Klausův nejoblíbenější novinář Adam
Benjamin Bartoš v příspěvku pro НАШУ ГАЗЕТУ.
---------------------------------------------
- Říkají ABB vůvec něco níže uvedené
paragrafy?
§ 331 Přijetí úplatku,
§ 332 Podplácení,
§ 333 Nepřímé úplatkářství,
§ 334 Společné ustanovení pak
vymezuje pojmy „úplatek“, „úřední osoba“ a „obstarávání věci obecného zájmu“.
Snahy o vymýcení korupce jsou
stejně naivní, jako volání po zákazu alkoholu. Jako prohibice nikdy k ničemu
dobrému nevedla, i všechna protikorupční opatření jsou podobně bezzubá. Ostatně
– je vlastně korupce tak hrozná? A nebo ještě jinak: nemůže být korupce,
podobně jako alkohol, někdy i prospěšná?
5. 4. 2013 12:00
Než se nad „obranou korupce“
spravedlivě rozhořčíte, zkusme o tomto jevu přemýšlet bez hysterie a předsudků.
Vraťme se v myšlenkách do doby před několika lety, kdy korupce ještě nebyla
hlavní politické (pseudo)téma a přemýšlejme, zda se nám v dnešní populární
honbě za údajnými korupčníky žije lépe. Neměli jsme z politiky lepší pocit
tehdy, když nás Transparency International neotravovala smyšlenými žebříčky, „globálními
barometry korupce“ a jakýmsi „indexem anonymního dojmu“?
Smyšlené žebříčky Transparency
International
Odmysleme si všechny ty Janečky,
protikorupční fondy a nadace, protikorupční iniciativy a sdružení,
protikorupční aktivisty, protikorupční strategie a Karolínu Peakovou. Nebylo by
na světě lépe? Nebyla by politika paradoxně čistější? Nebylo by více času,
chuti a vůle k řešení opravdu důležitých politických agend? (to, že tyto už
téměř neexistují a proto toto prázdné místo snadno vyplňují umělé výzvy výše
zmíněného typu, je na jinou debatu).
Boj proti korupci k ničemu nevede
Boj proti korupci k ničemu
nevede. Jaký měl dosud výsledek ? Nula. Co vše jsme za to museli zaplatit –
doslova či v přeneseném slova smyslu? Kolik blbé nálady, kterou v nás organizace
jako TIC a NFPK ve spolupráci s médii vytvářejí, už tento protikorupční boj
způsobil? Dovede tyto škody vůbec někdo vyčíslit?
Mohli bychom se také podívat na
to, kolik desítek milionů jsme utratili na různé protikorupční brožurky, kolik
nás stojí vydržování všech těch protikorupčníků a jak moc se některým lidem
daří týt z rádoby protikorupční živnosti (pořádání seminářů a konferencí, psaní
sborníků apod.). Různí ondráčkové a různé krnáčové si na tom založili slušné
živobytí. Bez korupce by neměli co jíst, proto si musí neustále nějakou
vymýšlet.
Otrávení občanů z politiky
Jediný hmatatelný výsledek je tak
„jen“ otrávení občanů z politiky, nedůvěra v politiku, naprostý a totální
rozvrat politiky jako takové, což je přesně cíl podobných – buď přímo zahraničních
nebo alespoň ze zahraničí sponzorovaných – iniciativ a organizací. O nic
menšího tu ani nejde.
Skoro se mi až chce začít křičet, navzdory vší
té protikorupční propagandě: dejte s tím už pokoj. A nebo ještě jinak: co je
vám do naší údajné korupce? Nechte nás na pokoji, nám nevadí. My si s ní, pokud
nějaká vůbec existuje, poradíme sami.
Co mne vede k takovému smýšlení,
které bude jistě mainstreamem karikováno a v dnešní hysterické protikorupční
kampani snadno nepochopeno?
Předně můj konzervativní postoj,
který odmítá naivní víru v pokrok a v zlepšení člověka a světa a realisticky
uznává, že lidé nejsou andělé. Korumpovat budou vždy, nechávat se korumpovat
zrovna tak. Bojujme proti tomu, co změnit skutečně můžeme a nepodléhejme
iluzím, že náš stát spasí nějaká zázračná protikorupční strategie. Ta není
vůbec důležitá.
