dvanáctiskladbové album pokračuje volně a velice nenásilně tam, kde končilo předchozí You Could Have It So Much Better, tedy u mě nejoblíbenější třináckou Outsiders. Pro kapelu tolik charakteristické trhavé hitovky a vokál Alexe Kapranose zde téměř v plné délce doplňují syntíky a všemožně lovené zvuky (lidské kosti, atd.), posunující nahrávku dle mého názoru na samý vrchol jejich tvorby. Na kolik si právě Franz Ferdinand troufají, lze po právu vydedukovat z titulní blesk-fotografie pořízené před glasgowským Barrasem (Søren Solkær Starbird) a šestice 7“ singlů, ukrytých v „bytelné“ 20x20x5 cm kabici. Tato naprosto dokonalá Deluxe Edition dále obsahuje nádhernou 28 stránkovou prošívanou publikaci, Tonight 7“ redukci, 40 minutové DVD Between Summertown & Merryland zachycující natáčení alba ve viktoriánské Govan Town Hall, CD a bonusové CD Blood s dub verzemi Mr. Dana, jejichž názvy jsou vytrženy z textů jednotlivých skladeb.
1. Feel the Pressure (What She Came For)
2. Die on the Floor (Can't Stop Feeling)
3. The Vaguest of Feeling (Live Alone)
4. If I Can't Have You Then Nobody Can (Turn It On)
5. Katherine Hit Me (Katherine Kiss Me / No You Girls)
6. Backwards on My Face (Twilight Omens)
7. Feeling Kind of Anxious (Ulysses)
8. Feel the Evy (Send Him Away)

Původně osloveného a pracemi na březnové desítce Yes (nepříliš chladných Pet Shop Boys) zaneprázdněného producenta Briana Higginse nakonec nahradil Dan Carey alias Mr. Dan (Hot Chip, CSS, Fatboy Slim), jehož polorozpadlé studio v Glasgow zdobí nad vchodem pro toto dílo příznačné logo Nothing witout work. První skladba Lucid Dreams, ovšem v jiné verzi než jak je zaznamenána na Tonight: Franz Ferdinand, se objevila v srpnu prostřednictvím iTunes a počítačové hry Madden NFL 09, k Vánocům nadělili fanouškům živou verzi What She Came For, začátkem ledna opět iTunes „kosternatou“ No You Girls a minulý týden vyšel první oficiální singl Ulysses, zkompletovaný v Austrálii vydaným EP (101 Distribution)
1. Ulysses (album version)
2. New Kind Of Thrill (non-album)
3. Anyone In Love (non-album)
4. You Never Go Out Anymore (album version)
5. Ulysses (Beyond The Wizard's Sleeve Re-Animation)

Asi není na místě děkovat Muhamadu Mehmedbašići a celé Mladé Bosně, ale nebýt této historické události, neměli bychom asi ani tuto doposud nejucelenější třetí desku Franz Ferdinand s ve skladbě What She Came For hostující někdejší spolupracovnicí Gorillaz (DARE) Rosie Wilson, a případné NEJVĚTŠÍ tahouny některého z domácích letních festivalů. Ale Orbital?

Svarte Greiner, Elegi, Metrom, Toluen (NoD Praha 24.1.2009 – live)

V lehce streetartovými barvami nasmrádlém a rekonstruovaném prostoru pražského NoD, přivítala na sobotní akci Letmo Production návštěvníky volně přístupná projekce starožitných fotografií mladého grafického designéra Nenada Brankoviče, působícího již několik let v Bratislavě pod pseudonymem Toluen. Tento mladý srbský umělec, mj. autor obalů desek Varde (Elegi) a na březen připravované novinky Elegies For The End norského projektu Svartsinn (Jan Roger Pettersen), chystajícího se 20. března do pražského Chateau Rouge, kde o den později vystoupí také John Twells alias Xela(!!!), tvoří společně s Michalem Tornyaiem slovenskou dvojici Metrom, která také otevírala včerejší „placenou“ (250 kč) experimentálně-ambientní párty v přednáškovém sálu.
Skládací židličky, promítací plátno, dlouhý „pracovní“ pult. Levá část Metrom, pravá Elegi, podlaha Svarte Greiner. První zmiňovaní se dvěma laptopy, gramofonkem, nezáživnou projekcí a občas nepříjemně pískajícím „electro-intrem“ mě neopili ani po padesáti minutách.
Zato Tommy Jansen aka Elegi, představitel žánru, o kterém se mluví jako o soundtracku k neexistujícím filmům, si přivezl jako (už někteří před ním) doplněk černobílý němý snímek Jeana Epsteina z roku 1928 La Chute de la maison Usher, čímž jaksi „nakousl“ jednu z hudebních škatulek. Na Skodvinově labelu Miasmah právě vydávané aktuální album Varde zaznělo sice z poloviny, ale oproti předchozímu duu se alespoň jednalo, ač bez konkrétního konce, o hudební „příběh“.

