CMAT – Euro-Country (CMATBABY / AWAL Recordings)

 

Na závěr letošního roku, zmítajícího se v chaosu, válkách, lžích a v posilování krajní pravice a moci převlečených bolševiků, jsem si nechal umělecký klenot z Dublinu, přinášející jisté naděje. Jmenuje se Euro-Country a na jeho obalu vidíme fontánu, ze které vystupuje autorka tohoto projektu Ciara Mary-Alice Thompson, ukrytá už zhruba osm let pod „iniciální“ přezdívkou CMAT. Prostřednictvím fotografky Eriky Cobur, inspirované Gérômeovou olejomalbou Pravda vycházející ze studny (1896), nahlížíme do nákupního centra poblíž jejího rodného města Dunboyne v hrabství Meath, ze kterého se nám CMAT snaží přiblížit emocionální detail toho, jaké to je vyrůstat v této éře kapitalismu a co nám všem tento ekonomický systém udělal. Nekonečná krize životních nákladů, nemožnost milionů lidí mít jistou práci, spolehlivý domov a nějakou, aspoň částečně životaschopnou představu o budoucnosti. Všudypřítomná absurdita výstavby nových domů bez využití, ošklivosti a hněvu s averzí vůči LGBTQ+, kterou podporují (a)sociální internetové bubliny. Prolínání osobních i politických témat, která veřejně prezentovala např. zrušením koncertu na Latitude 2024 z důvodu podpory sponzora festivalu společnosti Barclays finačně zapojené do války v Gaze, či její prohlášení na podporu Palestinců během letošního Glastonbury.

Všechna tato témata o kýčovitém kulturním střetu mystiky s realitou CMAT formuluje sobě vlastním humorem, který považuje za velmi důležitý, aby se život v dnešním světě dal vůbec vydržet. Na svém třetím a opět hitparádově jedničkovém irském albu Euro-Country dává tradičně prostor u nás nepříliš oblíbenému country, které bylo vždy klíčem k jejímu uchopení „truchlícího“ indie-popu. Ač novinka natočená opět s producentem Oli Demakinem z brooklynských Lowpines převyšuje oba předchozí tituly, podpořené taktéž vlastní značkou CMATBABY a londýnskými AWAL Recordings, tak její starší optiku (If My Wife New I'd Be Dead - 2/2022, Crazymad, for Me - 10/2023) s obzorem stadionové hvězdy nepřehlédněte. Určitě se vám bude hodit během následujícího roku, ve kterém nás CMAT pravděpodobně mine, ale za hranicemi PávekBurešLandu svůj ideální termín jistě naleznete.

Tak krásnej Novej rok a vlastně celej 2026!!

A1. Billy Byrne From Ballybrack, The Leader Of The Pigeon Convoy (00:57)

A2. Euro-Country (04:56)

A3. When A Good Man Cries (04:32)

B1. The Jamie Oliver Petrol Station (05:23)

B2. Tree Six Foive (03:51)

B3. Take A Sexy Picture Of Me (03:49)

C1. Ready (03:36)

C2. Iceberg (04:17)

C3. Coronation St. (04:02)

D1. Lord, Let That Tesla Crash (05:06)

D2. Running/Planning (04:26)

D3. Janis Joplining (04:24)

 

Suede – Antidepressants (BMG)

 

John Deakin byl jedním z největších poválečných fotografů v Británii, proslulý svými strašidelnými pouličními scénami, módou a „fantastickými“ portréty, spojenými s objevem rané dvojité expozice. Jeho nejznámější tvorba byla zaměřena na umělecký okruh kolem irského figurativního malíře Francise Bacona působícího v Soho, který vytvořil řadu slavných obrazů právě na základě u Deakina objednaných fotografii. 

Přesah jejich společné práce inspiruje umělce dodnes, což dokládá i obal desátého studiového alba londýnských Suede s názvem Antidepressants, na němž zpěvák a textař Brett Anderson převzal pozici Bacona na fotografii Johna Deakina z roku 1952 pro Vogue. Andersonovo „vzrušené zoufalství“ bez trička se dvěma kusy masa v pozici perverzních „andělských“ křídel odkazuje jak na obraz Figure with Meat (1954), tak na emočně dramatické zažitky ukryté v černo-bílém jubileu. Volném pokračování „post-punkového“ předchůdce Autofiction (9/2022 BMG), které se noří ještě hlouběji do temných „gotických“ témat psychického zdraví a falešných pocitů štěstí, „paranoidně“ vyprávěných s vědomím vlastní smrtelnosti. Přidáním „mluvených“ inspirací (Yard Act, Dry Cleaning, ..) tak Suede zní stále „nově“ (aktuálně), jako tomu bylo během jejich prvních koncertů v okolí londýnského Camden Townu na sklonku našeho revolučního roku 1989. 

