Alan Pownall - Clara / The Others (Young And Lost Club)

Velká hudební budoucnost dost možná čeká na mladého londýnského songwritera Alana Pownella, známého do této doby především coververzemi Beyoncé (Single Ladies)a Kanye Westa (Love Lockdown). Sotva rok po prvním vystoupení vydal tento týden v nákladu 500 ks debutový 7“ Clara / The Others (Young And Lust Club), podepsal smlouvu s Mercury Records a v červenci se chystá na stále se rozrůstající, letos již čtvrtý ročník Latitude Festivalu (Sunrise Arena) do anglického Suffolku.
Společná vystoupeními s Adele a Lightspeed Champions přiměla ke spolupráci také producenta Eliota Jamese (Bloc Party, Fields, Kaiser Chiefs), který po vynikajícím singlu (Eascote Studios) převede silně přitažlivé melodie vzor Noah & The Whale a Jack Johnson začátkem příštího roku na dlouhohrající album.
Komerce? Tak to zatím ještě ne, ale i kdyby, tak velice „upřímná“.

Depeche Mode – Tour of The Universe (live - 25.6.2009 Praha, stadion Slavia)

Předposlední totalitní 11. březen lze v oblasti domácího hudebního života považovat za velice důležité datum. Tehdy k nám totiž poprvé, a to v zádech s vynikajícím albem Music For The Masses, přijela koncertovat „západní“ kapela, stojící v popředí „celosvětového“ zájmu. Ač současný sound (of the universe) Depeche Mode již dávno ztratil ze své původní přitažlivosti a stal se spíše dobrým obchodním artiklem, i já ve čtvrtek vyrazil na originál retro do multifunkčního areálu Slavie.



První mínus čekalo hned u vstupu, kde se musel každý návštěvník dobrovolně a navždy zbavit svého oblíbeného deštníku i přes fakt, že třídenní silně deštivé počasí doprovázené záplavami si jen v naší zemi vyžádalo už 11 obětí. To však naštěstí modernímu komplexu bez šaten na deštníky nehrozilo a návštěvník „události roku“ (po Evě & Vaškovi pod Řípem) si mohl v suchu, resp. bez dešťových přeháněk, užívat stodvaceti minut ve společnosti téměř padesátiletých průkopníků elektronické hudby.
Druhé záporné znaménko putuje za otřesným zvukem v předních řadach, třetí žetonovému kurzu (1 žeton = 50 kč = 1 světlé 10° pivo Budvar v černém „dm“ kelímku určeném jinak pro tmavé), další dávno dopředu známému (stálému) setlistu a poslední přiděluji apatické reakci mnoha návštěvníků, za kterou možná jako v mém případě stálo prvních 75 minut průměrného vystoupení.



Absolutní zlom nastal až během vesmírného poselství šestnácté Enjoy The Silence, od něhož koncert společně s úbytkem denního světla začínal teprve získávat na síle. Škoda že se jednalo už o předposlední skladbu, po níž následovala jen Never Let Me Down Again a dvojice přídavků Stripped, Master And Servant, Strangelove – Personal Jesus a Waiting For The Night.
Šestá pražská zastávka basildonských depešáků dopadla především díky vynikající formě Davida Gahana a vizuální stránce Antona Corbijna nad má očekávání velice dobře, jen mi tak trošku s úsměvem na rtech připomněla jednadvacet let starou debatu Na Kampě, kde jsme se nad 11° Bráníkem za 3.10 Kč posmívali s gahanovskými účesy dinosauřím fanouškům The Rolling Stones. Kdo se asi ve čtvrtek smál nám?

Ganglians – Monster Head Room (Weird Forest Records / Woodsist)