Druhá a především hlavní norská hvězda Svarte Greiner (Erik K. Skodvin) obsadil židličku před pultem v půl desáté a pomocí smyčce začal z el. kytary a hromady krabiček vyluzovat první tóny, resp. zvuky Last Light z očekávaného únorového alba Kappe (Type Records), ze kterého pocházela i následující a zároveň i závěrečná Candle Light Dinner Actress. Pro někoho málo, pro jiného (nic) moc, popřejme všem policajtům, hodně dobrou noc.

Metrom – 50‘ (60%)
Elegi – 25‘ (90%)
SG – 25‘ (80%)

Bombay Bicycle Club (Jim Abbiss)

Původně docela (ne)nápadně uhrovatí The Canals si oblékli své nové školní oblečky značky Bombay Bicycle Club ještě těsně před letníma prázdninama ‘06, o kterých je čekalo prostřednictvím úspěchu na Channel 4 (Road to V) a sbírky jedenácti demonahrávek vystoupení na oblíbeném V Festivalu, původně začínajícím jako V96. V následujícím roce si na vlastní značce Mmm... Records vydali pod producentským dohledem Jima Abbisse, stojícího mj. za debutovými alby Sneaker Pimps, Editors, Kasabian, a Arctic Monkeys čtyřskladbová EP The Boy I Used to Be (CD, 10“) a How We Are (CD, 7“, mp3) a bylo vymalováno.
Jack Steadman (zp.,kyt.), Jamie MacColl (kyt.), Ed Nash (bas.,klávesy) a Suren de Saram (bicí) natáčejí první singl pro Young And Lost Club pojmenovaný Evening/Morning, na b-stranu zařazují You Already Know s hostující Kathryn Williams, nominovanou na Mercury Prize 2000 za své druhé album Little Black Numbers (Caw Records), odehráli Reading / Leeds, T in the Park, The Edge Festival, Underage a přelom října a listopadu pa(t)řil londýnskému Konk Studiu. Zde kromě novinek vznikly také nové verze několika starších skladeb, které by se měly objevit „už“ v červnu na prozatím bezejmenném debutovém LP (výše obal?), jehož pilotní singl Always Like This je ohlášen na konec února.
Zda sklidí Jim Abbiss úspěch i s Bombay Bicycle Club nevím, kytarovkami unavený čas hovoří spíše v jeho neprospěch, ale příznivci Pavement a Stone Roses si mohou alespoň s těmito třemi doposud vydanými nosiči mile zavzpomínat. No jo, ale vždyť já si z tý doby už vůbec nic nepamatuju …

Evening/Morning

Micron Sixty Three - Death is Colder than Love / Anatomy of No Escape (DiscError Recordings)

Anonymně se tvářící trojici MC-RM-EM alias Micron 63, založili vloni na jaře zpěvák a baskytarista post-punkových New Black Light Machine Russell McNally a „industriální“ programátor Matthew. Již v květnu se objevili vedle Ulterior a S.I.N.S. na CD sampleru začínajícího labelu DiscError Recordings, předskakovali kvartetu Project:KOMAKINO a velice kladného přijetí se jim dostalo po srpnovém vystoupení na Offset Festivalu. Těsně před vánoci vydali debutový 7“ Death is Colder than Love / Anatomy of No Escape, k jehož digitální reedici z minulého týdne navíc zařadili čtyři remixy. Kromě Killit a REbm zde nalezneme kamarády z DiscError Recordings Ulterior a jejich holandského producenta Zlaya Hadzicha a hýčkané ovečky labelu One Of One Records (založeného baskytaristou Electricity In Our Homes) Factory Floor, kteří hodně dobře zabodovali s 12“ EP Planing Application.
V současné době (ne)zastihnete kapelu dle možností ve tří až čtyřčlenné sestavě a pokud někde název Micron 63 zahlédnete, vnořte se do jejich tanečně-undergroundového (80’s) electro-industriálu v duchu Joy Division střemhlav. Možná tam někde v tom klubku zvuků a hluků objevíte tu svou nitku, odvádějící vaší pozornost od současně trendujících hudebních „specialit“. A pokud ne, pak tedy pátrejte po důvodu, proč si pro obal singlu zvolili jeden z tisíce snímků mimo společnost stojícího a u nás nedoceněného malíře a fotografa Miroslava Tichého z moravského Kyjova. Tohle je androš, kravaťáci! A já se MT klaním.

