Ještě dlouho před tím než začali čínští podnikatelé skupovat celosvětovou krizí podlomené evropské podniky, stačilo zaplavit sanfranciské ulice na čtvrt milionu jejich skákajících produktů „barvy jako žádné jiné“. Samotně tupé motto televizního, jinak celkem vydařeného spotu Balls dánského režiséra Nicolaie Fuglsiga, inspirovaného Late Show Davida Lettermana (CBS), doprovázela půvabná melodie švédského songwritera Josého Gonzálese Heartbeats (Peacefrog Records 2006), zapůjčená sourozeneckou dvojicí The Knife. Přestože se díky této skladbě (LP Deep Cuts 2003) dostávalo Karin Dreijer Andersson a Olofu Dreijerovi zpětně stále širší pozornosti, v jejich kritiky kladně přijímaném electro-crow-popu však docházelo ke stagnaci, vrcholící současně pauzírujícím (mateřským) obdobím. Zatímco si Karin vypňovala volné chvilky s Röyksopp (What Else Is There? – LP Understanding 2005, This Must Be It + Tricky Tricky – LP Junior 2009) a dEUS (Slow – LP Vantage Point 2008), její sólový projekt Fever Ray začal získával stále jasnější obrysy. Začátkem ledna vyšel nádherný 7“ If I Had A Heart / If I Had A Heart (Fuck Buttons Remix) a týden na to uvolnili Rabid Records 320 kbps verzi eponymního debutového alba, které příští týden dostane prostor také na vinylu a CD. Podmanivá atmosféra deseti temně strašidelných a pomalu se vynořujících chladných skladeb, oproti The Knife s větším důrazem na text a kontrast křišťálového vokálu se zkresleným, dopněný v nejsilnější Keep The Street Empty For Me o Cecilii Nordlund (aka Cilihili), staví dle mého tuto nahrávku mezi jeden z nejvyšších vrcholů tohoto roku.
Fever Ray dávám 19/20 a předem asi i nesplnitelné přání, aby se sešli na jednom pódiu společně s 80’s DM a klenoty uplynulého roku Portishead. Nereálné, nicméně melancholicky krásné snění.
If I Had a Heart
When I Grow Up
Remix
Žádné komentáře:
Okomentovat