Ganglians je první společný projekt kalifornských (Sacramento) hudebníků (Kyle Hoover, Alex Sowles, Adrian Comenzind), vedených kytaristou a zpěvákem Ryanem Grubbsem (Montana). Zda za nevědomky jimi užívající medicínský (mytologický) výraz a hudbu léčící stíny na duši může (ač) nenávyková a zázračně „uzdravující“, u nás však zakázaná „liána duše“ (Ayahuasca), či talet těchto mladých hudebníků (21-23), nechám na potenciálním posluchači. Každopádně za dvanáct měsíců stihli co by naprostí začátečníci více, než kdejaká, silným vydavatelstvím podporovaná „music-star“.
Za základní posun v jejich „kariéře“ lze považovat společné vystoupení s Mayyors a Eat Skull v tamním FunCastle, po kterém získali od druhých jmenovaných nabídku k natočení 7“ splitu (400 ks) se skladbou Lost Words (02/2009 Dulcitone Records). Následovalo (opět) náhodné a vřelé setkání s hlavou labelu Woodsist Jeremy Earlem (Woods, Books Lie) a prostor eponymního čtyřiadvacetiminutové EP byl na světě. Dvanáctipalec, zkoncipován ve stejné době jako debutové album Monster Head Room, zachycuje roz(t)r(o)ušenou noise-undergroundovou tvář kvartetu, zatímco o měsíc mladší andělsky pop-folková novinka má tendenci svými melodiemi spíše uklidňovat. Ne však tak doslova, protože podprahovou fascinující psychedelií (nepatrných, ale stále skvěle funkčních nervových vláken) je téměř celých padesát minut hustě (a krásně) protkáno.
Monster Head Room je výborná, výborná a ještě jednou výborná, CD verzi seženete opět u Jeremyho (Woodsist), ale o mnohem atraktivnější provedení – červený (víceméně vyprodaný) 12“ + 7“ pátrejte u Weird Forest Records (500 ks), s brzkým dolisem v barvě černé. Jinak další singlík je plánovaný s brooklynskými Captured Tracks a nějaká ta kazetka snad vyjde u Night Peope.

a-strana
Something Should Be Said
Voodoo
Lost Words
Candy Girl
Valient Brave

b-strana
The Void
To June
100 Years
Crying Smoke

7“
Modern African Queen
Try To Understand

These Are Powers - Easy Answers (video)

Představu, jak vážně berou brooklynští These Are Powers přípravy k nadcházejícímu turné po ČLR, si můžete udělat po zhlédnutí jejich aktuálního videa Easy Answers (režie Jacqueline Caste), inspirovaného jednou z tamních folklórních tradic (Ghost Festival).
Skladbu Easy Answers najdete na letošním vynikajícím albu All Aboard Future (Dead Oceans).

Talvihorros – It’s Already On Fire (Kaivo Records)

Působivý cinematic-cocktail namíchaný z ambientních melodií připomínajících nejslavnější hudební minimalisty (nejen současnosti), představuje na svém debutovém albu It’s Already On Fire kytarista londýnských disko-gotiků Lesser Panda (Superdark Music) Ben Chatwin (26) alias Talvihorros.
Čtyřiačtyřicetiminutové CD, jehož základy vznikaly již před pěti lety během jeho univerzitních studií v Brightonu ovládají sice pomalé, místy snad až ospalé elektroakustické klavírní plochy, ze kterých však vyzařuje obrovská energiie podpořena fascinujícími vrstvami řady alchymických ingrediencí (zvonkohra, kytary, rádiostance, …). Nahrávka vyšla pouze ve stokusové limitované, tužkou očíslované (recyklovatelné) edici, opatřené kresbou od jeho o čtyři roky mladšího sourozence Jordana, stojícího již za obaly leedských Wintermute (Big Scary Monster) a na začátku zmiňovaných Lesser Panda.
Tajemně chladivá It’s Already On Fire je naprosto vynikající a jako předkrm k očekávaným titulům Some Ambulance a Studies for Acoustic Guitar and Electronics doporučuji nejen k dnešnímu, léto startujícímu večeru.

Valdɛmar Matuʃka (never more)

NEVER MORE:
Estráda, týkající se dnešního (po)po(s)ledního rozloučení s Waldemarem Matuškou (2.7.1932 – 30.5.2009).
Zvídavé řady „fanoušků“ sklánějících se u rakve v plážových oblečcích s igelitkami naplněnými sortimentem levných obchodních řetězců (smutná, smutná je černá …, že by teplotní rekord? – a co na to nová tn.cz?) plus dojemně známé tváře (jeho) normalizačních „kolegů“ - Jó třešně zrály (a čím dál víc dozrá-vají)...

Yeah Yeah Yeahs + Comanechi (1.7.2009 Roxy, Praha)

Zázrak! Po devíti letech existence k nám poprvé (až na bubeníka - The Seconds, 16.7.2004 Klub 007) přijíždějí z NYC Yeah Yeah Yeahs, kteří společně s The White Stripes, The Strokes a především za mohutné mediální podpory (NME) stáli nad hroby skomírající taneční scény. Ale proč, když je pod třpytivé koule nyní vrací jejich třetí album It's Blitz! (Interscope)?
Každopádně YYY jsou naživo o 200 % záživnější (třeba s TV on the Radio) než na nahrávkách a předkapelu jim budou dělat COMANECHI, kteří už dva roky „nic“ nedělaj. Takže to bude asi dost dobrej pan(k)večer(níček), kde možná seženete i aktuální vinylové Zero EP s remixy od NASA, Erol Alkan, Animal Collective a MSTRKRFT.