Dnes nad ránem se v rakouské Kremži uzavřely brány
jedné z nejprogresivnějších uměleckých akcí
DONAUFESTIVAL, jehož letošní
ročník vstoupil do své druhé dekády s nádherným podtitulkem
SOLD OUT. Tomu
tak bezpochyby napomohla nejen jména z minulého týdne (
Stars of the Lid,
Grouper,
Gazelle Twin,
Ben Frost,
Battles,
Godspeed
You! Black Emperor, ..), ale určitě i ta včerejší (
Autechre,
Clark, …) a mnou
preferované tipy dvou dnů předchozích.
Místo pálení čarodějnic tak dostaly přednost třeba bezprostřednost
s nezpochybnitelným talentem berlínkého klavíristy
Nilse Frahma, jehož náladový
ambient s komorní vážnou hudbou a „tanečními“ výstřelky zafungovaly
v
Minoritenkirche jako naprostá očista – chci se vůbec ještě vrátit do
Čech? Pokud toužite po podobně ozdravné kůře, zajděte si 7. května do pražské
Akropole, kde bude k mání i jeho jinak volně dostupné (MP3 / WAV) březnové
album
Solo (
Erased Tapes).
Patnáctiminutový přesun (po svých) do hlavního
„kulturáku“
Messegelände (Stadtsaal, Halle 1-3) dále nabídl fantastický a
evropské turné uzavírající koncert cimbálově black-metalových
Botanist ze San
Franciska a řadu oblíbených notebook-artists. Prvním a zároveň pro mě
nejzajímavějším interpretem se stal Reznorův spoluhráč z NIN
Alessandro
Cortini (LP
Sonno, 2014
Hospital Productions) alias
Sonoio, následujícího
Alva Notu bohužel zužuvaly technické problémy a tak hravě, a to nejen co do počtu, jej
hravě převálcovala mezinárodní čtyřčlenka
Noise Manifesto ....
rRoxymore /
Oni Ayhun (1/2
The Knife) /
Jaguar Woman /
Aquarian Jugs, kde se ukrývala i jedna
z hvězd pomalu vstávajícího dělnického svátku.
A právě poslední jmenovaný pseudonym patří vystudované
houslistce Janine Rostron, dnes Jam Rostron nebo-li
Planningtorock, který(á)
v pátek vyprodal(a) výše uvedený kostel ze XIII. století. Angličanka
žijící v Berlíně, která stejně jako jí velice blízcí
The Knife a
Peaches
působí na kreuzbergské Kottbusser Tor. Podobně androgynní „techno“ zážitek
nabízející otázku genderové příslušnosti, mohli návštěvníci zaregistrovat na
hlavním „Výstavišti“, kde se prezentoval spolutvůrce
Björčiny Vulnicury Alejandro
Ghersi aka
Arca, venezuelsko-londýnský producent, jehož loňský debut
Xen
podpořily
Mute Records. Vedle tohohle kocoura v červených botách pak
nesmím nepřipomenout můj osobní vrchol letošního XI. ročníku, tedy předposlední
evropské vystoupení australského song-writera
Scotta Matthewa. Díky „leteckému“
zpoždění
Jam City (Jack Latham), se tak během prodlouženého koncertu dostalo
kromě aktuální páté studiovky
This Here Defeat (
Glitterhouse Records) také na
řadu starších skladeb a tradiční poředělávky od
Jesus and Mary Chain
(
Darklands),
Whitney Houston (
I Wanna
Dance With Somebody) a
Nicka Cavea (
Into my Arms).
Fantastická tečka, za kterou dodávám, že
DONAUFESTIVAL
není jen o hudbě, ale o mnoho dalších uměleckých prezentacích. Z těch NEJ
NEJlepších zmíním aspoň queer 'n' gender hudební performaci
Wu Tsang & boychild feat. Patrick Belaga (
Minoritenkirche), do konce června trvající rozsáhlou
instalaci švýcarské visualistky
Pipilotti Rist (Elisabeth Charlotte Rist) v
Kunsthalle
Krems a výstavu kreslířské ikony mého dětství Guillermo
MORDILLA. Toho v
sousedním muzeu
Karikatur můžete navštívit až do 22. listopadu.
|
Nils Frahm |
|
Alessandro Cortini |
|
Botanist |
|
Botanist |
|
1/4 Noise Manifesto (Jam Rostron) |
|
3/4 Noise Manifesto |
|
Wu Tsang & boychild feat. Patrick Belaga |
|
Planningtorock |
|
Arca |
|
Scott Matthew |
4 komentáře:
Souhlas, Scott nejvíc!!!!!!!
Pak Planningtorock a ost...
Super, zase z toho nějakou dobu vyžiju!!Cus
aj já!!!
A mate to pane hezky napsaný!!Lip bych to ani neřekla!!ZážiteK!
ale (aspoň) řekla ...
Okomentovat