Za druhé si uvědomuji, že celé
toto téma je umělé a pouze zástupné. Už proto nemá smysl na něj přistupovat.
Dělali bychom tak přesně to, co kdosi v pozadí očekává a kvůli čemu podobné
iniciativy zakládá a podporuje. Neskákejme na takové vějičky.
Boj proti korupci je jedno velké
pokrytectví
Za třetí, proč bychom toto téma
měli vůbec brát vážně, když ho vážně neberou ani ti, kteří ho nejvíce
propagují? Boj proti korupci je jedno velké pokrytectví. Stačí se podívat na
kauzy těch, kteří proti korupci nejvíce vystupují – například Karla Janečka,
Karolíny Peake a dalších. Sami dělají to, proti čemu slovně bojují. Proč tedy
plýtvat energii na něco, co nemyslí vážně ani ti největší propagátoři?
Ale pojďme přímo ke korupci. Jsem
přesvědčen, že za určitých okolností může být prospěšná. Evidentně si to
nemyslím sám. Ve velkém se přece korumpuje i v těch zemích, které nám jsou
dávány za příklad toho, jak lze boj proti korupci úspěšně zvládnout. V USA či v
západní Evropě je korupce běžná a ještě donedávna v nich firmy měly možnost si
výdaje na získání zakázek odečíst z daní – v Německu byl ještě v roce 1999
úplatek daňově odečitatelnou položkou.
Proč tedy některá korupce vadí a
jiná ne? Proč korupce ze strany zahraničních firem není v hledáčku médií? Proč
korupce z Bruselu (ve formě eurodotací, kterými si EU kupuje celý náš národ) je
přijatelná, zatímco korupce v případě českých firem nikoli?
A pokud se u nás dopouštějí
korupce zahraniční firmy, proč by nemohly i naše tuzemské? Proč by české firmy
nemohly zaplatit všimné, aby získaly zakázku? To ji má získat za úplatek
americká firma? (nebuďme naivní a nemysleme si, že ta by se něčeho takového
nemohla dopustit...). Skončeme s naivním a nesebevědomým postojem, že cizí je
vždy lepší – kde máme jistotu, že zahraniční firma odvede práci kvalitněji a že
jí nejde o pouhý zisk, tedy to, kvůli čemu existuje? Že za několik let nezavře
továrnu a nepřesune se do Asie?
Hra na slušňáky
Kdyby nepodplácela druhá strana,
pak bychom mohli soutěžit férově. Ale protože uplácí, pak se neostýchejme a
chovejme se podobně pragmaticky - udělejme vše, klidně si i připlaťme, ať v
českých tendrech vítězí české firmy. Přinesou práci našim lidem a peníze zůstanou
v zemi. Byli bychom hloupí, kdybychom si hráli na slušňáky a sledovali, jak se
o zakázky dělí ti, kteří ke korupci žádné předsudky nemají (ač by nás chtěli
přesvědčit o opaku). Správná korupce ve správný čas a na správném místě totiž
může stimulovat domácí ekonomiku.
Nevidím také nic špatného na tom,
když podnikatelé část zisku ze zakázky, kterou jim politici pomohou zařídit,
pošlou jejich politické straně. Vlastně tím stranu sponzorují - politické
strany přece z něčeho žít musí. Kdo jiný by měl podporovat politickou stranu
než byznys? Všude ve světě je obvyklé, že jsou obchodní zájmy úzce provázané s
těmi politickými – je směšné myslet si, že u nás lze tento systém měnit. Proč
bych navíc měl politické strany (i ty, které se mi příčí) platit já sám ze svých
daní? Není to spíše úkol pro podnikatele, aby z peněz ze svých zakázek
sponzorovali systém parlamentní demokracie?
Co je a co není korupce
A že se tak některé projekty a
stavby prodraží? Raději budu mít několikrát dražší dálnici, než abych ze svých
daní platil levicové programy genderového, multikulturního či ekologického
typu. Čím méně peněz bude mít stát v rozpočtu na podobné projekty, tím lépe.
Pokud se tedy státní peníze vyčerpají na – byť předražené - obchvaty či dálnice
a nezbyde už na feministky a homosexuální výchovu, je to jen dobře.
Až dokážeme rozlišit, co v politickém provozu
je a co není korupce, pak se o tomto tématu bavme vážně. To se ale za našich
životů sotva někdy stane.
Žádné komentáře:
Okomentovat