VideoDeath is colder Produced and Directed by Triggerset

TV tip: Nimród Antal – Kontroll (2003)

Chcete-li si televizně prodloužit tento víkend, pak nedoporučuji zítra po několika „málo“ pusinkách odchod na kutě, ale vydržet do půl jedenácté, kdy na ČT2 začne maďarský „underground“ amerického režiséra Nimróda Antala Revizoři (Kontroll), který jako svůj celovečerní debut natočil v roce 2003. O hudební doprovod se postaralo electro-popové trio Neo z Budapešti a všechny případné diváky mohu stoprocentně ujistit, že do půlnoci, a ani po ní, litovat nebudou (!!!).

FM4

Právě v těchto chvílích před čtrnácti lety začalo do éteru svým nočním (19.00-06.00) programem poprvé vysílat rakouské veřejnoprávní rádio FM4, které díky následnému rozšíření (Blue Danube Radio) můžeme od začátku února 2000 naladit, a to po celých 24 hodin, i ve vzdálenějších lokalitách od hranic. Kromě anglicky-německého „doučování“ nabízí především řadu aktuálních hudebních informací, z nepochopitelných důvodů v našich frekvenčních krajích téměř zcela tabuizovaných.
Pojedete-li někdy jižním směrem, nalaďte si místo českých (rádio)tragédií raději FM4 (98.8 St.Pölten, 101.4 Weitra, 103.8 Wien, 104.0 Linz). Třeba vás tam potěší nějaká příjemná zpráva, jako mě ta dnes se týkající Donaufestivalu 2009.

22.4.-25.4.2009
- SONIC YOUTH
- THE BUTTHOLE SURFERS
- SPIRITUALIZED
- YO! MAJESTY

30.4.-2.5.2009
- ANTONY AND THE JOHNSONS
- COCOROSIE
- MODERAT(MODE SELEKTOR&APPARAT)
- STEREOLAB

Our Ceasing Voice – Steadied Stars In The Morphium Sky EP (2008)

A tomu, kdo si pochutnal na EP Davida Beanse, doporučuji jako dezert Our Ceasing Voice. Jedná se o tři Tyroláky (Reinhard – kyt., zp., Sebastian – kyt., progr., Christoph – bas.), prezentující svou téměř dvouletou tvorbu půlhodinovým CD v nákladu padesáti kusů. Komu je však 5 € až přiliš, nechť využije jejich VELICE lá(s)kavé nabídky a obslouží se opět sám.
Takže, až půjdete pro lístky na MONO, nezapomeňte si na cestu přibalit i Our Ceasing Voice.

01 - the inevitable fall
02 - of lives once lost
03 - as the horizon's on fire
04 - dazzled eyes are shut.

heslo: postrockcommunity.blogspot.com

As The Horizon's On Fire
by KingKill666

David Beans - The Loss And Recovery EP (2008)

Max Richter, Jóhann Jóhannsson, Sigur Rós, The Album Leaf (aka Jimmy LaValle). Jen několik málo známějších jmen, které se mi vybavují během poslechu geniálního opusu The Loss And Recovery cleavelandského hudebního skladatele Davida Beanse, jehož propojování elektroniky s klasickou hudbou a mluveným slovem Taylor Marie vytváří nezapomenutelný ambientní zážitek.
Nevěříte-li, šáhněte po půlhodinové šestici nádherných kompozic na stránky tohoto čtyřiadvacetiletého umělce, kam výsledek své dvouleté práce k potěšení „nás“ všech umístil volně ke stažení.
100%
100%
100%
100%
100%
100%
…a pak znova
…a zase …
…a zase ….