I po tolika letech a počtu desek stále nemalý důvod, proč zbystřit v rámci evropské části Antidepressants Tour a společně s edinburskými indie-rockery Swim School zažít kapelu, do které Anderson vstoupil coby jedna z postav Francise Bacona, zkoumající vlastní umění. V případě Suede stále geniální umění, neprávem stojící ve stínu slavnějších a tak trochu už dech ztrácejících „britpopových dinosaurů“.

 

A1. Disintegrate (03:50)

A2. Dancing With The Europeans (03:52)

A3. Antidepressants (03:27)

A4. Sweet Kid (03:02)

A5. The Sound And The Summer (03:55)

A6. Somewhere Between An Atom And A Star (02:55)

B1. Broken Music For Broken People (03:18)

B2. Criminal Ways (02:32)

B3. Trance State (04:30)

B4. June Rain (04:07)

B5. Life Is Endless, Life Is A Moment (05:11)

MANI (1962 – 2025)

 

I když je to už měsíc od jedné z nejsmutnějších zpráv tohoto roku, tak až dnes došlo k poslednímu rozloučení se zbožňovaným Gary MANI Mounfieldem, baskytaristou The Stone Roses a Primal Scream.

Situaci kolem manchesterské katedrály a davy hvězd, které Maniho doprovázely na jeho posledním koncertu, můžete sledovat ZDE.

R.I.P. (Mani forever!!)

Carter USM - Avon Calling! Live At Phoenix Festival 1994 (Chrysalis Records)

 

Letošní sesterská akce Records Store Day Black Friday 2025 proběhla v pátek 28. listopadu a mezi stovkou umělců napříč hudebními žánry se milovníci vinylů mohli dohrabat až k dvojalbu londýnské indie-rockové kapely Carter the Unstoppable Sex Machine, kterou dva roky před naším slavným Listopadem 1989 založili zpěvák Jim „Jim Bob“ Morrison a kytarista Les „Fruitbat“ Carter. Ač svůj osobitý „power pop“ otiskli jen do sedmi studiových alb, z nichž to poslední I Blame the Government (1/1998 Cooking Vinyl) vyšlo už před více než čtvrt stoletím, sporadicky koncertovali až do totálního rozpadu v roce 2014.

Vedle sólových aktivit obou pilířů Carter USM dnes kapelu připomínají především zlaté desky 30 Something (2/1991 Rough Trade), 1992 – The Love Album (5/1992 Chrysalis Records) a aktuální vzpomínka Avon Calling! na dobu, kdy tihle londýnští šmati přivezli svou tehdejší bombu Worry Bomb (2/1995 Chrysalis Records) do Prahy, která explodovala 29. července 1995 v legendárním klubu Bunkr. Pro mě osobně jeden z nejlepších koncertů u nás, na kterém zazněla i většina skladeb z „nejnovějšího“ titulu Avon Calling! Live At PhoenixFestival 1994. Tak snad chápete, proč tenhle živák je pro mě srdeční záležitost a proč jej všem vřele vnucuji/doporučuji!!

 

A1. Do Re Me, So Far So Good (03:09)  

A2. Re-Educating Rita (02:03)   

A3. Let's Get Tattoos (03:04)     

B1. Rubbish (03:08)

B2. The Only Living Boy In New Cross (04:42)    

B3. Lean On Me I Won't Fall Over (03:54)            

C1. The Only Looney Left In Town (06:20)           

C2. The Young Offender's Mum (03:50)

C3. Sing Fat Lady Sing (03:33)   

C4. Commercial Fucking Suicide (05:00)

D1. Falling On A Bruise (07:45) 

D2. Everybody's Happy Nowadays (03:54)          

D3. Sheriff Fatman (06:12)

Together for Palestine – Lullaby (T4P)

 

Ještě do dnešní půlnoci máte exkluzivní možnost zakoupením skladby LULLABY podpořit charitativní projekt/fond Together for Palestine (T4P) stojící za vyprodaným koncertem ve Wembley (17. září 2025), jehož výtěžek ve výši přes 2 miliony GBP byl věnován na potřebnou pomoc pro rodiny v Gaze, a to prostřednictvím britské charitativní organizace Choose Love. Tak pokud chcete, aby se LULLABY stala oficiální vánoční jedničkou ve Spojeném království a tím ještě více upozornila na rostoucí napětí a násilí v Gaze, které má devastující dopad na životy mnoha lidí, tak si musíte do dnešní půlnoci skladbu koupit a stáhnout. Jedná se o novou verzi tradiční ukolébavky na počest matek a dětí v Gaze Yamma Mweel El Hawa (Ó písni touhy, matko), která vyšla v den zahájení oficiálního vánočního závodu číslo 1 v UK 12. prosince.

