V lehce streetartovými barvami nasmrádlém a rekonstruovaném prostoru pražského NoD, přivítala na sobotní akci Letmo Production návštěvníky volně přístupná projekce starožitných fotografií mladého grafického designéra Nenada Brankoviče, působícího již několik let v Bratislavě pod pseudonymem Toluen. Tento mladý srbský umělec, mj. autor obalů desek Varde (Elegi) a na březen připravované novinky Elegies For The End norského projektu Svartsinn (Jan Roger Pettersen), chystajícího se 20. března do pražského Chateau Rouge, kde o den později vystoupí také John Twells alias Xela(!!!), tvoří společně s Michalem Tornyaiem slovenskou dvojici Metrom, která také otevírala včerejší „placenou“ (250 kč) experimentálně-ambientní párty v přednáškovém sálu.
Skládací židličky, promítací plátno, dlouhý „pracovní“ pult. Levá část Metrom, pravá Elegi, podlaha Svarte Greiner. První zmiňovaní se dvěma laptopy, gramofonkem, nezáživnou projekcí a občas nepříjemně pískajícím „electro-intrem“ mě neopili ani po padesáti minutách.
Zato Tommy Jansen aka Elegi, představitel žánru, o kterém se mluví jako o soundtracku k neexistujícím filmům, si přivezl jako (už někteří před ním) doplněk černobílý němý snímek Jeana Epsteina z roku 1928 La Chute de la maison Usher, čímž jaksi „nakousl“ jednu z hudebních škatulek. Na Skodvinově labelu Miasmah právě vydávané aktuální album Varde zaznělo sice z poloviny, ale oproti předchozímu duu se alespoň jednalo, ač bez konkrétního konce, o hudební „příběh“.
Druhá a především hlavní norská hvězda Svarte Greiner (Erik K. Skodvin) obsadil židličku před pultem v půl desáté a pomocí smyčce začal z el. kytary a hromady krabiček vyluzovat první tóny, resp. zvuky Last Light z očekávaného únorového alba Kappe (Type Records), ze kterého pocházela i následující a zároveň i závěrečná Candle Light Dinner Actress. Pro někoho málo, pro jiného (nic) moc, popřejme všem policajtům, hodně dobrou noc.
Metrom – 50‘ (60%)
Elegi – 25‘ (90%)
SG – 25‘ (80%)
Žádné komentáře:
Okomentovat