Televised Crimewave - Listen and Repeat

Konečné pochybnosti o rozpadu nedoceněných art-punkerů Black Wire (48 Crash) ztvrdila koncem roku 2007 kapela Lord Auch. Příští týden vydá již druhý 7“ Mareado / Lettre de Cachet (Young And Lost Club), čímž svyšuje svůj náskok před druhou polovinou, tedy zpěvákem a textařem Danielem Wilsoneem a baskytaristou Tomem Greatoxem, které v dnes už londýnských Televised Crimewave doplňují Rob Bootle (kyt.) a Bat Neck, nahrazující za bicími slibovaného Craiga Bowerse.
Naživo se veřejnosti poprvé představili vloni 22. února po boku The Bacchae a The Search Party v rodném Leedsu (The Brudenell Social Club), s demonahrávkami (1. Kids, 2. Fire And Flowers) jim pomáhá Rory Brattwell z KASMs a svůj psychedelic-garage-punk (post-Horrors) stavějí mj. na kapelách The Birthday Party, Pavement a Liars. Během léta předskakovali v Middlesbroughu The Cribs, podnikli pětidenní mikro UK tour, otvírali hlavní scénu Offset Festivalu a na japonské kompilaci Queens Of Sound (KAFFREC „předběhli“ skladbou Kids kamarády Lord Auch (Mareado).



Na konci roku zavítali do pařížského klubu La Flèche d'Or, Late of The Pier uvedli v legendární Stovce (100 Club) a pro mnohá děcka se stalo jejich vystoupení na King’s Gross (http://jurgenddr.blog.cz/0707/underage-festival – The Scala) tím nejkrásnějším vánočním dárkem, jaký si vůbec mohli přát.
Tento týden odvysílala manchesterská TV Channel M (City Life Social) jejich připravovaný březnový singl Listen and Repeat (Pure Groove), jehož „autentičnost“ si vydobyla lepšího postavení, než jakého jsme byli zvyklí u vynikajících Black Wire, předlohy světoznámého hitu I Predict A Riot od Kaiser Chiefs (2004).

MONO - Hymn To The Immortal Wind TOUR 2009

V rámci vydání svého pátého studiového alba Hymn To The Immortal Wind, odstartují 11. března tokyjští post-rokeři MONO (japonsko)evropské turné, díky kterému a samozdřejmě i pořádajících Silver Rocket, zavítají 7. dubna také před návštěvníky prážského Paláce Akropolis. Sedmiskladbovou novinku dal během léta dohromady ve svém chicagském Electrical Audio studiu Steve Albini (Shellac), nemalým dílem přispěl třicetičlenný symfonický „orchestr“ a na pultech by se mohlo ukázat prostřednictvím Human Highway Records (4.3. Japonsko), Temporary Residence Limited (24.3. USA) a Conspiracy Records (24.3. EU). Po třech letech starém předchůdci You Are There a jejich strahovském debutu, půjde v předprodejích určitě do tuhého (400 kč). Takže neváhejte!

1. Ashes In The Snow
2. Burial At Sea
3. Silent Flight, Sleeping Dawn
4. Pure As Snow (Trails of the Winter Storm)
5. Follow The Map
6. The Battle to Heaven
7. Everlasting Light

Melancholics - Careless Tour 2009

V sobotu 10. ledna ovládne prostory českobudějovického klubu Mr. Brown temně ambientní atmosféra industriálně post-rockových Melancholics z Düseldorfu, kteří v rámci letošního Caraless Tour 2009 přijíždějí do jihočeské metropole prostřednictvím Noise Assault Agency Budweiss.
Kapelu, jejíž osmiletou kariéru mapují pouze eponymní album z roku 2003 a o tři roky mladší A Single Act Of Carelessness (Deafborn Records / Multi National Desater), doprovodí pražská elecro-noisová partička Kaspar von Urbach (Frikce 2005, Selfbondage 2008) a snad i americká sexy-zrůdička Hecate alias Rachael Kozak (Míro, nezaměňovat s hekající kozatkou!).
(nejen?) Koncert Melancholics by měl po vizuální stránce obohatit Alexander König (VJ Invitriol) z Vídně a doufejme, že za 100 kč se dočkáme i nějakých těch novinek z labelem Drone Records na jaro chystaného EP. O den dříve se obdobné vystoupení odehraje v pražském Chapeau Rouge, kde však Kaspar von Urbach nahradí neméně zajímavý projekt Selectone (Ressonus Records).
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