Nahrávka vznikla ve spolupráci s řadou významných hudebních osobností v čele s Brianem Enem (Amena, Bastille, Nadine Shah, Neneh Cherry, Nai Barghouti, Celeste, London Community Gospel Choir, …), coby producenti tu vystupují Benji B a Kieran Brunt, anglický text napsal Peter Gabriel a o grafickou stránku se postarala gazská malířka Malak Mattar.

Vaše LULLABY bude směřovat na pomoc organizacím, které se aktivně podílejí na humanitární pomoci v Palestině (Taawon, Palestinian Children's Relief Fund, PalestinianMedical Relief Service). Možnost podpory najdete na streamovacích platformách iTunes, Amazon a Bandcamp.

Nebuď slepej a tupej jako Fialova vláda idiotů.
Nebuď slepej a tupej jako nová Babišova vláda idiotů.
Buď jinej a nepodporuj vraha Netanjahua.
FREE PALESTINE!!  

U – Archenfield (Lex Records)

 

Po téměř deseti letech od debutového alba Vienna Orchestra (3/2016 Where To Now?), které vzniklo zakomponováním ve Vídni sesbíraných desek s klasickou hudbou do starých samplerů, přichází tajemstvím opředený projekt/producent(ka) U s experimentální meditací o regionální identitě, folklóru a paměti. Druhý zářez pro londýnský label Lex Records, kde před rokem vyšlo 10“ EP Life Isn't A Fountain? (11/2024), odrážející vlivy post-punku, new wave a progresivního rocku. 

Čtrnáctiskladbový materiál o geografii a historii dostal název Archenfield a i zde U mistrně využívá jednoduchých efektů k proměně historie ve futuristicky elektronickou koláž, protkanou filmovými, televizními a youtube samply. Místy až strašidelný obraz mýtů a skrytých hlasů v krajině Archenfield, což je původní název pro část venkovského regionu Herefordshire, ležícího západně od řeky Wye až k velšským hranicím. 

Ambientně neklidné kompozice klavírních smyček, praskajících vinylů a dalších ruchů (polních nahrávek) evokují časovou díru, ve které posluchač nachází novou šanci, jak uchopit současnost a zároveň jí neublížit. S každým novým poslechem vstupujete do zaprášených archivů a objevujete další a další studijní materiál, přehledně a především nádherně zpracovaný ve 24 stránkové učebnici 12“ formátu.

Mysteriózní dílo o britském folklóru, jehož protagonisté symbolizují minulost ve stejných místech, ale třeba i nebezpečí a smrt. Pro dnešní stav světa více než inspirativní témata, pro U doposud nejlepší nahrávka pod tímto pseudonymem - ARCHENFIELD.

 

A1. Urchins (02:50)

A2. Is It A Kind of Dream? (03:02)

A3. Avenbury Organist (01:57)

A4. Half Moon (02:04)

A5. The Bitter Withy (03:04)

A6. He's Found It (03:35)

A7. SPOOKS! (01:27)

B1. Cold Lazarus (01:34)

B2. Black Vaughan (06:09)

B3. In Flanders, Again (03:38)

B4. Buried Treasure (01:06)

B5. Sin Eater (02:00)

B6. Ariconium (02:37)

B7. Lost To The Plough (05:00)

DITZ - Don Enzo Magic Carpet Salesman / Kalimba Song (City Slang Records)

 

Krátce po letošním koncertu noise-rockových DITZ v pražském Café V lese natočil kytarista Jack Looker zhruba tříminutové demo, které po otextování (C.A. Francis – zp) a následného rozdělení skladby na tři části, narostlo na devět minut. Tolik k základu čerstvého 12“ EP Don Enzo Magic Carpet Salesman (45rpm), odrážejícího aktuální frustraci z umění s využitím umělé inteligence. Jeho první část část reaguje na daný problém, střed vznikl z pohledu umělé inteligence a závěrečná část představuje poslední záchvěv skutečného umění, než ho převezme AI tvorba. Určitě nový a odvážný směr této brightonské kapely, která ale stále zůstává nepředvídatelně dominantní ve své drsně riskantní energii. O něco jemnější, ale za to určitě výjimečný Kalimba Song najdete na druhé straně tohoto „vánočního“ překvapení, pro DITZ v premiéře na berlínské značce City Slang Records. 

Coby „100% bonus“ k letošní bombě NEVER EXHALE (1/2025) více než doporučeníhodný DÁREČEK, ke kterénu můžete přibalit vstupenku na 20. dubna 2026, kdy se DITZ vrátí do Café V lese.

A. Don Enzo Magic Carpet Salesman (09:12)

B. Kalimba Song (03:57)