It's cold when you die

White Lies - To Lose My Life Or To Lose My Love (Fiction Records)

Původně se mi do nich moc nechtělo, zná je snad už úplně každý, ale jako malé vyrovnání s jejich pro mě neméně zajímavou minulostí a celkem slušně se vyvýjející marketingovou (next big thing) budoucností, jim několik málo řádek věnuji.
Začínali jako školou poninní The Flow, pod názvem Fear Of Flying spoluvytvářeli se svými fanoušky obaly sedmipalců Routemaster / Round Three (červený) a Three’s A Crowd / Forget-Me Nots (zelený), které u Young And Lost Club (2006) produkovali Stehen Street (The Smiths, Blur), Justin Jockey (Yourcodenameis:milo, Late Of The Pier) a Iain Gore (Brakes, Larrikin Love). Zatím poslední proměnou prošli Harry McVeigh (zp., kyt.), textař a baskytarista Charles Cave a majitel londýnského klubu a labelu Chess Club Jack Lawrence-Brown (bicí) na sklonku roku 2007, kdy založili bezvýznamově pojmenované White Lies. Tradičně-taneční indie „Franz“ pop nahradili dojímavými a temnějšími prožitky The Cure a Joy Division, přimíchali syntíky Ultravox a Duran Duran a koncem dubna představili světu svou novou „80’s Visage“ prostřednictvím 7“ Unfinished Business / You Still Love Him (Chess Club Recordings - 500 ks), na nějž chytili manažera The Cribs a Kaiser Chiefs Jamese Sandoma.

Díky skvělému úlovku podepsali smlouvu s Jimem Chancellorem z Fiction Records, v reedici se objevilo Unfinished Business EP (Universal Music) rozšířené o titulní a From The Stars z vysílání Radia 1 (BBC – Zane Lowe Session), následovala řada festivalů (Oxygen, T In The Park, Reading / Leeds) i mimo UK (Airwaves, Fuji Rock, Lollapalooza) a první singl pro Fiction Records, zkompletovaný na skvělém říjnové Death EP (Geffen Records).
Na živých vystoupeních kapelu doprovází bývalý příležitostný klávesista dnes již nefungujících indie-rockerů Mumm-ra Tommy Bowen, který si určitě nenechá ujít "významné" The Shockwaves NME Awards Big Gig (26.2.'09 - O2 Arena - 30£), kde společne s Franz Ferdinand a Crystal Castles zahrají před The Cure.
Desetiskladbové debutové album To Lose My Life Or To Lose My Love, natáčené v bruselském ICP studiu pod dohledem producentské dvojice Ed Buller (Pulp, Suede) – Max Dingel (The Killers, Glasvegas, mixoval Three’s A Crowd), vyjde 19.ledna a předcházet mu bude po silvestrovském „iTunes“ From The Stars opět na třech nosičích singl To Lose My Life.
Určitou sběratelskou zajímavostí pětačtyřicetiminutového CD se stane jeho 6x7“ Boxset, obsahující sice navíc bonusové demonahrávky, ale také i cenu (25£) a mějte na mysli, že za padíka pořídíte o týden později „Franz“ Deluxe Box Set (Domino Recording)!

7” #1 – Death / To Lose My Life
7” #2 – A Place To Hide / Fifty On Our Foreheads
7” #3 – Unfinished Business / E.S.T.
7” #4 - From The Stars / Farewell To The Fairgound
7” #5 – Nothing To Give / The Price Of Love
7” #6 – Nothing To Give (demo version) / The Price Of Love (demo version)

• From the Stars by White Lies

More White Lies music on iLike

Three Trapped Tigers – EP (Blood And Biscuits)

Za své osudové vystoupení mohou považovat příležitostný spoluhráč anti-folkaře Jeremy Warmsleye Tom Rogerson (klávesy, zpěv) a Matt Calvert (kytara, elektronika) večer, kdy je na jedné soukromé akci zahlédl improvizovat producent prvních dvou alb dnes již takřka „legendárních“ pracháčů The Strokes Gordon Raphael (Transporterraum). Následovalo pohádkové gratis pozvání k natočení debutového EP do berlínského studia, neschopného laptopového bubeníka nahradil Adam Betts a dle anglické publikace oblíbené novely Tres Tristes Tigris (1967) kubánského emigranta Guillerma Cabrery Infanteho, stojícího mj i za scénáři k filmům Ztracené město (The Lost City – Andy Garcia) a Místo zmizení (Vanishing Point - Charles Robert Carner) – zde pod pseudonymem Guilermo Cain, vznikl jejich „londýnský“ název Three Trapped Tigers.
Čtyřiadvacetiminutové instrumentální noise-rockové EP, částečně infikované střídajícími se náladami ambientu s drum 'n' bassem, stojí svými pěti, pouze očíslovanými skladbami na silnějších melodidických linkách, než je tomu např. u hudebně spřízněných Battles, Squarepusher, či Diario. Parádní a všem doporučující prvotinku pes kočku žroucích Blood And Biscuits doplnila svým dílem Sara Gilies. Stačí (se) jen olíznout.

Bersarin Quartett - Bersarin Quartett (Lidar Productions / Denovali Records)

Po povinně propitém a fantastickou televizní nabídkou proloženém silvestrovském večeru, jejíž kvalita pokulhávala i za normalizačními propadáky, vstoupila naše zemička včerejším dnem, a to nejen díky skvěle zmapované pitce Paula Wellera U malé velryby, do širšího celosvětového povědomí. Díky však tentokrát překvapivě neputují za nejlepší zpěvačkou minulosti, současnosti a budoucnosti Helenou Vondráčkovou, ani za souborem Alpha Gospel praises a jejich upravenou verzí státní hymny, ale za převzetím štafetového předsedování v Radě EU, jejichž sedmadvacet stars (Gymnich) se v březnu pokochá i výhledem z pokoje princezny Krasomily na sousedovic golfové hřiště. Krom této „nejprestižnější“ záležitosti, zdražování a propouštění, nás ale čekají i věci příjemnější a zábavnější, jako třeba, sice pomalu, ale jistě se plnící řada kulturních událostí, ve které ne snad na dlouho postrádám (ne)jedno velice silné jméno, jehož téměř rok staré eponymní digipackové album Bersarin Quartett bylo jedním z těch asi třiceti nejlepších za uplynulé měsíce.

Přichází z německého Münsteru, jmenuje se Thomas Bücker a už jako třiadvacetiletý designér (EINS_A) začal tvořit elektronickou hudbu pod pseudonymem Jean-Michel (Eleganz, onpa)))))), kterou si po sedmi letech jako Beats Beyond zpestřil v Bersarinplatz Mixu skladby Army of Me, zařazené v roce 2005 na benefiční (UNICEF – Tsunami) album islandské zpěvačky Björk (Army of Me: Remixes and Covers).
Na sklonku roku následujícího se poprvé objevuje Bersarin Quartett na volně přístupné kompilaci net labelu Aerotone (Poing) Electronica Unplugged 1 se skladbou St. Petersburg, Es Kann Nicht Ewig Winter Sein otevírá dubnový Electronica Unplugged 2 a po boku švédského projektu Jasper TX (Dag Rosenqvist) začal podporovat dortmundskou značku Lidar Productions. Hodinový rozjímající ambientní příběh o deseti dějstvích, okouzlen filmovou, klasickou, jazzovou i hip hopovou hudbou, místy připomínající Jóhanna Jóhannssona, či Telefon Tel Aviv nelze nikterak zvlášť opěvovat, protože dokonalé není nutné podporovat. Já se chci jen s Vámi podělit o mé nejfantastičtější a nejkrásnější vykročení do nové 365, za nímž vlastně už nestojí Jarre, ale první sovětský stadtkommandant Berlína 1945 a velitel 5. úderné armády generálplukovník Никола́й Эра́стович Берза́рин, který krátce po 2. sv. válce zemřel v St. Petersburgu (Sankt Petersburg, Sv. Petersburg, Petrograd, Leningrad).

……….. A co na to Sperm?